Dnes se dostáváme k pro nás exotickým nástrojům, a protože jich existuje přehršle, projdeme si jen jejich mini výběr. Typické příklady, co by mohlo naši rockovou muziku obohatit.
Aranžéř
Vzdálenosti na matičce Zemi jsou opět o pořádný coul kratší. Studenti se v rámci Erasmu setkávají tváří v tvář, tvoří internacionální seskupení, ba různobarevné milenecké páry. A tak i pro rozvážného českého člověka, pohybujícího se v rámci mírného pokroku v mezích zákona není žlutá či černá kůže už něčím příliš exotickým. A cizinci sebou přinášejí kus svého domova - jazyk, zvyky a také svou kulturu, projevující se mimo jiné i na poli hudebním.
Při dlouhých večerech každý z národů sáhne do futrálu a spustí. Druhý se přidá. Někdy to k sobě pasuje hned a snadno, někdy to chce chvíli hledat. Inu, nic nového pod sluncem. K podobnému míchání hudebních stylů docházelo a docházet bude.
Pod módním slovem world music se skrývá ryzí lidová hudba převezená do jiné lokality, kde se stává velice exotickou, anebo jde také o hudební lidové prvky propojované spolu a především implantované do rockového schématu. A taková world music nás bude dnes zajímat nejvíce.
Prostě fúze?
Ano, jde vlastně o fúzi, to je prolnutí stylů. Ten umí to a ten zas tohle... Aby ve výsledku nevznikl dort podobný tomu, co vařili spolu Pejsek s Kočičkou, neuškodí lehká analýza, v čem se jednotlivé hudební struktury shodují a v čem jsou odlišné. A kde se nacházejí kritické body, kdy agresivnější ze stylů může mrknutím „zapikovat“ ten decentnější.
Pravidlo 1: Lidová hudba z celého světa je postavena na nástrojích akustických, a to z velké míry ještě „nedokonalých“ (máme na mysli např. proti nástrojům symfonickým), barevně velice subtilních a rozsahově omezených či úsporných. Obestřeme-li takový instrument hradbou tvrdých elektronických témbrů (zkreslených barev, ostrých pilových moogů apod.), a to navíc v sytých harmoniích a hustých rytmech, Good bye!, téměř nic z něj nezůstane.
Pravidlo 2: Hudba z různých etnických lokalit se často vyznačuje jiným výškovým terénem, než jen temperovanou chromatikou, a i jinou rytmickou strukturou, než je v evropském měřítku převažující sudé dělení (na 2/4, 4/4, 6/8 apod. takty).
Tím pádem je i rocková hudba oproti skutečné word music prostě geometricky a výrazově humpolácká až primitivní. Pokud jde o ostrý cílený tah na branku, taková vlastnost se hodí. Ale také se „simple rock“ rychle přejí a zpestření z jiných kultur je potom vítaným osvěžením. Jen musíme umět exotický archetyp správně využít a začlenit.
Tip: Seznamte se s daným exotickým nástrojem hlouběji, poslechněte si na YouTube, jak na něj hrají domácí mistři, zapište si, jaké hudební vzorečky - figury - jsou pro něj nejtypičtější, ve které poloze zní nejlépe apod. A zkuste pak postupovat touto cestou: K čisté exotické pasáži přidávejte velice zlehka rockové prvky, hodnoťte, co vzniká a jak to na vás působí. Zdali fúze přinesla něco nového a kdy co zní v kombinaci nejsilněji.
Arabská, indická a čínská hudba letem světem
Pro nedokonalou ilustraci, čím jsou mimo dalšího odlišné, si všimneme tří hudebních struktur. Arabská hudba disponuje mnohem jemněji členěným tónovým terénem, v rámci modů pracuje s mikrointervaly (určité stupně jsou výše či níže než v našem temperovaném ladění, kterému se arabské ladění vymyká a vzpírá), velice funkčně využívá i glissand. V případě rytmu vyrůstá z modelů, které mohou být např. chápány jako kontrast světlé (tak) a tmavé (dum) barvy. Necitlivým přepsáním do evropského duálního rytmického rastru jim můžeme velice ublížit.
Tip: Orientální ornamentální mikrointervalová zdobnost vyzní obvykle nejvíce v jednohlasém melodickém vedení (např. v unisonu). Jakmile začneme přidávat vícehlas či složitější harmonie, zastíráme ji.
