Už několikrát jsme si mohli myslet, že krabičkám zvoní hrana. Na trhu se vedle nich totiž objevily multiefekty, později kytarové procesory a modelery aparátů. Přesto jsou pořád tady a to, že jeden z největších výrobců kytarových procesorů uvedl na trh novou řadu, dává tušit, že se to jen tak nezmění.
Multiefekty nebo chcete-li kytarové procesory mají nesporně řadu výhod. Množství rozličných efektů v jednom kompaktním celku bez spousty propojovacích a napájecích kabelů, možnost vytváření patchů složených z různě nastavených efektů a v neposlední řadě i finanční hledisko, dle kterého je nákup jednoho multiefektu ekonomičtější než koupě sady krabiček. Pro krabičky pak hovoří to, že jsou prakticky nezničitelné, ovládání všech parametrů se provádí v "reálném čase" a také to, že někteří kytaristé nikdy neuvěří tomu, že digitálně lze napodobit funkci analogového obvodu. Proč tedy DigiTech jakožto silný producent složitých procesorů vsází v dnešní době na krabičky? Odpověď je možné najít při podrobnějším prozkoumání těchto krabiček.
Vzhled? Tradice!
V setu deseti krabiček najdeme Digidelay, Digiverb, Hyper Phase, Turbo Flange, Multi Chorus, Metal Master, Hot Rod, Tone Driver, Main Squeeze a Synth Wah. Konstrukce je tradiční - masivní plechový kryt, z něhož jedna horní polovina je nášlapným pedálem. Ten je polepen gumou proti sklouznutí nohy a je to dle mně lepší řešení, než holý čudlík nožního přepínače, který používají jiné firmy. Pod úrovní nášlapné plochy jsou shodně u všech krabiček čtyři potenciometry a červená LED dioda indikující zapnutí efektu. Počet konektorů je taktéž u všech krabiček stejný: napájení (9 V), vstup a dva výstupy. Krabičky lze samozřejmě "nakrmit" devítivoltovou baterií vkládanou přímo pod pedál, který je nutno sejmout po zatlačení na válečky, co jej přichycují. Je však třeba mít po ruce něco ostřejšího - šroubovák nebo imbus sice většinou kytarista někde vyhrabe, ale jiné řešení by bylo pohodlnější. Malé plus má barevné odlišení krabiček (jednolitá barva někdy způsobuje na pódiu problémy). Vzhledem k níže popsaným zvukovým možnostem je škoda, že po konstrukční stránce se krabičkám nedostalo žádné inovace - moc se zde sice vymyslet nedá, ale přece... (podsvícené potenciometry - Sabine, zamačkávací potenciometry - Ibanez, kovové krytky potenciometrů - Marshall...).
Zkreslení je základ
Při hře na elektrickou kytaru hraje nesporně největší roli zkreslení. Vytváří hráčovu osobitost, a proto nastavení správného zkreslení věnují kytaristi nemalou pozornost. Ovšem odlišnosti zkresleného signálu mohou být tak velké, že jedna krabička by nejspíš celou škálu kytaristů (od bluesmanů po metalisty) asi neuspokojila. Toho si byli v DigiTechu vědomi, a proto připravili následující tři distortiony.
Tone Drive - overdrive
Toto zkreslení bych doporučil právě bluesmanům nebo rock'n'rollovým kytaristům. Není samozřejmě nijak extravagantní, spíš jsem z něho měl pocit jako ze staršího vybuzeného aparátu. Jeho tón je teplý, tlustý, pěkně se přes něj hrají celé nebo rozložené akordy, sóla na tenkých strunách mají rovněž příjemný teplý nádech. Nastavit lze i rockový zvuk, při palm mutingu je však tupý. Přidáním výšek dostaneme sice rozervaný tón, ale zdaleka nelze mluvit o bzučivém zvuku. Potenciometry ovládají Level (hlasitost), Tone (jeden potenciometr pro přechod od basovějšího zvuku k výškovému), Gain (zkreslení). Posledním z nich je Morph - ten by měl podle výrobce nahradit několik různých krabiček, protože mění charakter zkreslení. V jedné poloze se mi z krabičky podařilo dostat dokonce i metalovější zkreslení a la stack.
