Edirol R-09HR - profesionální mobilní recordér

Nikoho nepřekvapí, že všechny úspěšné věci mají většinou nějaké pokračování. Například film Čelisti, vzpomínáte si? Stejné téma, tentýž hlavní herec, hudba, kulisy... I výrobci hudební elektroniky projevují pochopitelnou potřebu prakticky tytéž věci inovovat a vrhat je zpět na trh. Inovace Čelistí II se týkala kvantity: více sežraných a více ohrožených lidí. Proklamovaná inovace nahrávacího zařízení Edirol R–09 se týká vyššího rozlišení (HR stojí za High Resolution).

Opravdu jde v případě R–09HR jen o kvantitu? Pojďme se novému vydání praktické hračky R–09HR podívat na zoubek podrobněji.

Stručná charakteristika

Edirol R–09HR, stejně jako jeho mladší bráška R–1 a jeho dvojče R–09, je zařízením určeným pro mobilní pořizování audio nahrávek, ať už ve formátu wav či mp3. Zvuk do zařízení leze vestavěným párem kondenzátorových mikrofonů, případně externím mikrofonem či linkou. Zpět jej dostaneme sluchátky, skrze SD kartu nebo USB. Moment, něco tu chybí, říkám si a hledám nejdříve v manuálu, pak na strojku samotném, ale skutečně nenacházím optický audio výstup, který jeho dvojče má sloučený se sluchátkovým výstupem. Vadí mi to? – přemítám a dospívám k názoru, že vlastně trochu ano, protože optické audio dost často využívám jako doplněk. Kdybych si dnes vybírala mezi R–09 a R–09HR, vybrala bych si snad kvůli chybějící optice starší model? – zpytuji dále pilně svědomí, a dospívám k názoru, že rozhodně ne, protože chybějící optický out je bohatě vykoupen vlastnostmi, které jsem u staršího modelu poněkud postrádala.

R–09 využívám už víc než rok, a během této doby užívání jsem nashromáždila následující stesky:

Nahrávání přes interní mikrofony je mírně nepohodlné, protože při něm nemůžete přístroj držet v ruce, protože mikrofony slyší pohyb vašich prstů. Co takhle stojánek?

Starší R–09 se mi osobně velmi líbí, je to taková hezká stříbřitá hračka s jemnými detaily. Bohužel, její mechanické provedení se příliš nehodí do terénu, kde je prach a občas nějaký ten náraz. Praktičtější by bylo něco robustnějšího.

R–09 používám jako diktafon, proto využívám i funkci automatického nastavování úrovně hlasitosti. Chtělo by to ale i limitér.

Chtělo by to hlasitý odposlech.

Protože přes R–09 občas i poslouchám muziku, chybí mi, že po vypnutí zapomíná pozici a začíná s přehráváním na rootu.

Vylepšení – první dojem

Vypadá to, že lidi v Rolandu sami R–09 používali, protože jako by mi chtěli vyjít vstříc. Nová 09HR je větší (resp. vyšší asi o centimetr). Ačkoliv šířka i tloušťka je při porovnání se starším modelem dokonce o něco menší, působí novorozenec robustněji. Není už tak zaoblený a má zvláštní, jakoby gumový, přitom ale pevný povrch.

Při vkládání baterií jsem zajásala: není co řešit, není potřeba nahlédnout do manuálu (u starší R–09 to je opravdu problém). Nehrozí, že by se při manipulaci s krytkou dvou tužkových baterií něco ulomilo nebo ohnulo.

Displej nového modelu je obrovský; ve srovnání se starším modelem působí až nepatřičně. O to je ale čitelnější, kombinace stejné zobrazovací technologie (OLED) a velikosti je vskutku působivá, v noci si tím můžete docela úspěšně svítit.

Ovládací prvky a konektory jsou na R–09HR mírně zpřeházené, ale mám pocit, že lépe. Sluchátkový výstup je například nahoře a vstupy na boku, tedy tam, kde je instinktivně budete hledat. Tlačítek je více: přibylo tlačítko Finder a Speed. To první zpřístupňuje navigaci přístroje po obsahu paměťové karty. Ke tlačítku Speed se vrátím později.

Pokud nahráváte, nemůžete si nevšimnout indikace nahrávání i na čelní stěně přístroje, která fakt probíhajícího záznamu oznamuje i nahrávané protistraně, která obvykle tuto stranu přístroje vidí.

Teď přijde to, co mě doopravdy potěšilo: nová R–09HR přichází s dálkovým ovládáním a malým plastovým stojánkem. Velikostí je ovládání přibližně dvakrát větší než SD karta, ale to na základní povely stačí. Při záznamu s vestavěnými mikrofony tedy postavím přístroj na stojánek a manipulovat s ním už dál nemusím, paráda. Za další opravdu užitečné vylepšení považuji fakt, že v nabídce nové 09HR lze nyní přepnout, má-li se vestavěná automatická kontrola úrovně nahrávání chovat jako limitér. Takže už si své nahrávky nepřebudíte.