Melodickým základem indické hudby jsou tzv. ragy, zjednodušeně řečeno mody s charakteristickým počtem a uspořádáním tónů uvnitř. Melodický terén vzniká vrstvením celých tónů a půltónů, ovšem vyvozených z harmonické řady ne temperované (tj. neshoduje se zcela s evropským temperovaným laděním). Rozeznáváme tak např. ragy sedmitónové základní a potom další odvozené s věším či menším počtem jednotek, mohou vzestupovat, sestupovat, lomit se. Rovněž indická rytmika vyrůstá z různorodě kombinovaných základních modulů.
V případě čínské hudby by se mohlo zdát, že půjde jen o pentatoniku, pětitónovou stupnici, a my budeme pracovat s jednodušším terénem, než na který jsme u diatonické hudby zvyklí. Ovšem čínská hudba prošla stádii, kdy fungovala na terénu dvanácti i na terénu sedmitónovém. A tyto stupnice se dochovaly v čínském hudebním dědictví samozřejmě až dodnes. Mimo jiné v čínské melodice hrají velice důležitou roli barvy - stejný tón může být zahrán např. několikerým drnknutím a tím mít zcela jinou pozici i význam.
Tolik skutečně jen letmý příkladný exkurs do ciziny.
Tip: Jinak pentatonika je typická tím, že neobsahuje žádnou tvrdší disonanci (nejméně libozvučné jsou v ní velké sekundy). Proto v rámci ní můžeme polyfonicky improvizovat a melodie zůstanou mezi sebou stále v relativně libozvučných poměrech - jako bychom se pohybovali u klavíru pouze na černých klávesách.
Jsou exotické a zcela jiné?
Přestože v praxi narazíme na nejrůznější neznámé druhy instrumentů, stále platí jedno - kategorie podmiňuje zvuk nástroje. Bude-li strunný, vždy bude znít podobně jako evropské strunné nástroje, bude-li dechový, nejvíce nám připomene podobný domácí dechový nástroj.
Strunné drnkací
Tón je vybuzen drnknutím - ať již bříškem prstu, nehtem či něčím podobným trsátku. To má za následek vznik typického perkusního zvuku, vyznačujícího se časově rychlým, hlasitostně silným zdvihem ve fázi atack, ale také rychlým a silným poklesem ve fázi decay.
Struny jsou obvykle z přírodního materiálu (střev), a proto generují mnohem měkčí zvuk než moderní kovové ekvivalenty. Jak víme, korpus zesiluje základní signál (tedy rezonátor zesiluje oscilátor). Záleží velice na tom, jaký má korpus tvar.
Pokud eliptický (exponenciální), nástroj zesiluje rovnoměrně celé spektrum - podobně jako oválné housle. Za typický příklad poslouží arabský jedenáctistrunný oud, nebo šestistrunný saz (počet, ladění a párování strun může mít různé varianty) s horními deskami ve tvaru slzy a s půlkulatými dny. Podobají se loutně. Rovněž i v témbru.
Pozn. Oud nemá na krku pražce a saz disponuje pražci posuvnými - díky tomu oba docilují onoho jemnějšího mikrointervalového ladění.
Jestliže ozvučné skříně vykazují tvary podobné rovným přímkám s lomy (geometrické obrysy), nástroj pak zesiluje jen výseky barevného spektra a vytváří čitelné formantové oblastí (posílí např. pouze kus nižších středů a víc už nic). Jako příklad můžeme uvést ruské trojúhelníkové balalajky nebo japonský shamisen, kde tělo tvoří čtyřhranný bubínek - podobně jako to známe u našeho (ovšem u kulatého) bendža.
Pozn. Výrazné formantové oblasti nejsou handicapem, opačně formují charakter hudebního nástroje. Pouze s nimi musíme v barvě počítat.
Zvláštní kategorií je např. japonský drnkací instrument koto s 13 i 21 strunami, u kterého hráč stojí a klečí. Jeho pozice patří k rituálu hraní. Instrument zahrnuje posuvné kobylky ležící na horní desce, jejichž polohou může hráč nástroj dolaďovat.
Pozn. Mimochodem zvuk kota zní na albech Davida Bowie, Queen, The Rolling Stones ad.
Rockerům není rovněž neznámý indický sitár a jméno Ravi Shankar, jednoho z virtuózů. Sitár je skutečně královským, velice složitým instrumentem, složeným z několika rezonátorů (např. dutého krku) i rezonančních strun. Obvykle má pět kovových strun melodických a dvě bzučivé na zdůraznění rytmu. Díky pohyblivým pražcům a baterii rezonátorů produkuje velice komplexní a bohatý zvuk.