Hot Rod - rock distortion
Ovládací knoflíky jsou stejné jako u Tone Drivu a také tak pracují. Posun k rockovému zvuku lze najít hlavně při plném gainu, kdy už akordy nezní tak libozvučně, palm muting je samozřejmě ostřejší. Změnou nastavení tone se od zabasovaného temného zvuku dostaneme až k výškovému, který v krajním případě (při určitém nastavení Morph) zní až bzučivě. U všech tří distortionů jsou výstupy Mixer a Amp, to proto, aby bylo možné jeden z nich zapojit třeba přímo do nahrávacího zařízení (výstupu totiž předchází obvod s modelováním boxů - CIT).
Metal Master
- heavy metal distortion
Na první pohled mě trochu mrzel počet ovládacích prvků, neboť u tohoto typu krabičky jsem zvyklý na více knoflíků. Později jsem ovšem nelitoval, dokonce jsem se nestačil divit, kolik basů umí potenciometr Low dodat a vytvořit tak velmi hutný zvuk. Při stažených výškách (knoflík Hi) zní Metal Master temně a tlumeně, s přidáváním výšek (v kombinaci s Morph) se lze dostat až k bzučivému ostrému drásavému zkreslení, které ovšem není zas tak extrémní, aby se od něj kytarista úplně odvrátil. Možná akorát sólový zvuk na tenkých strunách by mohl znít čistěji bez delšího hraní si s potenciometry. Jednotlivé údery trsátkem se nijak zvlášť neslévaly a byly od sebe rozeznatelné. Když jsem tak koukal na krabici, najednou mi došlo, že nemá vůbec ovládaní zkreslení, což kvituji s povděkem, protože při metalových riffech jsem stejně nikdy neměl nastaveno zkreslení jinak než "doprava nadoraz".
Modulační efekty
Synth Wah - envelope filter
Ze čtyř nabízených krabiček s modulačními efekty nabízí tenhle asi nejrůznorodější efekty. Jsou zde tři dvojice zvuků. Zvuky se po dvojicích liší náběhem frekvence - jednoduše pokud u jednoho slyšíte nejdříve výšky, u druhého to budou basy, jinak jsou postaveny na stejném základu. Zvuk Enw Down je závislý na síle úderu do strun. Silnější úder zapříčiní ostré vykváknutí, které pak zanikne v basech a utlumí se. Efekt Synth je stejně jako předchozí jemně zkreslený. Zní jako stoupající zvuk flangeru s tím, že má pouze stoupající charakter. Opět záleží na úderech do strun, přičemž větší intenzita způsobuje, že zvuk přichází tlumený a při doznívání se vyostřuje a zní více ve výškách. Stoupající tendence není nekonečná, při dosažení určité frekvence se již zvuk nemění. Hodně zde záleží na tom, jak přesně kytarista dokáže intenzitu brnkání dodržet, v lepším případě se mu dostane zajímavých výsledků. Zvuk Filter připomíná předešlý Synth. Posledním sedmým nepárovým efektem je auto wah, který zapříčiní samočinné kvákání ve zvoleném intervalu. Barva zvuku je určena potenciometry Bens a Range, Control určuje výraznost efektu, poslední knoflík je přepínač mezi jednotlivými efekty. Dva konektory nabízí výběr mezi výstupem Dry a Effect.
