Shrnutí a výběr špeků
Přestože jsme se již v minulém článku rozloučili a seriál Zoufalý aranžér ukončili, redakce nás požádala, abychom ještě celý seriál shrnuli a zopakovali, co bylo jeho hlavním účelem. Provádíme to a zároveň „vypichujeme“ minivýběr zajímavých tipů ze všech 35 dílů.
Proč aranžér a zvukař?
Každá část seriálu byla vytvořena ve dvojici aranžér - zvukař. Žijeme ve 21. století a hudební akustika dokáže objektivně změřit nejen výšku, sílu či délku tónu, ale také jeho barevné spektrum! Pokud aranžérovi něco nezní, zvukařova racionální receptura poradí, co udělat, aby byl výsledek přesvědčivější. A právě takové recepisy jsme se snažili podávat.
Neznamená to ale, že se z muziky vytrácejí emoce či tajemství. Naopak! Ve filosofii platí, že každá zodpovězená otázka přináší další tři nové. Ale holt již na vyšší úrovni. Jedinečné umělecké dílo bude vždy lákat vícevrstevnatostí. Ale abychom je mohli spontánně napsat a realizovat, měli bychom mít v malíčku základní znalosti a dovednosti. A k těm hudební akustika, zvukařina i instrumentace jistě patří.
Tučňoučcí típci
I. Aranžér
Velký a malý bubínek mohou při unisonu vytvářet nežádoucí vzájemné přeslechy, které ani gate neodstraní. Plánujeme-li izolovaný gejtovaný signál vyšperkovávat dalšími efekty, raději se unisonům vyhněme - viz Obr. 1: Překrývání se mb a vb.
Činely crash pokryjí velkou část spektra a lehce zamaskují ostatní nástroje.
Tón na baskytaře, hlavně vybuzený jemnějším nárazem (bříško prstu), potřebuje delší náběh (attack) k rozeznění - nástroj tak může za ostatními rytmicky jakoby lehce zaostávat.
Basová linka si v taneční hudbě přímo „koleduje“ po vypisování figur - ty vytvářejí grunt a s měnící se harmonií ve vyšších hlasech i napětí - viz Obr. 2: Figura baskytary.
Baskytara a bicí mohou spolu hrát shodně - v unisonu, dále v tzv. heterofonii, kdy se některé noty překrývají a některé naopak ne, a v tzv. komplementárním (doplňujícím se) rytmu, kdy druhý nástroj hraje vždy do pauz nástroje prvního.
Při psaní kytarových akordů veďte hlasy a obraty tak, aby byly využity prázdné struny, které znějí nejplněji, a aby vznikal protipohyb vytvářející kontrapunktické melodie.
Efekt reverb simuluje dozvuk a zjemňuje barvu - slitými odrazy zvýšíme totiž hladinu šumů a ta zamaže vyšší harmonické. Efekt delay simuluje ozvěny, ty mohou znít v rytmu anebo mimo rytmus skladby.
Phaser rozlaďuje signál a přimíchává jej k původnímu čistému (dry), u efektu flanger se generuje zpětnou vazbou ještě tzv. tryskáčový efekt. Chorus simuluje vícehlasé unisonové těleso, kdy jednotlivé hlasy nastupují s rytmickým zpožděním a mírně kolísající intonací - viz Obr. 3: Tříhlasý chorus.
Pozor na zkreslení - vytváří velice agresivní a pronikavý témbr. Jediný tón (natož akord) tak dokáže překrýt ostatní barvy až ve čtyřech oktávách od fundamentu.
Pokud se chceme vyhnout barevnému střetu baskytary a kytary, a to hlavně v pásmu od e po g3, nepoužívejme v akordickém doprovodu kytary první dvě nebo dokonce i tři spodní struny E-A-d. Hrajme akordy jen na horní tři čtyři struny.
Buďme opatrní s nepřetržitým hustým kytarovým doprovodem - snažme se jej výrazně propauzovat.
