Prošli jsme rytmickou sekci (bicí, baskytaru, kytaru, klávesové nástroje) a nástroje dechové - dřevěné i žesťové. Nyní se podíváme, jak se všechny tyto instrumenty v rockových i jazzových souborech kombinují. A co za nástrahy přichystají aranžérovi či zvukaři.
Rocková sestava s dechy
Aranžér
Žánrově se ustálilo, že rockové sestavy používají spíše jen sólová dřeva či žestě anebo jen střídmé, málo početné skupiny dechů. Rock prostě stojí a padá s beatovými patterny baskytary a bicích doplňovanými harmonickou či melodickou kytarou (méně klávesami). Jakmile se začnou příliš zapojovat instrumenty další, skladba se stěhuje do odlišného stylového šuplíku.
Tepavý rock ‘n’ roll a funky
Přesto existují beatové či rockové žánry, kam dechy nerozlučně patří. Například altový či tenorový saxofon vyšívá sóla v rock ‘n’ rollu, trubky s pozounem i saxofonem zaujímají pevné místo v inventáři funky, kde se zhošťují melodických i harmonických pasáží.
Na Obr. 1: Produktivní dechové rejstříky versus doprovodné můžete porovnat, kde leží nejproduktivnější zpěvné rejstříky soprán, alt, tenor a baryton saxofonu, kde se nacházejí zpěvné rejstříky trubky, horny či pozounu, a jak se tyto rejstříky mohou střetnout s nejproduktivnějšími rejstříky doprovodných nástrojů. Klávesy (nejvytíženější rejstřík od velkého C po c3) mohou maskovat či rozmazávat zpěvné rejstříky všech zmíněných dechů. Pokud u kytary předpokládáme, že půjde akordicky jen do 9. polohy (barré Cis dur), nad ní budou vyčnívat pouze horní polohy trubky či soprán saxofonu a pod ní zabručí toliko pozoun.
Pravidlo1: K překrývání dochází především s harmonickými nástroji disponujícími ostřejším témbrem - zkreslenou kytarou, Rhodes pianem, varhanami Hammod s maximálně vytaženými táhly ad. Zde bychom měli důsledně kontrolovat, zda se v totožných polohách instrumenty barevně neruší.
Pozor: Pozoun, tenor a baryton saxofon mohou samozřejmě kromě kytary a kláves kolidovat i s baskytarou a tím vyrušit její důležité figurativní ostináto.
Kde je díra, „šup tam s ním“
Pokud chceme, aby dechový nástroj byl co nejčitelnější, eliminujme příliš ostré okolí kolem něj. Např. v případě rock ‘n’ rollu může saxofon sólovat pouze nad bicími a basou, harmonické nástroje v takovém případě zapojujeme velice zlehka - naznačí harmonii pouze na těžkých nebo „předražených“ dobách. Podobně v případě funky dechová sekce velmi stroze a účelně doplňuje osminkově šlapající podklad a komplementárně navazuje na vokální melodii, sólovou či harmonickou kytaru nebo klávesové nástroje - viz Obr. 2: Dechy ve funky. Harmonie zde bývají jednodušší, občas mírně zahuštěné (6, 7), rytmus stojí na rovných akcentovaných hodnotách.
Učebnicovým příkladem souhry jsou tzv. unisona, kdy nástroje společně hrají totožnou melodii či figuru. Účelově plánujeme, aby vznikla barevná mixtura jejich témbrů.
Tip: Jestliže v rámci unisona požadujeme čitelnost jednotlivých nástrojů, dodržujme mezi nimi oktávové rozestupy.
Další typickou aranží je tzv. tutti (všichni), kdy nástroje syrrytmicky (rytmicky jednotně) vyhrávají harmonie. Účelem je, aby všechny hlasy v rámci akordů byly relativně rozeznatelné a tím i harmonie jasná.
Pozor: Čím více použijeme v případě dvou sólových dechů paralelní postupy v čistých intervalech (čistá prima, kvarta, kvinta a oktáva), tím zvyšujeme riziko, že hlavně hebčí tóny nebudou dostatečně ladit. U početnější sekce a hustší harmonie jsou již čisté paralely (např. kvarty u saxofonů) doporučovány naopak hojně.
Tip: Jestliže k prvnímu melodickému hlasu hranému dřevy či žesti hlas druhý, určený pro elektrickou a navíc efektovanou kytaru nebo syntezátor, nástroje umělejší (el. kytara, syntezátor) by se měly raději barevně přizpůsobit nástroji akustickému než naopak.
Mícháme rockové dechy
Zvukař
Sólové nástroje
Pokud se dechový instrumentalista zhošťuje sólových partů, musejí mu ostatní vytvořit prostor, hrát v jiné (nižší) poloze, volit méně ostré zvuky (pad, čistá kytara) nebo tvořit „řídký“ doprovod. Sólový dechový nástroj se většinou pohybuje ve vyšších polohách a ve vyšší dynamice; díky tomu se snáze prosadí.