Hyper Phase a Turbo Flange
Tyto dva bratrské efekty sice nejsou stejné jako pravá dvojčata , ale jsou si hodně podobné, jak ovládáním, tak i typem zvuků, proto nespíš kytarista sáhne po jednom z nich dle vlastního vkusu. Mně osobně připadá zvuk flangeru konzervativnější než "bublání" phaseru. Ovládání je klasické : Speed (rychlost, zvlnění signálu), Depth (hloubka efektu) a Regen (míra zpětné vazby). O to více se má pozornost upřela k poslednímu knoflíku Type - ten totiž vybírá, u obou krabiček, ze sedmi podtypů efektu. První tři jsou vlastně různě zabarvenými modifikacemi phaseru či flangeru. Další modifikace nese název Rise/Fall, které opravu zní jako vzestup a pád. Efekty Trig Up a Trig Down se dá ovlivnit začátek (náběžná hrana). Sedmým typem je Step, který po drnknutí krokově mění frekvenci - připomíná trošku efekt Random používaný v multiefektech.
Multichorus
Tak jako Turbo Flange a Hyper Phase mají přepínač Type, tak Multichorus disponuje kromě klasických Level, Speed a Depth, knoflíkem Voice. Ten slouží k tomu, aby plynule přidával další hlasy - maximum těchto hlasů je šestnáct. Charakter efektu se zde nemění tak radikálně jako přepínáním režimu u phaseru a flangeru. Kytarista tedy nemůže sice tak výrazně experimentovat se zvuky, ale na druhé straně může zvuk chorusu uzpůsobit svým představám. Samozřejmostí u těchto tří efektů je stereo výstup.
Prostorové efekty
Digiverb
Tahle krabička slouží k tomu, aby přidala k základnímu signálu ještě dozvuk. Výsledný zvuk lze dobarvit třeba potenciometrem EQ, který slouží k tlumení výšek. Předtím je možné použít Level, který zapříčiní to, že kytara zní zblízka či zdálky. Knoflík Decay zase umí zvuk rozprostřít - zvětšit prostor, ze kterého k nám zvuk doléhá. Nesmí samozřejmě chybět přepínač Type, který nabízí tyto typy dozvuků: Room, Plate, Hall, Church, Gated, Reverse a Spring. Polemizovat o tom, zda se autoři při pojmenovávání dozvuků přesně trefili, nemá cenu, důležité je to, že jednotlivé typy jsou opravdu odlišné. Zastavil bych se snad jen u Springu, u kterého výrobce deklaruje, že zní opravdu jako pružinový hall v boxu - a já myslím, že nelže - hned jsem to vyzkoušel na kombu. Zjistil jsem sice, že hall komba zní o něco čistěji, ale výsledný efekt je u obou téměř stejný. Všechny dozvukové efekty lze samozřejmě aplikovat nejen na kytarový signál, ale klidně i na zpěv nebo jiný nástroj.
Digidelay
U téhle krabice jsem se zastavil trochu déle. Její účel je jasný - zopakovat vše, co zahraji, přesně dle mých rozkazů (tedy jak jsem to nastavil). No a nastavit lze hlasitost signálu, který se opakuje (Level), počet opakování (Repeats) a čas, v jakém k tomu bude docházet (Time). Přepínač režimů nese tentokrát název Mode a volí mezi režimy 10-250 ms, 0,25-1 s, 1-4 s, Tape, Mod Delay, Reverse a Loop. Pokud nemáte krabičku, která umí nějaký reverb, pak první režim s nastavením nejkratší prodlevy mezi originálním a opakovaným zvukem vám to může částečně nahradit. V dalších dvou režimech si již můžete pohodlně nastavit zpoždění, které jako ozvěna opakuje v pravidelném intervalu tón, jehož intenzita se s každým dalším odezněním zmenšuje. Pokud zvolíme třeba Reverse, pak nedochází jen k opakování, ale každá druhá ozvěna je navíc přehrána pozpátku. Nejvíc jsem si vyhrál v režimu Loop. Při sešlápnutí a neuvolňování pedálu totiž vzniká smyčka (dlouhá jako samotné sešlápnutí), do které je nahrán kytarový signál. Dalším sešlápnutím lze do smyčky přihrát druhou, třetí, čtvrtou... kytaru. Toto je sice zpestření, se kterým si člověk pohraje, ale přesné dohrávání kytar je dosti těžkopádné. Maximální délka smyčky závisí na celkové kapacitě paměti delaye. Největší zpoždění je 4 s, což je ve srovnání s podobnými krabičkami úctyhodné číslo. A ještě jedno eso v rukávě: delay zahrnuje funkci Tap-tempo, takže parametr Time se nastaví podle toho, v jakém intervalu sešlápnete pedál.
