Zoufalý aranžér XXIV - Žestě
Přes dřeva a saxofony postupujeme k žesťům. Aranžér se věnuje hudební stránce - barvě a vlastnostem jednotlivých nástrojů, zvukař se podělí o zkušenosti s jejich snímáním a mixováním.
Aranžér
Žestě neboli plechy dostaly svůj název podle toho, že jsou vyrobeny z kovu, obvykle mosazného plechu. Tón vzniká rozechvěním sloupce vzduchu pomocí rtů hráče. Důležitou součástí nástrojů je proto i nátrubek, na který přikládá hráč svá ústa.
Pravidlo: Pomocí rtů dokáže hráč ovlivnit barvu tónu, který generuje. Může vybudit krásný vyrovnaný zpěvný tón (složený z pravidelných kmitů) požadovaný v symfonické hudbě, anebo třeba i chraplák s příměsemi hluků, typický např. pro jazz.
Tip: Generování signálu není pro lidské rty až tak snadnou záležitostí. Dokážou se velice rychle unavit - nepruží a hráče neposlouchají. Proto žestě nevydrží hrát tak dlouho, jako např. smyčce ale i dřeva. Potřebují si častěji odpočnout. Mít pauzu!
Harmonická řada tvoří odrazový můstek
Tím, jak mění hráč napětí rtů, dokáže zahrát tóny vyšší i nižší. Vybudí základní alikvotní tóny - tzv. přirozenou tónovou řadu (viz Obr. 1: Přirozená tónová řada). Chromatické zaplnění prostoru mezi jednotlivými alikvoty se pak provádí změnou délky nástroje. Trubice je vlastně prodlužována zařazováním odboček či snižce. Slouží k tomu ventilová nebo pístová mechanika. Odbočky bývají zpravidla tři až čtyři, mají takovou délku, aby se jejich zařazením snížila výška tónu o půltón (druhá klapka), o tón (první klapka), o jeden a půl tónu (třetí klapka), o dva a půl tónu (čtvrtá klapka, existující ale jen u některých typů nástrojů). Kombinace předchozích hodnot umožňují zařadit ještě rozsáhlejší intervaly.
Pravidlo: Alikvotní tóny ve spodních polohách blízko od fundamentu se dechařům snadno hrají, zároveň však mezi nimi existují větší intervaly, tj. hráč musí více pracovat s ventily. Naopak mnohem obtížnější je vygenerovat alikvoty v horních polohách, vzdálenější od fundamentu. A intervalové mezery mezi nimi se navíc zmenšují, tj. funkčnost ventilů se snižuje.
Řezavá trubka a pozoun
Trubka a pozoun disponují tzv. kotlíkovým nátrubkem s miskovým profilem, který spolu se rty generuje velice ostrý základní signál. Barvou se tak blíží tzv. pilovému signálu, typickým plným a dynamicky vyrovnaným spektrem všech vrchních harmonických. Trubka má relativně úzkou menzuru, a proto na ni není možné technicky zahrát první harmonickou frekvenci , tzv. fundamentál. Nasazuje až od druhého harmonického, a tím se řadí mezi tzv. poloviční nástroje. Naopak mnohem snáze dosahuje vyšších alikvotních tónů , než je tomu u nástrojů se širší menzurou. Příkladem tzv. celých nástrojů, žesťových nástrojů s širší menzurou, na které je možné zahrát i první harmonickou frekvenci, je pozoun.
Tip: Svou hlasitostí i barvou budou oba nástroje vyčuhovat z jakéhokoliv barevně jemnějšího okolí.
Měkčí lesní roh, křídlovka i tuba
Horna a křídlovka mají nátrubek kónický, s rovnými šikmo klesajícími boky. Spolu se rty pak generují základní signál méně ostrý a jemnější. V určitých polohách a dynamice se tak blíží dokonce až sinusoidě (tj. signálu s velmi nízkým počtem několika spodních harmonických). U lesního rohu měkkému signálu pomáhá navíc kruhovité - plynulé - stočení trubice. Vzduch prochází nástrojem hladčeji a nestačí jej tolik rozkmitat. Rovněž tuba produkuje tón měkký. Není to způsobeno tolik nátrubkem, ale kapacitou lidských plic. Holt už v nich nemáme takovou vzduchovou zásobu, abychom mohutný nástroj a vzduchový sloupec v něm dokázali silněji rozvibrovat.
Tip 1: Měkčí horna, křídlovka či tuba se budou hebce prolínat a zapadnou do průsvitných syntezátorových pad registrů.
Tip 2: I lesní roh a křídlovka dokážou vyrobit brysknější barvu - pokud do nich hráči řádně zadují a tón přeforsírují.
Rejstříky dechů zní vyrovnaněji než rejstříky dřev
Rozsahy plechů najdete na Obr. 2: Rozsahy žesťů. Podobně jako u dřev i u nich platí, že spodnější polohy bývají barevně a dynamicky hebčí než polohy vyšší. Ovšem rozdíly zde nefungují tak zřetelně a kontrastně jako u příbuzných dřev. Plechy jsou prostě barevně mnohem jednolitější a kompaktnější.
Charakter žesťové sekce i jednotlivých instrumentů
Stejně jako u jiných nástrojových skupin existují u plechů povahové rysy společné i individuálnější. K typické společné vlastnosti patří fanfárová symbolika - vychází ze zmíněné přirozené řady. Rovněž všem plechům se velice snadno hrají tzv. dvojité či trojité jazýčky - tóny stejné výšky rozdělené na dvě či tři drobnější rytmické hodnoty. Práce s písty a správné výškové umístění v mezerách mezi přirozenými harmonickými umožňuje efektní nátryly.
Tip: Třepotavé rozkmitání jazyku vyrobí typické žesťové tremolo - flutter.
