Audix Studio Elite 8 - sada osmi mikrofonů pro ozvučení bicích nástrojů

Nevím jak vy, ale já mám značku Audix zapsanou v mysli spíše jako jednu z těch pozdějších, co se na hudebním trhu objevila, ve srovnání s mazáky, jako jsou třeba Shure nebo Sennheiser. Vzpomínám si, že skutečně vážné zmínky o prodeji a používání těchto mikrofonů bych v naších luzích a hájích odhadl tak na polovinu devadesátých let, i když samotný počátek činnosti firmy je datován ještě o kousek dřív.

Za období sahající až do dnešních dnů si značka Audix vydobyla na zvukařském poli velmi slušné renomé, v podstatě by se dalo říct, že dnes na drtivé většině ozvučovaných akcí nalezneme alespoň jeden mikrofon nesoucí toto označení. Situace dosahuje někde až takových extrémů, že někteří zvukaři a majitelé aparatur prosazují Audix naprosto bezhlavě, například i třeba na úkor mikrofonů Shure aj., což zcela jistě souvisí do jisté míry i s obchodní strategií. Mezi ty já tedy sice prvoplánově rozhodně nepatřím, ovšem i tak několik kousků od Audixu již nějakou dobu vlastním a patří k mým oblíbeným. V současnosti mezi ně přibyla i tato sada na bicí nástroje Studio Elite 8, jejíž některé komponenty jsem znal nebo vlastnil víceméně z dřívějška.

Historie značky Audix začala již v roce 1984, kdy Cliff Castle a Fred Bigeh založil firmu Audix, která sídlí ve městě Oregon v USA. Oficiální německou pobočkou je pak Trius Vertrieb GmbH & CoKG Ibbenbüren, kde jsou vesměs vyrobeny všechny mikrofony, co se k nám na trh dostanou. Proto, jestli je dostupná informace pravdivá, máme v podstatě co dočinění s pravou a precizní německou kvalitou, což je jistě jen a jen potěšující zpráva.

Sada Elite 8 je nejdražší sadou od Audixu na bicí nástroje, přičemž se od levnějších liší hlavně dvěma skutečně špičkovými kondenzátorovými modely SCX25A a zde hi-hatkovým SCX1HC. Zbytek sady je klasický - 2x D2, 1x D4, 1x D6, 1x i5 - a dále příslušné klipsny a objímky, to vše v elegantním hliníkovém kufříku. Začněme soudobým hitem - nebo podle slov některých prodejců, trhákem firmy Audix - dynamickým mikrofonem do basového bubnu D6. Je tomu skutečně tak, pokud zapátrám ve své paměti na pár posledních festivalů, kde jsme s různými kapelami hráli, v podstatě si příliš nevzpomínám na jiný mikrofon v kopáku než právě D6. Je to jeden z modelů, jenž patří již nějakou dobu k mým oblíbeným a používaným ještě spolu se Sennheiserem e 602. Proto jsem prováděl srovnání na různých bubnech právě hlavně mezi těmito dvěma modely. D6 je svým frekvenčním nastavením již jakoby hotově přednastavený pro rockový až metalový kopák - má výrazně potlačené spodní a „střední“ středy, vyzvednuté spodní basy, vyšší středy a výšky. Sennheiser e 602 má ve spektru středů ponechaných více, což se v některých bubnech může jevit jako lehce vhodnější, v některých zase méně. D6 je malinko méně citlivý, je potřeba jít s gainem lehce nahoru, jakoby byl připravený na opravdové metalové pecky. :-) Rozhodně bych jej ale nedoporučoval používat právě díky docela dost pokřivené „kopákové“ křivce na jiné aplikace a nástroje, např. na kontrabas, kde by nám zcela jistě chyběly potlačené středy. Naopak jej mimo jiné mohou uvítat např. majitelé pultů pouze s jedním parametrem na středech, samotné potlačení těch nižších je víceméně dáno již přímo mikrofonem.

Dalším hitem jsou opět dynamické modely k přechodovým bubnům (tomům) D2, taktéž již poměrně běžná součást riderů kapel a výbav zvukařů. Mikrofony mají rovněž jakoby přednastavený průběh právě na tuto aplikaci - mají oproti jiným modelům k tomům evidentně zdůrazněný průběh na spodních středech způsobený taktéž pravděpodobně a částečně i proximity efektem. Zdůraznění na spodních středech může být u bubnů s plošším zvukem a nedostatkem „tónu“ vhodné, u plnějších a basovějších tomů ho budeme muset možná korekcemi na parametru spodních středů malinko odebrat, aby zvuk nebyl již příliš „zahučený“. Ve zvukovém srovnání s podobnými typy je D2 opravdu znatelně nejvíc „naduněný“, jakoby se výrobce snažil skutečně „dohnat a vytvořit“ nějaký tón i u bubnu, který jej eventuelně moc nemá a celkově třeba nehraje příliš dobře. Jinak můj testík několika „tomových“ mikrofonů (samozřejmě včetně D2 a D4) najdete na www.youtube.com/watch?v=yPBzJJnjWuY. Můžete je sami zhodnotit a porovnat.

