Reproduktory a reprosoustavy
Dostalo se mi do ruky první vydání 1. dílu knížky Ing. Kamila Tomana: Reproduktory a reprosoustavy, které v roce 2001 vydala karvinská firma Dexon. Věnuje se zpočátku stručnému popisu fyzikální podstaty zvukového vlnění a základů akustiky. Třetí kapitola knihy už značně obšírněji popisuje běžně existující reproduktory, včetně jejich parametrů a způsobů jejich měření. Čtvrtá kapitola se věnuje popisu a částečně i návrhu reproduktorových ozvučnic, další kapitoly se věnují pasivním reproduktorovým výhybkám, konstrukci ozvučnic, zacházení s hotovou reprosoustavou, následuje několik konstrukčních návodů pro stavbu reprosoustav, poslední dvě kapitoly se věnují ozvučení prostoru v autech a ozvučení instalačnímu. Před obsahem je ještě stránka aktuálních a užitečných internetových odkazů.
Svým názvem, obsahem i mírou odbornosti mi evokuje jinou starší knihu od Ladislava Svobody a Ing. Miloslava Štefana: Reproduktory a reproduktorové soustavy (SNTL Praha, 1976), která je ve svém novějším vydání z roku 1983 jmenována i v odkazech a která byla podle mého názoru, podobně jako tato, velmi zdařilým shrnutím tehdejších poznatků okolo reproduktorů a reprosoustav. Dopustím se proto krátkého srovnání: V obou případech zvolili autoři zhruba stejnou míru odborné náročnosti, která se u technických publikací nejsnáze pozná podle použitého matematického aparátu - ani v jedné z obou knih jsem nenašel jediný integrál, což nehodnotím ani kladně ani záporně, ale pro velkou část čtenářů to jistě bude obrovskou předností. Knížka Ing. Tomana je psána mnohem čtivěji a v přátelském tónu, což koresponduje s atmosférou období, ve kterých obě knihy vznikly. Byl bych ale nerad, aby to vypadalo, že jde o pajc - to tedy určitě nejde. Ing. Toman příhodně reflektuje nové věci, které od té doby spatřily svět. Třeba počítačové návrhy a simulace nebo nové konstrukční typy reprosoustav. Autor sleduje svoji logickou linii i při popisu jevů obecných. Třeba, že věci nejsou až tak přímočaré, vyplývá z popisu různých aproximačních kritérií při ladění bass-reflexů a výpočtu výhybek. Ty už byly známy i v 70. letech, ale autoři starší publikace se jim vyhnuli. Kde se obě, starší i novější publikace shodují, to jsou věci základní a obecně platné.
Abych ale Ing. Tomana jenom nešimral pod bradou, mám dvě spíše asi okrajové výtky - na knížce je vidět, že do jisté míry slouží i jako reklamní médium, takže příklady výrobků z praxe téměř neomylně směřují k produkci nebo obchodní nabídce firmy Dexon a neposkytují širší přehled o současné produkci. Na druhé straně to není na úkor obecnosti technických jevů. Starší srovnávaná publikace na tom není lépe, protože tehdy u nás zase byla k mání skoro jen Tesla. Povznést se nad tuto okolnost dokázal autor na stránce s internetovými odkazy, kde naprosto férově uvádí i stránky s konkurencí firmy Dexon. Druhá moje výtka směřuje k logické stavbě knížky, totiž k prolínání pasáží popisných a návodných, tedy míchání analýzy se syntézou. Návody pro stavbu ozvučnic začínají v části 4. 6. 4. návrhem bass-reflexu, pokračují v 6. kapitole, 7. je spíš uživatelská, další stavební návody jsou pak v 8. a 9. části knihy. Až na větší nutnost listování to ale zas tak moc nevadí.
Tak či onak je velice dobře, že tato knížka vyšla, protože čtivou a příjemnou formou popisuje živý technicky se stále rozvíjející obor lidského konání. A popisuje ho, myslím, dostatečným a do přijatelné hloubky jdoucím způsobem. Myslím, že stejně jako mě, zaujme i mnohé z vás. Nevěříte? Přečtěte si ji.
Knihu lze objednat v nakladalství Muzikus (bližší informace jsou na straně 96 kde najdete seznam všech nabízených publikací) nebo přímo u firmy Dexon, Důl ČSA, 735 00 Karviná - Doly, tel.: +420 69 631 71 36.