Jestliže ale dechař hraje s klávesami a kytarou unisono, bývá jeho úkolem barevně doplnit harmonii; není třeba konkrétně slyšet každý tón.
Tip: Pokud v unisonu dechový nástroj příliš ční, pomůže stažení výšek na korekcích (EQ).
Kam s ním?
Sólový nástroj se umísťuje na střed, „barvicí“ (druhoplánový) na volné místo stereobáze a aplikuje se na něj více hallu.
Tip. Pro lepší čitelnost sólového nástroje můžeme použít kompresor v sidechain modu - sólovým nástrojem komprimovat doprovody.
Sekce
Se sekcí pracujeme jako s dalším svébytným harmonickým nástrojem. Ten může komplementárně doplňovat groove ostatních nástrojů (vyplňovat mezery), nebo s nimi naopak může tvořit nové barvy (hrát unisono). Každý nástroj sekce se snímá zvlášť a souzvuk se tvoří až na mixážním pultu.
Kam s nimi?
Jednotlivé nástroje umístíme mírně od sebe a celou sekci pak na „volné“ místo ve stereobázi.
Tip1: Pokud chceme zvýšit čitelnost jednotlivých nástrojů, dáme je ve stereu dál od sebe. Naopak menší vzdálenosti mezi nástroji sekci zvukově stmelí.
Tip2: Když groove funguje komplementárně, působí zajímavě, když sekce a nástroje jsou umístěny na jiných místech báze.
Pozor! Pokud se sekce a doprovodné nástroje pohybují ve stejné poloze jako zkreslená kytara nebo lead syntezátor, maskují se.
Řešení: Nástroje umístíme ve stereobázi dál od sebe nebo doprovody potlačujeme sidechain kompresorem řízeným sekcí.
Tip: Pro lepší vyváženost nástrojů a práci se sekcí je vhodné v rockových a popových kapelách dechové nástroje nebo celou sekci komprimovat.
Kontrapunktický dixieland
Aranžér
Dixieland patří mezi středně početná, tedy komorní hudební tělesa, stylově se řadí do škatulky tradičnějšího jazzu. Rytmickou sekci tvoří v jeho případě bicí souprava, bas a akordický part. Basové osnovy se může zhostit pizzicatový kontrabas, tuba anebo i baskytara (ne však příliš ostrá a vyčuhující). Harmonický doprovod pak obvykle zastane akustická kytara, bendžo či klavír - vítaný je zde klidně lehce honky-tonk.
V dechové sekci uslyšíme klarinet, trubku a pozoun, může samozřejmě přibýt i některý ze saxofonů nebo saxofonů více.
Pro dixielandovou hudební fakturu je typický swingový, harmonicky volněji pojatý synkopický kontrapunkt - dechové nástroje respektují podkladovou harmonickou kadenci, vycházejí z ní, improvizačně ji kombinují. Vytvářejí vlastní samostatné melodie, ty dohromady tvoří jednotný vícehlas. Tento způsob vedení hlasů je z velké míry komplementární (doplňující se), a proto jsou dixielandové hudební struktury obvykle zřetelně čitelné.
Tip: V nezahuštěném a jednoduchém dixielandovém kontrapunktu hraje každý dechový instrument to, co je mu nejvlastnější: klarinet se nebojí vysokých intervalových skoků vyplývajících z jeho přefukování do duodecimy, trubka rytmizuje výškově stejné tóny, pozoun na sebe upozorní typickými glissovými skluzy. Každý instrument je jiný a osobitý, avšak dohromady se synergicky velice pěkně doplňují - viz Obr. 3: Dechy v dixielandu.
Mícháme dixieland
Zvukař
Tady většinou hrají dechy a bicí hlasitostní prim. Maskování jednotlivých nástrojů zvukař většinou řešit nemusí, protože aranž a dovednosti hudebníků bývají na vysoké úrovni.
Každý nástroj se snímá zvlášť a ve výsledném souzvuku je žádoucí, aby byly jednotlivé nástroje maximálně čitelné.
Kam s nimi?
Ve stereu je dobré dodržet rozmístění hudebníků na pódiu nebo ve studiu. Jednak to bývá „label“ kapely, jednak se lépe chovají přeslechy mezi nástroji.
Pozor! Jednotlivé nástroje ani celek v dixielandu zásadně nekomprimujeme. Potlačovali bychom dynamiku, výrazový to prostředek.
Hustější harmonie v big bandu
Aranžér
Rytmická sekce je u big bandu sestavena podobně jako u početně úspornějšího dixielandu. Zato dechová sekce zde patřičně nabobtnala: alt a tenor saxofon mohou být po jenom až dvou hráčích, baryton saxofon obvykle po jednom. Trubky a trombóny se početně pohybují od trojice po čtveřici, do žesťů může být navíc implementován pár měkčích lesních rohů.