Měl jsem trochu obavu z klipsnových držáků s husím krkem, asi dva bubeníci mě totiž nezávisle upozornili na jejich údajnou polohovou nestabilitu při hraní, že se prostě při celkově razantnější hře a otřesech soupravy na pódiu uvolňují a padají. Je pravda, že i po silném utažení křídlové matky fixující husí krk se tento má stále tendenci trochu protáčet, nicméně musím ale říct, že mně u žádné bicí sady nenastal v podstatě žádný problém a mikrofony byly po koncertech vždy plus mínus tak, jak jsem je na začátku nastavil. Jako jisté mínus se může jevit uchycení na tomy s přídavnou obručí u mušlí, u těch musíte najít prostě místo mimo tuto obruč, což je ale, jak se zdá, problém i u jiných typů uchycení u jiných značek. Naopak jistou výhodou je husí krk použitý v klipsně, díky kterému se dá mikrofon částečně odklonit od bubnu, což je výhodné zvlášť u malých průměrů osm nebo deset palců, kde může mikrofon jinak běžně už docela překážet při hraní. Jediná výtka, která mě v tomto bodě napadla, je, že by v již tak docela drahé sadě mohly být tři kusy D2 namísto dvou (přitom jeden „foch“ v kufru je volný :-)) pro dnes běžně používané sady s více tomy. Potenciálním majitelům nezbude totiž nic jiného, než minimálně jeden přikoupit.

Barevně poměrně podobný - jen bohatší na basové frekvence, naopak s menším zdvihem na spodních středech - D4 je již také známým modelem určeným pro hlubší tomy a floor tomy.

Původně dokud ještě nebyla ve výrobě D6, byl tento model určený pro basový buben (od té doby jej vlastním), kde ho lze taktéž víceméně úspěšně použít.

Posledním dynamickým modelem v sadě je i5, zde určený k malému bubnu. Nabízí se samozřejmě srovnání s legendárním Shure SM57, což jsme také na několika akcích provedli, vždy v rámci jedné bicí soupravy. Výsledné rozdíly byly spíše v řádu nuancí - i5 je dle mého lehce nabasovanější, pokud máte použitý i spodní (přefázovaný) mikrofon ke struníku (což já vždy ! mám), jsou si oba modely skutečně velmi podobné. Výsledný dojem záleží tedy daleko víc na zvuku, nastavení a seřízení samotného bubnu a samozřejmě technice konkrétního hráče. Oproti SM57 má i5 zřejmou výhodu v celokovovém provedení, tudíž vás zde nečeká při dobře mířené smrtící ráně na mikrofon výměna plastového kroužku skoro za čtyři stovky. :-)

Kondenzátorový SCX1HC je sympatická malá tužka v této sadě určená k hi-hatu. U tohoto mikrofonu jsem si pouze všiml dosti velké náchylnosti na proud vzduchu, a to hned při prvním zkoušení na běžné mluvené slovo a zpěv ve studiu na studiové monitory (tak zpravidla vždy poprvé zkouším jakýkoliv mikrofon). Při neopatrném fouknutí či větším „p“ nebo „b“ se ozvalo přímo burácení z beden, kdy basové reproduktory málem vyskočily ven. :-) Tomu lze samozřejmě víceméně zabránit nasazením příslušného molitanového windscreenu. Jinak u hi-hatu funguje naprosto bez připomínek, neplánovaně a víceméně „haluzově“ a narychlo jsem ho použil ještě u pěveckého sboru a u horny (lesní roh), výsledek: standardní pohoda. :-)

Skutečným skvostem této sady (i finančně v jiné hladině než ostatní komponenty sady) jsou dva vařečkovité (prý jim zvukaři říkají i „sprcha“:-)) kondenzátorové modely SCX25A. Hned při onom zmíněném prvním odzkoušení na hlas na mě mikrofon zapůsobil velmi příjemným dojmem, barva hlasu z něj byla přiměřeně brilantní i bohatá a „sametová“ na spodních frekvencích - prostě plný tučný zvuk. I při následném zkoušení v dalších situacích a aplikacích v podstatě nikdy nezklamal. Při studiovém nahrávání se mi velmi zamlouval u klavíru, akustické kytary, mandolíny, dobra, samozřejmě na zpěv a pochopitelně jako overhead u bicích. Jako overhead je ho (jich) naživo, řekl bych, skoro i škoda (odtud možná i slůvko „studio“ v názvu sady :-)), osobně bych ho bral pouze na „lepší“ akce, kde se jejich kvalita může projevit a kde nejsou např. zpěvové mikrofony metr od bicích. Ovšem kde by mohly SCX25A skutečně zafungovat jako plnohodnotné overheady, to jsou větší otevřená pódia s menšími přeslechy a samozřejmě ve studiu. Tam bude podle mě výsledek nad očekávání luxusní. Jejich uchycení v dodávaných „minipavoucích“ je taktéž vychytaná záležitost. Jako jistý handicap se ovšem u mikrofonu v takové cenové hladině může z hlediska širšího použití jevit dostupnost pouze jedné pevné - kardioidní - směrové charakteristiky, která bývá u jednopalcových (pravda celkově robustnějších) modelů konkurenčních značek přepínatelná už i v nižších cenových relacích.

Opravdu příjemná a sympatická sadička na ozvučení bicích, i když za ne úplně malý peníz. :-) Pokud byste ovšem nechtěli dávat vyloženě tak vysokou finanční částku, která je způsobena zejména dvěma špičkovými SCX25A (jeden kousek samostatně „koštuje“ bratru 17 390 Kč), jakožto i hi-hatkovým SCX1HC (13 710 Kč), je možno si vybrat, co se týče dynamických modelů, víceméně stejnou sadu, pouze s levnějšími „kondíky“ (třeba ADX51). Pak je již výsledná cena výrazně příznivější. Audix na bicí. toť (samozřejmě vedle jiných známých legend) novodobý standard. :-)

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

SCX25A - zpěv, vokály, akustické nástroje, overheady

SCX1HC – hi-hat, overheady, ride, akustické nástroje

www:

www.audixusa.com/docs_12/units/Studio_Elite_8.shtml