Při kontaktním snímání klavíru získáme čitelnější, ale dynamicky nevyrovnanou harmonii, při ambientním slitější, ale kompaktní, plný, kulatý a vyrovnaný zvuk.
Syntezátorové lead zvuky slouží pro hraní vedoucích/sólových melodií, pad měkké registry (vycpávky) jsou určeny hlavně k doprovodům nebo k vytvoření zvukového pozadí.
V rockové skladbě bychom měli objevit tři typická pásma: rytmické, doprovodné (akordové) a melodické. Každé má svou funkci, kterou bychom měli chytře využít.
Kytarista při akci trsátka ocení pravidelný kývavý pohyb: např. třikrát bas - nahoru, dolů, nahoru (pausa) -, třikrát akordy - nahoru, dolů, nahoru (pausa) - viz Obr. 4: Kývavý pohyb trsátka.
V historii se vyčlenily tři základní druhy ženského hlasu: soprán c-a2, mezzosoprán a-f2 a alt g-e2. Mužské hlasy bývají členěny do tří základních skupin: tenor s rozsahem c-a1, baryton od G-f1 a bas přibližně s rozsahem E-e1.
V hlubších polohách hlasivky obvykle nedisponují takovou energií, aby dostatečně rozezněly hlavové dutiny, tón je více v krku či hrudi, je sametovější. V horních energicky silných polohách je rezonance hlavy bez problému zapojena, tón vyniká ostrostí a průrazností.
Secvičit harmonicky ladící vícehlas je náročné. Je třeba hlídat nejen intonaci, ale i jednotné frázování - nástupy, délky not i rovnoměrné dynamické obrysy zúčastněných hlasů. Proti tomu má hlas sólový značnější benevolenci, jak v intonaci, tak rytmu.
U dechových nástrojů platí více než jinde, že melodie by měla narůstat a klenout se postupně ke svému hlavnímu vrcholu. Takto napsaný hlas se hráčům velice dobře hraje.
Flétna a klarinet se vyznačují hlavně ve spodních hebkých rejstřících měkkou barvou, sytější nástroje je zamaskují. Dvouplátky hoboj a fagot jsou mnohem ostřejší.
Výhodou je, že všechny saxofony se shodně zapisují v houslovém klíči . Pokud si zapamatujeme, že standardní rozsah (vycházející ze sopránového saxofonu) se rozpíná od malého b po f³ nebo fis³, transpozice pak budou platit pro další tři druhy níže položených saxofonů.
Trubka a pozoun disponují tzv. kotlíkovým nátrubkem s miskovitým profilem, který generuje velice ostrý signál. Barvou se tak blíží tzv. pile. Horna a křídlovka mají nátrubek kónický. Spolu se rty pak generují základní signál méně ostrý blížící se barvě sinusu.
Úzké harmonie hrozí v případě ostřejších saxofonů i žesťů nečitelností. Budou barevně slitější, vytvoří spíše mixtury než jasnější akordy. Harmonie široká je v tomto případě přímo žádoucí, zachová harmonickou přehlednost.
Prázdné struny jdoucí po kvintách si zapamatujeme snadno - housle začínají seshora od e2, pokračují dále na a1, d1, g, viola má tyto tři struny totožné a přibírá k nim malé c. Violoncello obsahuje stejné prázdné struny jako viola, jen položené o oktávu níže (C, G, d, a) a ladění kontrabasu se vlastně rovná ladění baskytary.