Orchestrální počet nástrojů hrajících tutti harmonie zvyšuje hlasitost dechové sekce - jakmile big band zahřmí v celé své mohutnosti, na zadek sedne nádeník i král. Na druhé straně množství instrumentů celkovou mixturu zjemní - podobně jako efekt chorus hlasy jdoucí v unisonu výškově rozladí a délkově fázově „rozposouvá“.
Pro swingovou fakturu je typický houpající se rytmus. Vychází z figurky: tečkované osminy + šestnáctiny (ve skutečnosti triolové čtvrtiny + triolové osminy) vyťukávané bubeníkem na ride činel. Ta je dále doplňována těžkými či předraženými dobami ve velkém a malém bubínku. Společně s tímto rytmem kráčí rovně basová linka, občas „předrazí“ - posune těžkou dobu vpřed - anebo se o drobnou hodnotu skokově opozdí.
Do ostinátně pravidelného rytmického podkladu vstupují melodické či harmonické dechy. V jazzu navíc typickými zahuštěnějšími harmoniemi - šestkami, sedmičkami, devítkami, jedenáctkami a třináctkami. Důležitou roli hrají akcenty, ale také ohýbání tónů, lehké glissy.
Pravidlo: Úzké harmonie zní průrazněji, v případě silně ostrých saxofonů i žesťů hrozí mírná harmonická nečitelnost. Hlasy budou barevně slitější, mohou vytvořit více mixtury než zřetelné akordy. Harmonie široká, ve výsledku hebčí může být v takovém případě přímo žádoucí - zachová harmonickou přehlednost. Proto bývá např. nonový akord se šestým stupněm (např. A6add9) běžně u saxofonů rozepisován v rámci dvou oktáv - viz Obr. 4: Široká harmonie.
Velice dobře vyzní responsorionální (odpovídající si) dialog barevně jednolitých žesťů s barevně jednolitými saxofony - ty se navíc odlišují vyšší měrou ohýbání tónů. Jinak působí dechové harmonie nad figurativně běžící rytmikou a jinak jako kompletní bigbandové tutti, kdy bývají navíc akordy zatíženy crash činely, zemitým basem i totožnou harmonií kytary či kláves. Navíc jestliže mezi nimi nebo po nich následuje tzv. generální pauza (platící pro celý orchestr) - viz Obr. 5: Generální pauza.
Tip: Tóniny se v případě big bandu přizpůsobují dechům a ne doprovodným rytmickým nástrojům. Notový terén se proto pohybuje na béčkách, která vyhovují saxofonům i žesťům: v znějícím F, B, Es, As dur a s nimi paralelních mollových tóninách.
Aranžér má samozřejmě v rukávu i nejrůznější druhy dusítek - od měkkých po ostřejší nebo třeba i kvákající.
Mícháme big band
Zvukař
Dechové nástroje v big bandu snímáme po sekcích nebo po dvojicích v rámci sekcí. Nesnímáme kontaktně, aby poměry nástrojů byly vyvážené a nástroje přirozeně zněly. Opět nemusíme řešit maskování z důvodu většinou dobré aranže a vyzrálých interpretů.
Pozor! I v big bandu se vyvarujeme komprimování dechových nástrojů či celých sekcí.
Tip. Z důvodu velké dynamiky tělesa je dobré nechat zahrát celý band tutti a přitom nastavit úroveň všech mikrofonů.
Kam s nimi?
U big bandu máme nečekaně více možností:
1)Sekce se ve stereu umístí tam, kde hudebníci skutečně hrají nebo kde stáli při natáčení. Dechová sekce vyplňuje většinou pravou část pódia a rytmicko-doprovodná sekce naopak okupuje levé křídlo. Výhodou jsou přirozenější přeslechy a dodržení tváře kapely. Nevýhodou je barevné a dynamické přehuštění pravé části stereobáze.
2)Použije se princip obráceného rozestavení hlasů smyčců v symfonickém orchestru. Nejvyšší hlasy vpravo (trubky), střední uprostřed (saxofony a horny) a nejnižší dechové hlasy vlevo (trombony). Bicí s basou se pak umísťují na střed, kytara a piano po stranách - viz Obr. 6: Rozmístění nástrojů big bandu.
Pozor! Při zvučení živého koncertu či při míchání zvuku pod obraz živého vystoupení je vhodné dodržovat první princip. Koho kde oko vidí, tam by jej mělo i ucho slyšet.
V případě posílení bandu o další barvy (flétny, smyčce, sbory, perkuse, syntezátor, varhany) můžeme vžité postupy kombinovat a hledat nová řešení. Vždy je dobré dbát na barevné vyvážení celé stereobáze.
Tip 1: Pokud si nejste jisti barevným vyvážením sterea, případné chyby se vám budou lépe odhalovat poslechem na sluchátka.
Tip 2: Poslouchejte různé nahrávky a studujte umístění nástrojů a sekcí.
Příště: Smyčcové nástroje
