AKG IVM4 - bezdrátový odposlechový systém

Bezdrátové odposlechové systémy se už na našich pódiích docela pěkně „usalašily“, ačkoliv se pořád najdou jedinci, co nedají dopustit na klasické pódiové monitory. Dokonce ani zvukaři už tolik neprotestují a nepoukazují na zrovna namontované nové „výškáče“, dokonalé směrové mikrofony,

či multifrekvenční „zabíječe“ zpětných vazeb.

Tohle všechno totiž majitelé sluchátkových bezdrátových celkem elegantně obcházejí, i když všechno má svoje mouchy.Od těch podstatných, jako je příliš dokonalá izolace od jevištního a hledištního dění, až k po léty navyklému, mnohdy jedinému prvku pódiové show, efektnímu opření si nohy o „tadyhletu bednu“.

Firma AKG je dostatečně známá svými produkty – jak mikrofony, tak sluchátky – a patří v tomto směru na trhu k tomu nejkvalitnějšímu.

Popis

Po rozbalení a zprvu zmateném hádání, co k čemu patří, je však zřejmé, že krabice obsahuje vše potřebné k propojení a aktivaci jednotlivých prvků soupravy, a to včetně dvou tužkových baterií. Přenosnou, přijímací část představuje krabička velikostí ne nepodobná mobilnímu telefonu, s podsvíceným displejem a krátkou anténkou. K zapnutí a ovládání hlasitosti slouží otočný knoflík potenciometru, jediná minijacková třiapůlmilimetrová zdířka je určena k připojení sluchátek, po straně vykukující kolečko se středovou aretací zase pro ovládání funkcí přijímače. Pružinová klipsna k uchycení za opasek, čtyři kontakty napovídají možnost vnějšího nabíjení akumulátorů (nabíječka není součástí dodávky), a to je vše.

Nemobilní část soupravy tvoří asi půlracková skříňka vysílače o výšce jednoho U. Ne že bych měl tak zkušené oko, ale držáky k případnému zamontování do „rackové lednice“ přiložené k ostatnímu vybavení nejsou zase tak běžné, a mě to navíc skoro hnedle tak pěkně trklo... Hm, ovládání vysílače bude snadné, jenom jedno multifunkční kolečko, trochu doprava, trochu doleva, ano, to půjde. Pak už jen hlasitostní potenciometr se stlačením pro zapnutí a „jack“, tentokrát standardní velikosti pro sluchátka. Podíváme se na druhou, zadní stranu, aha, tady to bude horší – zleva konektor pro anténu, dva insertové smyčkové vstupy, jeden pro pravý a druhý pro levý kanál, cannon/jackové vstupy pro připojení zvukového zdroje (levý je pro mono), výstupní stereojack, konektor pro napájecí zdroj (adaptér je přiložen), a už jen podivná telefonní zástrčka HiQNet sítě pro data.

Obě škatule působí masivním, odolným dojmem celokovové konstrukce, ta menší má i důvěryhodnou hmotnost, zřejmě něco vydrží.

Funkce

Honem musím pochválit dodavatele za český návod. Pojďme s jeho pomocí systém uvést do chodu. Jen co přeskočíme rozsáhlé pojednání o bezpečnosti a životním prostředí se zajímavou tabulkou různých hlasitostí a doby jejich snesitelnosti či gratulace k nákupu, dostáváme se k důležitým funkcím. IVM4 se vyrábí ve čtyřech, třicet megahertzů širokých, vysílacích modifikacích. Testovaná sestava patří do druhé modifikace, konkrétněji je její vysílací rozsah tedy 570,100–600,500 MHz. Jak je zřejmé, v této šíři je na jedné z dvanácti set frekvencí možno vysílat/přijímat jeden stereofonní nebo dva monofonní signály. Ty monofonní lze míchat na přijímači samotným umělcem okamžitě dle libosti podle konkrétní situace na pódiu. Systém je vybaven vyhledávací automatickou volbou vhodné frekvence, nastavitelným vysílacím výkonem, i bohatou nabídkou úprav přenášeného audio signálu. Mimo volitelného režimu stereo/mono, se tyto úpravy týkají frekvenčních (oříznutí basů a ekvalizér), dynamických (limitér, kompresor) a modulačních (simulace prostoru) úprav. Frekvenční rozsah přenášeného audio signálu je v rozmezí 35–20 000 Hz.

Ovládání, zvuk...

Jednoduché multifunkční kolečko na vysílači se ukázalo být klíčem k docela nabité, avšak celkem přehledné škále funkcí přístroje. První úpravou po naladění a uložení vhodné vysílací/přijímací frekvence je přizpůsobení příchozího audio signálu. Jeho úroveň se dá plynule nastavit tak, aby vypínatelný, ale jinak neovladatelný limitér tuto úroveň nijak hystericky neřezal. U kompresoru už lze nastavit tři druhy „stlačení“, všechny fungují velmi přirozeně, čistě a nezapřou svůj původ v nejlepších masteringových kompresorech dbx. Trochu zklamáním je pro mě osobně funkce ekvalizéru v podobě tří přednastavených „vykousnutí“ v oblastech 125–250 Hz, respektive sykavkových oblastí 3,4–6,8 kHz. Zvukovému projevu s přiloženými sluchátky totiž dominují vyšší nepříjemné středy, které spolu se znatelným nedostatkem basů dávají zvuku charakter křehkosti a nepevnosti, což „vykousnutí“ a následné zesílení bohužel neřeší. Musím poznamenat, že to je však především „vinou“ sluchátek, což je pro mě u firmy AKG poměrně nepříjemné překvapení, o to větší, že se jedná o „špunty“, které většinou nedostatkem basů netrpí. Zkusil jsem ověřené Koss Porta One, a to byla panečku jiná káva. Najednou je zřejmé, že zvuk z čelního konektoru se neliší od zvuku z přijímače a prostorové efekty přinášejí do kvalitního poslechu novou dimenzi. Dosah přístroje byl i při nejmenším navoleném výkonu kolem třiceti metrů naprosto bez problémů, zaznamenal jsem krátkodobé výpadky v blízkosti mobilního telefonu, ale výběrem vhodné frekvence, případně pásma celého setu (viz výše) tomu lze zamezit. Celkové zpracování, nabídka funkcí, zvuk (mimo sluchátek) i množství různých šikovných doplňků (barevné kroužky označení frekvencí, „špuntové“ redukce do různých „typů“ uší, úchyty pro zabudování do „racka“ atd.), jsou nadprůměrné.n

Trocha

citace z návodu – „Field Scan“ funkce automaticky prohledá celé pásmo frekvencí přijímače a lokalizuje možné kolizní frekvence. Každá frekvence, jejíž pole silně překračuje nastavenou prahovou úroveň, je jako rušivá uložena ve „Scan Listu“. Přijímač může uložit maximálně sedm kolizních frekvencí nebo tři kolizní pásma s jejich horními a dolními hraničními frekvencemi.