Epiphone Prophesy SG Custom GX - není SG jako esgéčko

Pokud jde o „esgéčka“, tak mi jich při mé práci rukama již několik prošlo, avšak na žádné z nich jsem se takto detailně ještě nikdy nezadíval. Tahle epiphonka z čínské produkce působí v dnešní době, kdy jsou v kurzu uměle otlučené kytary, dojmem naleštěné, spořádané dámičky. Pojďme se jí společně podívat pod sukni.

Popis

Již na první pohled je patrno, že kytara je dobře řemeslně vyrobena a pochybnosti o čínské produkci zde nebudou zase tak úplně na místě. Tělo nástroje je z mahagonu, vrchní lepená deska je javorová s charakteristickým „flame“ efektem. Od mahagonu bych očekával úplně jinou hmotnost. Jde nepochybně o verzi lehkého, rychle rostlého mahagonu. Tělo je překvapivě tenké a i to zřejmě způsobuje, že nástroj má tendenci se převažovat směrem k hlavě. Barevný odstín je u tohoto modelu „black cherry“, velice pěkně působící na kresbě vrchní desky nástroje. Lak zde výrobce použil polyuretan lesk, který má svá pro i proti. Ve srovnání například s nitrolakem dřevo znatelně přidusí, na druhou stranu – dá se o něj bez velkých následků klidně típnout i cigareta. Tvar těla nese znaky kytary SG Gibson, jejíž výroba byla zahájena roku 1961 a v té době nechyběla ve výbavě dnes již velkých jmen jako třeba Eric Clapton.

Krk je také z mahagonu v profilu D. K tělu je připevněn lepením, lakovaný je rovněž polyuretanem, tentokráte v matné úpravě, což je velice příjemné na dotek, a jistě toto provedení uvítají hráči, kterým se potí ruce a na lesklých lacích se jim lepí ruka ke krku kytary. Na dvouoktávový hmatník, osazený pražci o tloušťce 2,9mm použil výrobce eben. Jde opět o nějaký mladý strom, protože světlé žíhání by napomohlo snadno k domnění, že jde spíše o palisandr. Hmatník lemují plastové výložky a pražce jsou vcelku pěkně začištěny.

U tohoto kusu je na dvou místech patrné ne úplně bezchybné napojení mezi ebenem a lemováním, ale to bývá k vidění i u mnohem, mnohem dražších nástrojů. Výložky hmatníku a hlavy kytary jsou z abalonu, tvarem mi připomínají čtvrťovou pomlku. Krytka šroubu pro nastavení předpětí krku je klasicky ve tvaru zvonečku a nese logo této série. Nultý pražec, jak výrobce uvádí, je grafitový, avšak ve srovnání s grafitovým pražcem, který mám na své kytaře, je podivně měkký a ani očekávaná kluznost strun zde není moc patrná. Také by snesl trochu dokompenzovat, ale to až se dostaneme k ladění nástroje.

Hardware je „zlatochrom“ – mechanika Grover, kobylka a závěs Lock Tone jsou z nižší ligy. Závěs je malinko z osy strun, ale to jsem také už viděl na mnohem dražších kytarách. Rolny pro popruh jsou připraveny pro zamykatelné protikusy, které jsou přiloženy v sáčku u kabelu. Potenciometry hlasitosti i tónové clony jsou zde pro oba snímače společné, opět v provedení „zlatochrom“, v kombinaci s nádherným červenoperleťovým topem. Přepínač snímačů je – nevím zda úplně šťastně – umístěn mezi oba potenciometry. Snímače Gibson, made in USA. Tyto snímače nesou označení Dirty Fingers a z popisu vyplývá, že půjde o snímače se silným výstupem a agresivním zvukem. Čtyřvodičové zapojení snímačů umožňuje rozpínaní do podoby singlecoilů pomocí push/pull potenciometru na pozici volume. Všeobecně tato kytara bude vymyšlena spíše pro rockovější styly... Pojďme si trochu brnknout.

Zvuk

Už nasucho má kytara agresivní, brilantní tón, podpořený tenkou deskou těla. Na desítky struny se po celém krku příjemně hraje a sustain je vcelku vyrovnaný. Tak jako u většiny nástrojů je patrné horší ladění v polohách 1 až 7 v kombinaci s prázdnou strunou. Doporučoval bych udělat kompenzaci nultého pražce nebo rovnou vyměnit za kompenzovaný pražec, což tyto problémy vyřeší. Po zapojení do jednokanálového lampového aparátu se okamžitě projevuje síla snímačů. Už při volume na čtvrtinu má zvuk tendence nakreslovat do mírného crunche. Při zvýšení hlasitosti na tři čtvrtě a úplném otevření „kohoutu“ na kytaře se v poloze na kobylkový snímač z aparátu hrne opravdový rock‘n’rollový nářez à la AC/DC. Krkový snímač při tomto nastavení aparát v beglajtu trochu zahlcuje, ale při sóle je vše v pohodě a tón se i na tento přetavený čistý kanál již příjemně táhne. Věřím, že mnohým z nás, kterým vyhovuje spíše práce s volume potenciometrem na kytaře než šlapání po krabičkách, by tento set-up úplně postačil. Měním lampáč za další lampáč, opět jednokanál, ale s možností regulace gainu. Ano, sem někam tenhle nástroj patří. Při poctivé dynamické hře se nechá barva zkresleného zvuku krásně měnit, a přestože jsou snímače poměrně silné, dovolují dynamické hře ve výsledku vyniknout. Při hraní akordů přes všechny struny se zvuk neslévá a zůstává čitelný. Snad jen snímač u krku by snesl být prostě trochu slabší, pořád mám tendence trochu jej stahovat na volume potenciometru nebo rozpínat na push/pullu, čímž ale při více gainu vyskočí brum, tak jako u většiny jednocívkových snímačů. Samostatný singl u kobylky nezní nijak příjemně a asi nebude moc k využití. Pro kytaristy, kteří si nechtějí během vystoupení kvůli jedné písničce měnit esgéčko za strata, je zde zapojení obou snímačů naráz, coby single coil, to se pak zvuku strata trošku přibližuje.

Závěr

Za tyhle peníze je to opravdu solidní nástroj. Může v klidu konkurovat kytarám zvučnějších a dražších značek, leckdy je možná i předčí. Věřím, že mnoho hudebníků najde pro tuto krásku uplatnění. Pokaždé si vzpomenu, jak strašně pracně jsem ve svých začátcích v roce 1986 sháněl nějaký nástroj a pokaždé jsem při tom moc rád, že se nám to tady před těmi devatenácti lety takhle dobře převrátilo. n