A dostáváme k úplně poslednímu tématu. Jsou jimi dva skutečně početné bandy, mohou obsahovat až osmdesát hráčů. Aranžér si rozverně všimne typických vlastností, zvukař zcela vážně poradí, jakými mikrofonními technikami větší počet nástrojů snímat.
Obecně platí, že
- čím hraje více lidí, tím více intonačních i rytmických nepřesností vzniká,
- v početném seskupení se však tyto chyby množstvím interpretů zastírají,
- i tak je vytváření barev vrstvením živě hrajících nástrojů jedinečné a fungující.
Muzikál
Dnešní muzikálový orchestr je typický tím, že spojuje zvukově moderní rytmiku s jazzovou dechovou sekcí a případně symfonickými smyčci.
Rytmick(ý)á se(x)kce
Nazvučená bicí souprava má obvykle průraznější barvu než akustická. Je to způsobeno kontaktním snímáním a také přidanými efekty. Údery vynikají mnohem větší razancí prolezou i zasyceným okolím. Mohli bychom říci, že jsou prostě rockovější.
Tip: Nacházejí-li se perkuse ve stejné poloze jako jednotlivé nástroje bicí soupravy (např. činel a pandereta), dojde k jejich překrývání, maskování. V takovém případě je užitečné oba podobné instrumenty nasměrovat na opačné póly sterea.
Baskytara si upravuje vhodnou barvu nejen kombinací rejstříků, ale i ekvalizéry na nástroji či kombu. Jinak zní baskytara snímaná mikrofonem u reproduktoru (živější, ale méně čitelná) a jinak snímaná linkou (tvrdší, ale čitelnější). Použijeme-li na baskytaru efekt chorus, zmnožení signálu změkčí témbr. Zkreslovače hlavně na spodních strunách baskytary nepřinášejí obvykle očekávaný výsledek - zkreslení signál již roztřepaný“, tj. plnější ruchových složek ještě více rozbije a znepřehlední.
Kytara má k dispozici množství efektů - od ekvalizérů, efektů modulačních, dozvuků až po zkreslení. Měli bychom s nimi zacházet ale opatrně. Kytara je instrument harmonický, a tudíž by její akordické kadence měly být čitelné a také by ostrostí neměly překrýt vše, co se nachází v jejich polohách.
Tip1: Pokud žádáme v harmonické sekci (dechy, smyčce) rovné navzájem ladící tóny a se sekcí „hude“ zároveň kytaru se zapnutým silně modulačním efektem (vibrato, chorus, phaser, flanger), obě vrstvy se potlučou. Intonačně vlnící se kytara bude ladící nástroje narušovat! Opačně, nebude-li sekce ladit perfektně, může vhodně modulovaná kytara a patřičně do akustické sekce přimíšená pomoci.
U kláves se vlastně slučují pravidla uvedená u všech nástrojů výše.
(Vz)dechy (ze záhrobí)
V rámci muzikálů bývají použita i v barvě a spodních rejstřících měkčí dřeva, jako flétna nebo klarinet. Počítejme s tím, že přestože budou zesílena, ostřejší instrumenty je lehce překryjí. Ohlídejte, ať tvrdí hoši a nekompromisní tetované dívky nelezou měkčím barvám do zelí - do jejich citlivých poloh. To saxofony jsou již středně průrazné a čím výše, tím samozřejmě ostřejší. Jejich pronikavost se navíc zvýší kontaktním snímáním.
Pokročíme-li k žesťům, je užitečné zmínit, že lesní rohy umí být velice měkké, ale ve forte až práskavé. I pozoun dovede hlavně ve středních polohách a nižší dynamice vygenerovat poměrně kulatý tón. Od úrovně mf však „troubí“ velice pronikavě. Trubka je téměř jen ostrá, přestože nasadí různé sordinky.
Pravidlo: Mikroporty u roztrubů signál ještě více zostří (vyzařovač = roztrub slučuje a směřuje hlavně krátké vlny - vyšší tóny/spektra). Chceme-li tón žestě změkčit, osvědčí se dozvuk.
