Tato kytara má oproti ostatním hned několik nezvyklostí. Když jsem ji vzal poprvé do ruky, první věc, která mě překvapila, byla její váha. Byla o hodně těžší než ostatní kytary. Její další zvláštností je, že vypadá jako kytara Joea Satrianiho ze série JS. A když jsem si hrál Summer song nebo Motorcycle Driver, měl jsem opravdový pocit, že mám na krku JS1000. A to největší překvapení bylo, když jsem zkoumal z jakého dřeva je vyrobená. Na internetu bylo napsáno "Luthite body". Když jsem slovo "luthite" nenašel ani ve slovníku, zavolal jsem dovozci kytar Ibanez, panu Hukovi, a on mi řekl: "Víte, ono to není dřevo."
Luthite je synteticky vyrobený materiál, který se předtím používal na výrobu basových kytar. Inženýři zjistili, že tento materiál zní dobře, a tak se z něj začali vyrábět i elektrické kytary.
A teď pojďme na podrobný popis.
Vzhled
Tato kytara je ze série EDR. Místo narození Korea. Tělo je z výše zmíněného Luthitu, krk nese označení EDR a je osazen 22 pražci typu jumbo. Krk je celkově trochu širší, než tomu je obvykle. U nultého pražce má rozměr 43 mm a u 21 pražce 56 mm. To je trochu obtíž, pakliže jste zvyklí na užší krky. Místo nultého pražce je zde jako obvykle sada zámků. Struny jsou dále ještě přidržovány hrazdou. Na hlavě je šest mechanik, které jdou jako vždy příjemně ztuha. Celá hlava je ke krku přilepena mezi prvním a druhým pražcem a je nepatrně sklopená. Ostatně všechny elektrické kytary Ibanez v cenové relaci nad 10 tisíc mají takovouto hlavu. Krk kytary je k tělu připevněn čtyřmi šrouby, takže oproti starým modelům s kovovou destičkou je pohodlnější hra okolo 22. pražce. Je na něm použitý matný lak, což je mě osobně příjemnější při rychlém hraní. V těle bychom našli dva humbuckery a jeden single coil snímač. Humbuckery jsou typu Ibanez AH1 u krku a AH2 u kobyly. Single coil snímač je typ Ibanez AS1. Přepínání mezi snímači zprostředkovává pětipolohový přepínač, který je umístěn tak, že bez problémů přepnete mezi humbuckrem u kobyly a u krku pouze malíčkem. Jsou zde dva potenciometry, volume a tónová clona. Vedle nich je destička s otvorem pro jack. Tremolo je Ibanez Lo Trs II v licenci Floyd Rose. Páka se nasouvá a je připevněna maticí. Tuto část inženýři Ibanez nedotáhli. Při delším pracování s pákou má matice tendenci povolovat se a to znemožňuje hraní. Musím říci, že hra s pákou mi byla velice nesympatická, jelikož je páka kratší, a tudíž nutí člověka hrát pravou rukou blíže ke kobyle. Další nedostatek, který jsem objevil je přítomnost otvoru pro jack na těle. Samo o sobě by to nevadilo, ale když chcete páku vytočit až dozadu, tak to jde špatně, zadrháváte o kabel. S tímto aparátem byste tedy nemohli udělat např. Vaiův flašinet z koncertu G3, který spočíval v roztočení páky o 360 stupňů - prostě flašinet. Ale záleží na míře kytarové extravagance. Nutno podotknout, že struny jsou posazeny výše nad snímači, takže hra prsty je o poznání příjemnější. Nataženy jsou zde firemní struny, které mě už po několikáté překvapily svou kvalitou. Zezadu na těle jsou dvě destičky. Jedna umožňuje přístup k pružinám tremola a druhá k elektronice. Tělo je o něco menší než třeba těla kytar řady RG.
Čistý zvuk
Ten mě velmi příjemně překvapil. Celkově je zvuk kytary posunut spíše do basů. To je však velice zajímavé v kombinaci středního singlu a humbuckeru. Zvuk není ostře řezavý, ale krásně zvonivý. Všechny tóny akordu jsou čitelné a zvuk se vzdáleně blíží akustické kytaře. Jenom spodní éčko je samo o sobě trochu zahuhlané. Nejlepší kombinací zapojení snímačů se mi jeví kombinace humbuckeru a singlu. Je asi jedno, které ze dvou zapojení použijete, obě jsou krásná. To bude záležet na momentálním rozpoložení. Ale myslím, že jestli nemáte na drahé kytary Double Edge, tak toto může být řešení, alespoň dosavadní.
Zkreslený zvuk
Ten jsem si představoval trochu jinak. Jsem zvyklý na olšové tělo, které "nějak" podporuje drive na aparátu. Tato kytara reaguje trochu jinak. Zkreslení není tak hutné a je třeba použít ještě nějaké zkreslovadlo, aby byl větší attack. To je trochu problém při rychlém hraní. Ale na druhou stranu zkušený profesionál by s tím určitě neměl problém. Jde o to zvyknout si na to. Na zkresleném zvuku opět převládají basy, ale opravdu jen trochu. Snímače nejsou špatné, a když máte zapojený humbucker u kobyly, tak basy správně "pumpují". Kdybych měl zvuk této kytary přirovnat ke zvuku nějakého z velikánů, tak by mě nemohl napadnout nikdo jiný než Joe Satriani a jeho album Extremist.
Závěrem
Na Ibanez EDR 470 se hraje velice dobře. Je příjemné, že struny jsou posazeny výše nad snímače, pozor, ne nad hmatník! Snímače fungují dobře, ale na pátém pražci nejsou výrazně flažolety. Její zvuk je velice universální. Hodí se na rock, heavy metal, ale i na funky. Myslím, že nejlépe by se hodila na progresivnější rock, kde se často střídají zvuky a je třeba přepínat mezi čistým a zkresleným. Ten čistý zvuk je totiž super. Stručně řečeno, kupte si Ibanez EDR 470 a můžete začít shánět ostatní třeba na Yes Revival. Tento kousek je možno pořídit za 17 390 korun českých, což je cena dostupná i pro chudého kytaristu. Ještě bych dodal, že jsem ji zkoušel na kombu Peavey Backstage Plus a občas jsem přimíchával efekty z multiefektu Korg A5.
Když opomeneme všechny nedostatky, budeme mít všestrannou kytaru, kterou můžeme použít snad na cokoliv. Jediné omezení by byla asi barva a tvar. Nedokázal bych si jí představit na krku nějakého jazzmana. I když "hlas" na to má. Co se týče zvuku, tak je to po Ibanez Double Edge ta nejuniversálnější kytara, co jsem kdy slyšel.
Veselé vánoce, Ježíšku.
Info:
Elektroakustická kytara Ibanez EDR 470 se "syntetickým tělem" Luthite body. Cena je 17 390 Kč.
Plus:
cena
čistý zvuk
universálnost
všechno ostatní, co není dole
Mínus:
váha
vadná páka
nešikovně umístěný otvor pro jack
malá podpora attacku při rychlém hraní
