Jednou ze specialit, kterou firma Gretsch přichystala pro rok 2005, jsou také dvě modifikace řady Catalina Club, konkrétně Club Rock a Club Roll. Jakkoliv spolu názvy těchto setů dokonale korespondují, nelze snad v celé současné produkci bicích najít dvě odlišnější sady.
Zatímco Club Roll je téměř mikrobiální sada pro vyznavače be-bopu, Club Rock představuje naopak tu vůbec největší možnou soupravu, ideální nejen pro milovníky hardrocku, ale i pro příznivce ortodoxního bigbandového jazzu.
Catalina Club Rock je opravdu velkolepá sada s bubny výrazně nadstandardních rozměrů, přičemž celé sadě dominuje zejména dnes málo frekventovaný velký buben o průměru 26 palců. Zbytek ovšem nijak nezaostává, neboť tom-tom je průměru 14" a dva floor tomy disponují rozměry 16 a 18". Korpusy jsou vyrobeny z mahagonu, přičemž souprava je nabízena v pouhých dvou barevných úpravách, jejichž výběr je stejně nekompromisní jako sada samotná - lze volit mezi černou a bílou. Bílá však není úplně bílá a černá není úplně černá. Zatímco v případě černého provedení se jedná o lak s příměsí metalických částic, bílá verze je potažena plastovou fólii nitron s perleťovým povrchem. Tato perleť je - podobně jako u již testované sady Gretsch Blackhawk - velmi nestandardní textury, výrazně připomínající mramor. A přestože se mi zprvu zdálo, že by pro tuto soupravu byla vhodnější spíše klasická, krystalicky laděná, perleť typu white marine nebo naopak podélně žíhaný ludwigovský model oyster, postupem času se mi tento typ líbil čím dál víc, až nakonec zastínil i zmíněnou klasiku. Nicméně díky rozdílné technologii provedení obou povrchů lze očekávat i poněkud odlišné akustické vlastnosti, které se nejspíš projeví o něco větší rezonancí bubnů lakovaných. V době testu jsem však měl možnost vyzkoušet pouze soupravu s fólií, a tudíž nic konkrétnějšího v tomto směru říct nemohu.
První dojmy
Souprava je dodávána ve třech krabicích, přičemž velmi příjemným překvapením je, že kromě velkého bubnu jsou všechny korpusy již osazeny blánami a bubny jsou dokonce i celkem slušně naladěny. Bez velkého přehánění lze tuto sadu vybalit, postavit a prakticky okamžitě na ni hrát. Set je dodáván bez hardwaru, jediným příslušenstvím je držák pro uchycení tomu na stojan činelu a ladící klíč. Z důvodů níže popsaných je vhodné volit masivnější mechaniku, tedy například řadu 9600 od firmy Gibraltar. Dřevo korpusů má poměrně výraznou a kontrastní kresbu, což - alespoň podle mých empirických zkušeností - bývá obvykle předzvěstí dobrého zvuku.
Kotle
Trojice kotlů o průměrech 14, 16 a 18 palců zní při hlubším ladění, které je prakticky podmínkou, opravdu mohutně. Nutnost celkově nízkého ladění je dána prvním tomem v řadě, který při průměru 14" prostě musí být takto laděn, pokud nemá znít jako timbale. Je velmi pravděpodobné, že hráči zvyklí mít před malým bubnem desítku či dokonce osmičku budou jak zvukově, tak vizuálně poněkud dezorientováni.
Vzhledem k zaměření soupravy je velmi dobře zvoleno osazení blánami Evans Genera G1 Coated. Barva zvuku se tak stává velmi klasickou, s lehkým tympánovým nádechem a poměrně plným rezonančním spektrem. Hlasitost je díky velkým průměrům dle očekávání nadstandardní, projekce velmi slušná, atak naopak menší. Dozvuk je v mnoha směrech optimální, se střední intenzitou a velmi rychlým i náhlým dozněním. Při hlasité hře disponují kotle ideálním kompromisem mezi barvou a průrazností, v mezzoforte se barevná složka zvýrazní, v pianu však mají poněkud zavřený charakter. Shoda zvukové barvy všech tří kotlů je velice slušná. Celkově vzato jde o dobré kotle temnější barvy, vhodné zejména pro hardrock a bigbandový jazz.
Kloub dodávaný k uchycení 14" tomu má vynikající pevnost a drží i takto velký buben velmi dobře, nutností však je bytelný a stabilní stojan na činel. Méně masivní modely se totiž pod touto zátěží při hře převáží a typy s menší šířkou základny tento buben vůbec neudrží. Za zmínku určitě stojí i zesílené nohy floor tomů, které mají namísto běžných cca 10 mm v průměru celých 13 mm. Na stabilitě se tento faktor projevuje opravdu výrazně.