Main Squeeze - compressor/sustainer
Výrobce o tomto svém produktu tvrdí, že by neměl mít tak "kostrbatou kompresi" a problémy se sustainem jako ostatní pedály, a to především díky použití kompresní technologie studiové kvality dbx OverEasy. Je sice pravda, že své úkoly plní tak, jak má, ať už se jedná o kompresi či sustain, ale k tomu, abych mohl provést nějaké objektivnější srovnání, bych musel mít konkurenční model vedle tohoto a pečlivě porovnávat jejich výstupní signál. A upřímně, nevím, jestli bych si i potom dovolil tvrdit, že jsem slyšel nějaké rozdíly, protože přece jen zabarvení zkreslovače vnímám markantněji než třeba poměr komprese. Jinak tento pedál tvoří výjimku, ovládání je stejné jako na konkurenčních krabičkách (Level, Atack, EQ a Sustain) - žádný přepínač módů, režimů se zde nekoná nejspíš proto, že krabice má ryze praktický účel.
Odpověď na otázku
V úvodu jsem si položil otázku, proč DigiTech vsází na své krabičky. A nyní bych si dovolil tvrdit, že vím... DigiTech totiž vyrobil sérii, ve které použil několik moderních prvků a nejspíše využil právě svých zkušeností při výrobě kytarových procesorů. Především je možné souhlasit s tím, že jedna krabička = několik krabiček. Zkreslovače opravdu umí nastavit odlišná zkreslení, krabičky s modulací nabízejí zase víc než pouze jeden klasický efekt. U těch modulačních efektů sice zavánějí některé zvuky kosmem, ale proč je zahazovat? Navíc se mi osvědčilo pohrát si opravdu se všemi parametry, protože třeba změna rychlosti v některých méně typických efektech měla zajímavé následky. Dále jsem si u modulačních efektů všiml (v určitých nastaveních) netypického zabarvení zvuku - tenhle "skleněný" zvuk mi dokonce někdy vzdáleně připomínal sitár. Také jsem měl párkrát pocit, že některé zvuky jakoby zároveň procházely harmonizérem. Druhá podstatná věc je možnost použít modelování reproboxů (CIT). Je obsaženo jak u zkreslovačů (výstup amp), tak u modulačních efektů (tam jsou oba výstupy použity pro stereo, takže se CIT zapíná sešlápnutím pedálu před připojením napájení). Tato technologie umožňuje zapojit krabičky přímo do nahrávacího či mixážního zařízení s výsledkem podobným tomu, jaký by nastal při snímání komba mikrofonem. Pokud chcete získat konkrétnější představu o zvuku, tak na oficiální stránce www.digitech.com jsou k dispozici zvukové ukázky porovnávající kytarový signál bez efektu oproti několika nastavením krabičky.
Info:
DigiTech X-Series je řada krabiček, ve které mají své místo základní efekty pro zkreslení, modulaci a dozvuk. Nově se u těchto krabiček můžeme setkat se simulací reproboxu (CIT) a volbou z několika typů efektů.
Plus:
modelování boxů
víc typů efektů v jedné krabičce
Mínus:
nepohodlná výměna baterie
žádné inovace po konstrukční stránce
Ceny u Praha Music Center:
Metal Master: 3990 Kč
Hot Rod: 3790 Kč
Tone Driver: 3790 Kč
Multi Chorus: 4290 Kč
Hyper Phase: 3790 Kč
Turbo Flange: 3790 Kč
Digidelay: 4490 Kč
Digiverb: 4490 Kč
Main Squeeze: 3790 Kč
Synth Wah: 3790 Kč
