Ibanez AF 125 - duté tělo s plným zvukem

Po vybalení z krabice se na nás usměje pevný šedý kufr, který je v ceně. Kytara je lehká, příjemně padne do ruky. Žluté žíhání vypadá hezky, pastva pro oči. Potěší precizní zpracování, nikde nic nepřečnívá ani nechybí ani neřeže do ruky. Hezké je perleťové vykládání (resp. imitace perleti). Punc, který jasně říká, že nejde o žádný laciný nástroj za pět tisíc.

Duté tělo téhle krasavice má sedmdesát milimetrů, je tedy tlustší než třeba série Ibanez AS nebo Gibson ES 335. Pánové s bříškem hůře dohlédnou na hmatník. Krk je skvěle hratelný, pohodlný, rychlý. Z konstrukce nástroje plyne pohodlný přístup někam do dvanáctého pražce, dostat se za patnáctý už vyžaduje trochu cviku a dlóóóuhé prsty.

Elektrika

Kytara je osazena je klasicky dvěma humbuckery. Třípolohový přepínač pracuje, jak jsme zvyklí, tedy přepíná mezi kombinacemi: krk-oba snímače-kobylka. Každý snímač má vlastní tónovou clonu a potenciometr Volume.

Naladění

Při ladění jsem se trochu potýkal s ladicími kolíky, které mají na můj vkus příliš malý poměr (ladění není tak jemné, otáčením kolíku se struna napíná rychleji, pozn. redakce). Nejde o nic vážného, ale jemnější naladění chce víc trpělivosti.

Ladění drží i při silnějším vytahování (strun, ne kytaristy). Obstálo i po „prochladnutí“ nástroje během delšího převozu a opětovném přechodu do tepla.

Už několikrát jsem se v poslední době setkal s tím, že Ibanez dává na své kytary kvalitní a nové struny, a platí to i zde. Na kolíku je visačka D’Addario, bohužel chybí detailnější informace o tloušťce, ale jsou to „nějaké desítky”.

Pazvuk

Nástroj dobře ladí ve všech polohách. Kytara zní hezky na sucho, je zážitek na ni hrát i jen tak, bez aparátu. Tón je středový, místy trošku tupější, žádné tóny nikde nápadně „nepřečnívají“. Snad jen struna E trochu víc rezonuje s tělem než ostatní, je o maličko víc hlasitá, než by mohla být v poměru k ostatním. Ale to se může změnit časem, vyhraností nástroje, použitou sadou strun atd.

Po zapojení do aparátu dostaneme očekávaný středový tón. Sustain je dobrý a vyrovnaný. Díky dutému tělu je radost hrát akordy. Jsou hezky barevné, zní jasně a přirozeně.

Kombinace snímačů pracuje dle očekávání. Zkusil jsem i větší zkreslení a zní to pořád fajn, odvádějí dobrou práci. Je docela sranda hrát na takovouto kytaru tvrdší riffy s vytaveným aparátem. Člověku to nejprve připadá jaksi nepatřičné, ale pak si uvědomí, že jde v první řadě o muziku a pocit, no ne?

Ještě k pocitům ze hry: Chvilkami mi přijde, že na čistém neefektovaném zvuku téhle fešandě v porovnání s vyhranějšími (anebo dražšími) nástroji něco malinko ještě chybí. Jako všechna začínající děvčata, i tahle se potřebuje vyhrát.

Závěr

AF 125 může být zajímavý nástroj pro někoho, kdo „začíná“ v oblasti kytar hollow body- kdo si to prostě chce zkusit, a kdo přitom s financemi už dosáhne trochu výš než jen na low-end. Musíme se smířit s tlustším tělem, než mají modely AS. Zvuk je zato plnější, je více akustický. S určením muziky, jakou na tuhle kytaru budeme hrát - je jasné, že si přímo říká o jazz či funky. Ale vzhledem ke dravosti snímačů a rychlému krku bych se nebál ji zkusit i do jiných žánrů. Pohodlí při hře a dobrý zvuk je něco, co stojí za vyzkoušení.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

web:

www.ibanez.com