(Ještě se) smy(ká)čce
V plné rytmice a tutti dechové sekci smyčče „raz dva“ zaniknou a znovu nepomůže ani pořádné zesílení. Navíc např. klonování/zmnožování houslí produkuje paradoxně měkčí valér (zastírá se odstup harmonických složek a tím pronikavost signálu).
Pravidlo: Rytmika a dechy musí ustoupit, a to nejen dynamicky. Jejich party by měly být raději propauzované - vytvářet řadu prázdných okének, ve kterých buď komplementárně anebo alespoň jednou za čas zazní měkčí smyčce a tím se připomenou. A také přinesou kontrast a plasticitu - měkčí témbr.
Pozor: Sólo housle či violoncello sejmuté kontaktně u kobylky dovedou být velice pištivé, ostré, a tím i pronikavé!
(Znovu tam a) zpě(t)v
Výhodou muzikálové techniky zpěvu je, že slučuje pojetí civilnější i až operně patetické. Navíc dynamice mohou pomoci mikrofony, které zároveň nabízejí řadu stylových snímání - kontaktní dotýkání se mikrofonu, zpívání více z boku a různých úhlu, vzdálenější pozice.
Pravidlo: Přesto platí, že lyrickou pasáž, výraz i barvu hlasu si posluchač lépe vychutná v řídkém a subtilním nástrojovém okolí (registry pad, smyčce ,měkké efekty kytary apod.).
Snímání 1
X/Y
Membrány mikrofonů s kardioidní charakteristikou jsou co nejvíc u sebe, mikrofony svírají 90 ° nebo 135 °, viz Obr. 1: XY.
výhody - potlačeny zadní signály, mono kompatibilní,
nevýhody - malá šířka sterea.
ORTF
Podobná metoda, mikrofony jsou ale 17 cm od sebe a svírají úhel 110 °, viz Obr. 2: ORTF.
výhody - širší stereobáze, přijatelná monokompatibilita,
nevýhody - potlačený střed stereobáze.
Tip: Pokud dotáčíme sbory k sólovému zpěvu, může být „uvolněný“ střed báze výhodou.
Prostorové (spaced) mikrofony
Dva mikrofony jsou dál od sebe (decimetry až metry). Míří na zdroj zvuku nebo jsou rovnoběžné, viz Obr. 3: Spaced.
výhody - velice široká stereobáze,
nevýhody - neexistující střed stereobáze.
Tip: Hodí se jako doplnění prostoru ke kontaktně snímaným nástrojům (bicí).
Pozor! Nutno zkontrolovat monokompatibilitu!
Pravidlo: Při vzdálenosti mikrofonů 20-50dm je špatná monokompatibilita, naopak při širokých bázích (v metrech) je monokompatibilita dobrá.
Pozor! Při poslechu na sluchátka mohou působit široké báze bez středu nepříjemně.
Řešení: Signály při mixu neumísťujeme na kraje stereobáze.
M/S
Mikrofon s kardioidní charakteristikou míří na střed snímaného tělesa, druhý s osmičkou je kolmo k němu. Jeden kanál se získá odečtením signálů (protifází), druhý součtem, viz Obr. 4: MS.
výhody - výborný střed, mono kompatibilní, v postprodukci lze měnit šířku sterea nebo posilovat střed,
nevýhody - složitější dekódování signálů.
Tip: K dekódování se dají použít pluginy (Voxengo MSED, Waves S1, Sonitus Phase).
Symfonický orchestr
„Symfoňák produkuje“ původní a prostě měkčí barvu, jejíž kombinace jsou vyzkoušeny již staletími. Nástroje, které byly příliš ostré (např. saxofony) mezi sebe příliš nepustil, vyčuhovaly by z něj.
Vyzařování smyčců aneb babo, raď!
Prostorová organizace orchestru vychází z uspořádání smyčců. K nim se pak připojují i ostatní skupiny. Avšak poskládat smyčce tak, aby vznikla co největší vyváženost mezi basy, tenory, alty a soprány v rámci stereobáze není vůbec jednoduché. Existují dvě základní pojetí.