U původní R–09 jsem funkci nízkofrekvenčního filtru používala občas, a to tehdy, když jsem nahrávála z ruky. Hluky prstů jsou většinou skrze konstrukci přístroje k mikrofonům přenášeny jako nízkofrekvenční hluky a šumy, takže vestavěný low-cut má logiku. U nové verze si však už nemusím klást otázku, jakou hraniční frekvenci tahle funkce vlastně má – lze ji totiž nastavit na 100, 200 či 400 Hz.

Málem bych zapomněla: nová verze R–09 má hlasitý odposlech. Skvělé, praktické, ačkoliv samozřejmě v rámci (velmi skromných) možností.

HR

Proklamované vylepšení nového modelu se týká oné přípony HR. S přístrojem jsem si nejdříve pohrála, aniž bych studovala manuál, takže nabídka Recorder Setup mě trochu překvapila; tam kde jsem u staršího modelu zvyklá na dvě samplovací frekvence 44,1 a 48 kHz, koukám nyní navíc i na 88,2 a 96 kHz. Takže příznivci Niquist – Shannonova teorému mohou křepce vyskočit a nahrávat zvuky až do frekvence 48 kHz a užívat si pak blaženě vrcholné (vskutku neslyšené) kvality. O účelnosti tohoto počinu se z prostých důvodů naší fyziologie můžeme přít, ale jedno je nutno říct: všechna čest – něco tak malého, relativně tak levného, a generuje to ve stereu 96kHz samply v rozlišení 24 bitů, to je opravdu velmi, velmi mnoho not.

Jak to nahrává?

Provedla jsem tentýž test, co před více než rokem se starším bráškou R–09: uměle vygenerovaný testovací signál jsem digitální cestou zavedla do pracovní stanice Fantom X od Rolandu s vypnutou master sekci, a skrze sluchátkový výstup Fantoma jej poslala na linkový vstup R–09HR. Nahrávku pak vyhodnotil šikovný freeware RightMark Audio (audio.rightmark.org/index_new.shtml).

Pro test zařízení v HR režimu nemá výše popsané testovací prostředí potřebné parametry, přepnula jsem tedy režim nahrávání na 48 kHz (tedy stejná vzorkovací frekvence jako u originálu testovacího signálu a stejná frekvence jako u minulého testu R–09). Výsledky testů jsou prakticky identické s čísly naměřenými stejnou metodou u staršího modelu. Frekvenční charakteristika je zkrátka v rozsahu 20 Hz až 20 kHz pouze v intervalu skoro 11 dB, což je špatné, ale je diskutabilní, zda je problém skutečně na vstupu R–09HR, či na sluchátkovém výstupu Fantoma. Opět, potěšitelně, odstup signálu od šumu je tam, kde má být, v číslech blížících se stovce decibelů, a zkreslení jako by nebylo. Celý test najdete na CD.

Subjektivním poslechem se studiovými sluchátky jsem nezjistila podstatné rozdíly mezi HR režimem či jakýmkoliv jiným nativním (nekomprimovaným) režimem – záznam je čistý, srozumitelný, dynamický, s bohatými výškami a nepřebuzenými basy.

Ještě něco navíc?

Tlačítko Speed a Split. Splitem nabízí R–09HR nově funkci velmi jednoduchého střihu. Tlačítko Speed aktivuje nedestruktivní efekt typu time stretch, který při přehrávání umožní poslechnout si záznam s jinou rychlostí (50–140 %), aniž by došlo k transpozici. Kvalita tohoto efektu je diskutabilní, ale pokud chcete užívat R–09HR i jako záznamník, oceníte jej. V příslušenství je navíc 512MB SD karta, kterou zmiňuji jako daleko použitelnější alternativu k někdejší 16MB SD kartě, kterou jsem dostala ke strarší R–09.

Mimochodem, z balení se k vám dokutálí též CD s LE verzí software Cakewalk Pyro Audio Creatoru.

Závěr

V Čelistech II se mimo jiné více žere, u Edirolu R–09HR taky – mimo jiné. Ono „mimo jiné“ by pro mne v případě, že by mi někdo nabízel vyměnit miláčka R–09 za novější 09HR, byl skutečně pádný argument. Nová verze přístroje má totiž podle mého názoru výrazně lepší ergonomii, má i funkční vychytávky, které původní 09 chyběly. Některé nedostatky ale zůstaly – po restartu zapomene například pozici na disku, přístroj má i nadále potíže se zobrazováním souborů s diakritikou. Vzhledem k tomu, že cena se oproti staršímu modelu snížila, je R–09HR od Edirolu velmi dobrým tipem, jak vyřešit mobilní profesionální audio recording.