MB
Přiznám se, že tahle sada mě zajímala nejen kvůli velkoprůměrovým kotlům, ale zejména kvůli monstróznímu velkému bubnu. Předpokládal jsem, že malý buben bude pouze jakýmsi bonusem a bude nejspíš hned odložen stranou, nahrazen samostatným profesionálním
modelem a dále používán spíše jako záložní či cvičební. Jaká to však ironie! Malý buben téhle sady již při prvních úderech strhl pozornost svým extrémně kultivovaným projevem a výbornou zvukovou barvou. Jedinečný sound velmi lahodného zabarvení s plným zvukovým spektrem, prostý jakýchkoliv falešných rezonancí, výrazně připomínal charakter legendárního Ludwigu Supraphonic, a to bez ohledu na odlišnost materiálů obou nástrojů. Osobitá barva navíc bubnu zůstává od pianissima až po forte. Výška hlavního tónu je střední až nižší, přičemž atak je na dřevo velice slušný. Rimshot má výborný a zajímavý zvuk, umocněný slušnou průrazností. Totéž platí pro hru přes rantl neboli cross-stick, kde barva navíc zůstává při všech polohách paličky, což také není zcela běžný úkaz. Při nasazení metliček je zvuk vzorově jazzový. Víření je lepší ve forte, neboť v pianu má buben menší citlivost. Struník je klasický 20strunný s jednoduchým napínacím mechanismem, který jde bohužel poměrně ztuha, a představuje tak nejslabší článek tohoto jinak vydařeného nástroje. Stejně jako kotle má i tento malý buben zcela standardní ocelové ráfky. Celkově vzato jde o povedený nástroj, který je vhodný nejen pro jazz a hardrock, ale díky skvělému rimshotu může být dobře využitelný například i ve funku.
VB
Tak, a nakonec ten největší exot. Velký buben o rozměrech 26 x 16" - to tady hodně dlouho nebylo. Bylo to tady vůbec někdy? Možná jde na stránkách tohoto časopisu o premiéru.
Buben je nevrtaný, opatřený deseti šrouby na každé straně, velmi klasickými dřevěnými obručemi vyloženými perleťovým páskem a vepředu osazen neméně klasickou bílou blánou. To vše mu dodává výrazný nádech typického nástroje bigbandové éry a evokuje hráče jako Buddy Rich či Louis Bellson. A co víc: zvuk za tímto prvotním dojmem nijak nezaostává - středně basová charakteristika s malým atakem, avšak doslova explozivní rezonancí a výrazně barevným dozvukem je umocněna jedinečnými dynamickými vlastnostmi, které nástroj přímo předurčují pro bigbandové přiznávky s dechovou sekcí. Buben svým mohutným zvukem s velmi plným, velmi basovým a velmi dlouhým dozvukem vyplní akusticky bez problémů jakýkoliv prostor, a to tak, že zcela. Svými zvukovými vlastnostmi asi nebude tím pravým pro metalisty a další heavy-rockery, o to více však bude vyhovovat klasickému jazzbandu. Lze jen odhadovat, jakých výsledků dosáhne ve studiu. Opravdu hodně by mě však zajímalo, jak si s ním poradí ta část koncertních zvukařů, pro které už jenom plná přední blána představuje noční můru nejtěžšího kalibru a jakýkoliv náznak dozvuku je přivádí téměř k nepříčetnosti... V takových případech možná nebude od věci předběžně kontaktovat záchrannou službu. Realitou však je, že přesně tyhle velké bubny, naladěné navíc téměř jako tympány, se v éře hardrocku zvučily zcela běžně a se skvělým výsledkem, a to jak v menších klubech, tak i v obrovských halách. Takže uvidíme - třeba to takový problém nebude...
Finále
Jedna věc je jasná: tohle je velmi specifická sada s vyhraněným charakterem, které se musí spíše přizpůsobit hráč, než aby se ona přizpůsobovala jemu. Zvukově opravdu hodně připomíná bubny jazzových klasiků let čtyřicátých, velkou podobnost však lze nalézt i s kultovní anglickou hardrockovou značkou Hayman. Sound jednotlivých komponentů spolu dokonale koresponduje, a když člověk na tuhle sadu chvíli hraje, vždy po pár minutách skončí u sóla ve stylu Louise Bellsona, protože k tomu je tahle souprava prostě předurčena a také přímo magnetickou silou hráče do této roviny přitahuje a posouvá. Velký buben se také určitě víc hodí pro akcenty než pro groove. Je zajímavé, že navzdory menšímu ataku těchto bubnů se jejich zvuk v kapele prosazuje velmi dobře, místy snad až moc dobře. Takže co říct závěrem? Jak už bylo naznačeno, jde o dominantní nástroj s výrazným typem zvuku, který se bude jen těžko předělávat do jiné podoby - ostatně: vytlumit tyhle bubny do běžného zvuku by byla škoda, a troufám si říct, že by to působilo snad i přímo nepatřičně. Jak se totiž praví ve firemním katalogu firmy Gretsch: "Club Rock features big drums for the big rock sound." A tento test to jedině potvrzuje.
Cena:
Gretsch Catalina Club Rock GCE-R665 je velmi zajímavý model soupravy pro vyznavače bigbandového jazzu a hardrocku, který v posledních 20 letech na trhu chyběl. Rozměry bubnů: VB: 26 x 16", MB: 14 x 6,5", TT: 14 x 10", FT1: 16 x 16" a FT2: 18 x 16". Materiál: mahagon. Povrchová úprava: white swirl nitron (WS). Příslušenství: 1x držák pro uchycení tomu na stojan, 1x ladící klíč. Osazení (dodávané i testovací): vše nahoře Evans Genera G1 Coated, dole neoznačené průhledné. Cena: bílá perleťová verze 28 580 Kč; černá lakovaná verze 25 980 Kč. Web: www.gretschdrums.com, www.gretsch.cz
Plus:
malý buben
povrchová úprava
stylová konfigurace
klasický typ zvuku
Mínus:
mechanismus struníku MB
omezená škála barev