II. Zvukař
Snímač elektromagnetický - kmitáním magneticky vodivého oscilátoru v poli cívky na ní vzniká elektrický signál. Snímač se umísťuje blízko oscilátoru.
použití: elektrická kytara, baskytara, elektrické piano
výhody: minimální přeslechy, eliminace akustiky okolí
nevýhody: méně přirozený zvuk
piezoelektrický - stlačováním krystalu vzniká elektrický signál. Snímač se umísťuje na korpus nástroje nebo do kobylky.
použití: akustická kytara, kontrabas, housle, mandolína...
výhody: málo přeslechů, eliminace akustiky okolí, přirozenější zvuk
nevýhody: náchylnost ke zpětné vazbě
elektrostatický - oscilátor a pól snímače tvoří kondenzátor, jehož kapacita se vlivem kmitání oscilátoru mění.
použití: elektromechanické nástroje (Hammondky, Vox, Claviset)
výhody: minimální přeslechy, eliminace akustiky okolí
nevýhody: míň přirozený zvuk
Linka
Z elektronických nástrojů a přístrojů lze odebírat signál pomocí linky.
analogová - z výstupů se přímo odebírá elektrický signál
použití: el. kytara, syntezátory, cd playery...
výhody: žádné přeslechy
nevýhody: možnost vzniku zemnících smyček (brum), rušivé signály (mobil, stmívače světel, digitální přístroje)
Tip 1: Pro lepší kvalitu signálu je lépe použít DiBox. Ten galvanicky oddělí nástroj od mixu a signál převede na symetrický.
Pravidlo: Pro slabší signály je vhodný aktivní DiBox, který signál zesílí.
Pozor! U silných signálů (např. z výkonového zesilovače) je třeba použít pad -20 až -40 dB.
digitální - z digitálních výstupů se přímo odebírá digitální signál
použití: syntezátory, cd playery, počítače, videokamery...
výhody: nulové přeslechy, přenos beze ztrát, zkreslení a šumů
nevýhody: nutnost synchronizace, někdy i převodu formátů, složitější nastavení
Mikrofon
Mikrofon přináší mnohem přirozenější zvuk, ale více přeslechů.
dynamický
použití: převážně na koncertech
výhody: menší přeslechy
nevýhody: méně přirozený zvuk
kondenzátorový
použití: studio, koncerty
výhody: přirozený zvuk
nevýhody: velké přeslechy
Kombinujeme
Kytarový aparát se snímá dynamickými i kondenzátorovými mikrofony a někdy se používá i linkový signál.
Pozor! Při snímání zvuku více „cestami“ musíme dát pozor na fázové posuvy mezi signály.
Pravidlo: Pokud se dva signály „kradou“ v nízkých kmitočtech, vyzkoušejte přefázovat jeden ze signálů o 180 °.
Tip: Fázové problémy dvou mikrofonů řešíme posunem jednoho z mikrofonů blíž nebo dál od zdroje.
Kontaktní snímání
Mikrofon je blízko zdroje zvuku (cm). Snímá se každý nástroj zvlášť.
použití: klipsny na bicích, zpěv
výhody: málo přeslechů, dynamický průrazný zvuk, možnost postprodukčních zásahů
nevýhody: nutnost komprese, korekcí a postprodukčních zásahů
Pozor! Při kontaktním snímání hlasitých zdrojů zvuku je nutno použít pad -10 až -20 dB.
Nekontaktní snímání
Mikrofon je umístěn dále od zdroje zvuku (dm).
použití: smyčcové nástroje, piáno
výhody: přirozenější zvuk
nevýhody: velké přeslechy
Ambientní snímání
Dvojice mikrofonů snímá celek ze vzdálenosti v (m).
použití: akustické orchestry, sbory, ambienty bicích
výhody: přirozený zvuk i souzvuk
nevýhody: nemožnost postprodukčních operací
Viz Obr. 5: Snímání.
Kombinujeme
Symfonický orchestr je snímán ambientně, jednotlivé sekce mohou být posíleny nekontaktními mikrofony a sólisté mohou využívat kontaktního snímání.
Pozor! Při kombinovaném snímání je třeba počítat se zpožděním, s jakým signál dopadá na jednotlivé mikrofony.
Řešení: Signál z kontaktních mikrofonů se zpozdí.