Evropské/německé rozsazení z hlediska posluchače se sekundami a violami napravo, violoncelly uprostřed, kontrabasy a primami nalevo disponuje výhodou, že hlasy ve stejné poloze (housle) nehrají z jednoho bodu, tudíž se nemaskuji, a že tenory (vcla) jsou blíže ke středu, tj. v rámci binaurálního slyšení působí čitelněji a hlasitěji. Špatné je, že (navíc hebké) violy a sekundy vyzařují ne k divákovi, ale do orchestřiště. Existuje-li za nimi dobrá odrazová plocha, velkou část nasměruje k divákovi. Obvykle však zůstávají zastřenější, tj. akordy postrádají barvu vnitřních hlasů.
Americké rozsazení situuje kontrabasy a cella doprava, violy mírně ke středu zprava, sekundy mírně ke středu zleva a primy zcela vlevo. Výhodou je, že sekundy už vyzařují do publika. Jasnou nevýhodou je to, že tenory a basy zatěžují levobok, alty a soprány pravobok. V rámci binaurálního slyšení tak působí šeději. A blízko sousedící hlasy (B-T, A-S) jsou mnohem náchylnější k vzájemnému překrývání.
Dřeva, žestě, bicí či klávesové nástroje je potom dobré do smyčců včleňovat tak, aby byly polohově raději vzdálené a vytvářely širokou harmonii s nástrojem, který je nejblíže. Řekne se to ovšem snadno, ale co když nástroj hraje např. v rámci tří až čtyř oktáv a polohy se často kříží? Navíc často požadujeme homogenní mixtury dřev, žesťů, smyčců ad. Inu chce to mistra kompromisu!
Snímání 2
Blumlein
Dva mikrofony s osmičkovou charakteristikou svírající úhel 90 ° jsou umístěny co nejblíže sobě, viz Obr. 5: Blumlein.
výhody - zachycení akustického prostoru, přirozená stereobáze, mono kompatibilita,
nevýhody - nevhodné v akusticky špatném prostoru.
Pozor! Zadní laloky mikrofonů snímají opačné strany stereobáze.
Řešení: Hudebníky, speakry, zvukové zdoje „za mikrofony“ umístíme zrcadlově obráceně.
Decca tree
Trojice mikrofonů s kulovou charakteristikou je umístěna ve tvaru obráceného písmene T s širokou bází. Dva mikrofony sbírají signály ze stran a jeden snímá prostřední část, viz Obr. 6: Decca tree.
výhody - zachycení akustického prostoru, široká stereobáze, konkrétní střed,
nevýhody - pracná instalace mikrofonů, nehodí se pro malé prostory.
Tip: Vhodný způsob snímání velkých orchestrálních těles, sborů a divadelních scén.
Binaurální snímání
Mikrofony jsou umístěny v uších „umělé hlavy“, jejíž boltce vytvářejí odrazy s fázovými posuvy. Ty definují směr, odkud zvuk přichází, viz Obr. 7: Binauralni.
výhody - příjemné stereo na sluchátka,
nevýhody - složitá instalace, subjektivní vjem.
Pozor! Individuální tvar hlavy a boltců může u některých posluchačů vyvolat prostorovou dezorientaci.
Posílení skupin
Sólisty nebo skupiny lze posílit kontaktními mikrofony, viz Obr. 8: Accent miking.
Pravidlo: Posilovací mikrofony umísťujeme ve stereobázi na stejné místo, kde se nachází zdroj zvuku.
Pozor! Signál z přídavných mikrofonů musíme zpozdit, aby nedocházelo k nežádoucímu zdvojení zvuku.
Tip: Zpoždění se vypočítá podle vzorce T(ms) = D(m) x 3, kde D je vzdálenost hlavních mikrofonů od přídavného. (10 m ≥ 30 ms)
A tím náš velectěný seriál končí! Doufáme, že vám přinesl občas něco nového i užitečného. Ahoj na koncertech nebo v dalších článcích!