Tip: U lidových drnkacích nástrojů bývá běžné, že spodní struny mohou vydržovat prodlevu či akord (drón) a horní vyhrávají strannou melodii. Odposlouchejte, jak je nástroj laděn a jak funguje! Budete muset respektovat jeho harmonický základ!
Zvukař
Vzhledem k všeobsáhlosti termínu world music se budeme věnovat vybraným skupinám nástrojů a jejich specifikům. Cílem sejmutí jakéhokoli akustického nástroje je dosažení přirozeného zvuku.
Pozor! Zvukař „netvoří“. Používáme minimálně korekcí a dynamické procesory (kompresor, expander, gate, limitér) užíváme výjimečně.
Drnkací nástroje
Jedná se o bohatou skupinu nástrojů příbuzných naší známé kytaře. Na světě existuje mnoho druhů. Většinou se jedná o tělo, na němž jsou přes krk s hmatníkem natažené struny. Ty se rozechvívají trsátkem, prsty nebo příklepem. Protože tělo funguje většinou jako rezonátor, zvuk vychází hlavně z něj, respektive z rezonanční desky.
Tip: Poslechem se snažíme odhalit, odkud zvuk vychází, a podle toho pak umístit mikrofony.
Ve studiu
Drnkací nástroje se snímají ambientně kondenzátorovými mikrofony. U menších nástrojů postačí jeden mikrofon namířený na tělo (rezonátor, radiátor), někdy je žádoucí snímat i hmatník (např. při tappingovém stylu hry).
Pozor! Při použití více mikrofonů je důležitá kontrola fází. Signál umocníme (panoramy obou mikrofonů nastavíme na střed), a pokud zvuk neztratí „tělo“ (nižší kmitočty), je vše v pořádku.
Řešení: Mikrofony umístíme k sobě a míříme jimi od sebe (viz Obr. 1: Fázové problémy).
Pravidlo: Při kontaktním snímání jsou slyšitelné nežádoucí rušivé jevy (vrzání mechanických částí, drnčení strun). U ambientínho snímání se více uplatňuje okolní prostor.
Pokud je nástroj vybaven snímačem, můžeme k mikrofonům přimíchat i linkový signál. Je ale méně přirozený.
Tip 1: Linkový signál se vyznačuje přílišnou dynamikou. Proto je vhodné jej komprimovat.
Tip 2: Kompresor nastavíme na vyšší úroveň (threshold) a zvolíme vyšší komprimační poměr (ratio) (1 : 5-10), aby kompresor zachytával špičky (viz Obr. 2: Zachytávání špiček kompresorem).
Pozor. I při použití snímačů může dojít k přeslechům hlasitých nástrojů (bicí, basový nebo kytarový aparát, žestě).
Pravidlo: Při současném natáčení více nástrojů různých hlasitostí je nutno použít pro tiché drnkací nástroje akusticky oddělený prostor.
Live
Při živé produkci musíme počítat s více hlasitými zdroji zvuku (hlasité nástroje, odposlechové monitory). Hrozí tedy nežádoucí přeslechy.
Tip 1: Při živé produkci dáváme přednost dynamickému mikrofonu před kondenzátorovým.
Tip 2: Blízkým kontaktním snímáním podstatně omezíme přeslechy.
Tip 3: Je-li nástroj vybaven snímačem, můžeme použitím linkového signálu přeslechy téměř eliminovat.
Mixujeme
Spektrum strunných drnkacích nástrojů obsahuje hlavně středy a výšky. Někdy se mohou v nízkých kmitočtech objevovat rušivé rázy.
Tip: Pro eliminaci rušivých rázů použijeme low cut filtr. Odřežeme basové kmitočty (pod 80 Hz).
Pozor! Strunné drnkací nástroje mohou maskovat další nástroje s obdobným spektrem (kytara, klávesové nástroje, zpěv...)
Řešení: Jednotlivé maskující se nástroje umístíme do jiné části stereobáze.
Tip: Můžeme použít kompresor v sidechain modu (jedním signálem komprimovat
jiný - např. sitar bude „uhýbat“ zpěvu).
Aranžér: Ondřej Jirásek, zvukař: Roman Jež
Příště: World music od smyčcových po dechové a bicí instrumenty.