Mezi individuální rysy se ve zkratce řadí např. od zadní stěny odrážený zvuk lesních rohů, jejich lovecký charakter a ztlumování roztrubu pravou rukou. Pro pozoun je pak stěžejním snižec, který umožňuje velice jemné dolaďování a mimo jiné i typická spojitá glissanda.
Dusítka pracují jako filtry
Kombinace s tiššími, barevně hebčími nástroji a jednolitý témbr plechů si vyžádaly v praxi vznik dusítek, která přinášejí nové rozmanité odstíny. Dusítko funguje vlastně jako filtr - nasadí se zepředu na korpus, určité frekvence utlumí více a určité méně. Z ostrého signálu tak vznikne tón mnohem zastřenější i dynamicky slabší. Záleží na tom, z jakého materiálu jsou vyrobena a jaký mají tvar. Pro příklad můžeme uvést straigh, cup, buck, plunger, wah-wah, hush-hush ad. Mohou být zapojena barevně konstantně anebo jako témbrově měnící se - hráč např. sordinu (cup) u roztrubu více či méně otevírá, zepředu přibližuje či vzdaluje nebo dírku u wah-wah různou měrou přikrývá dlaní. Jako by u elektronického filtru měnil jeho strmost či posouval střed.
Tip: Podobně průběžně se mění barva kytarového kvákala. Kvákající wah-wah trubka si s kvákající kytarou mohou velice rozumět.
Žestě v big bandu a symfonickém orchestru
V big bandu zaujímají plechy jednu ze stěžejních složek. Dokážou vyprodukovat odstíny od měkčích až po velice ostré a řezavé. Tvoří harmonický protipól k přeci jen subtilnějším jednoplátkovým saxofonům. Jsou typické tzv. swingováním - houpavým rytmem, kdy se navíc těžké doby synkopicky posouvají, obvykle předrážejí.
V symfonickém orchestru jsou především trubky a pozouny zapojovány v případě orchestrálních tutti a fortissim. Zmohutní tak ještě více “hmotu” symfonického tělesa.
Zvukař
Žesťové nástroje obohacují zvuk beatové či rockové formace a v sekcích jsou nezaměnitelnou součástí bigbandových, popových či funky sestav.
Kontaktní snímání
Žestě jsou vysoce směrové; zvuk vždy vychází přímo z roztrubu. Trubka, trombon a tuba se kontaktně snímají přímo u roztrubu mírně mimo osu nástroje - viz Obr. 3: Kontaktní snímání žesťových nástrojů.
Horna zní přirozeně, snímá-li se odrazem od rovné plochy (zeď, hladký paraván) - viz Obr. 4: Snímání horny.
Pozor! V sekcích je někdy nutné i hornu snímat kontaktně. Ve zvuku se ale projevují nechtěné artefakty (dech hráče, tvrdá nasazení).
Řešení: Na ekvalizéru (EQ) potlačíme výšky a vyšší středy.
Žesťové nástroje mají vysokou hladinu hlasitosti; proto se ke snímání používají dynamické mikrofony nebo kondenzátorové s vysokým útlumem (až -20 dB). Jinak může dojít ke zkreslení signálu už v elektronice mikrofonu.
Ambientní snímání
je vhodnější u sekcí (jazz, vážná hudba). Sekce se snímá po příbuzných nástrojích (trubky, trombony...), někdy i po dvojicích nástrojů.
MIX
Dynamické efekty
Kontaktně snímané žestě je většinou nutné komprimovat, aby byla jejich dynamika vyvážená.
Pozor! Hrají-li žesťaři sforzato, musíme na kompresoru nastavit delší attack (50-100 ms), aby nedošlo k potlačení hlasitého nástupu.
Ostatní efekty
Hall stmelí kontaktně snímanou sekci. Při přílišné aplikaci může dojít ke smazání detailů nebo krátkých not.
Tip: Na hallu nastavíme predelay (zpoždění nástupu) 50-150 ms.
Legatovaným frázím může prospět i echo (delay), ale rychlé kadence tak můžeme naopak rozbít.
Řešení1: Echu ubereme výšky a tím je barevně odlišíme od sekce.
Řešení 2: Na rychlé běhy echo potlačíme.
Panorama
Žestě v sekci umísťujeme tam, kde byli hráči rozmístěni při nahrávání. Můžeme se také řídit “volnými” místy ve stereobázi.
Příště: Smyčce
Jaké zkušenosti mají muzikanti - Igor Vavrda
Kytarista z Orchestru Gustava Broma patří mezi vyhledávané aranžéry nejrůznějších žánrů. Mimo to režíroval a režíruje v rozhlase a rovněž diriguje menší i větší tělesa v Městském divadle Brno.
1. Když dirigujete big band nebo pro něj aranžujete, jaké bývá nejčastější složení žesťů?
Obvykle tři trubky a tři trombóny. Ideální jsou ovšem čtyři trubky, dvě horny a čtyři pozouny, z finančních důvodů se to však tíže daří.
2. Jak máte žesťovou sekci rozsazenou?
V rozhlase zprava trubky, uprostřed lesní rohy a vlevo pokračují pozouny. Na koncertním pódiu z důvodu menšího prostoru sedí dole pozouny a horny, na praktikáblech nad nimi trubky.
3. Pokud jsou součástí žesťové sekce i horny, neztrácejí se dynamicky a barevně?
Nesmí se, safra, ztrácet! To by také mohly obdržet několik pohlavků. Kvůli svému témbru tam přeci jsou! Tvoří měkkou barvu blízkou pozounům. V tutti s tím takový problém není, a aby byly čitelné v případě vedoucích hlasů, záleží na aranžérovi, ale také na hráčích. Existuje samozřejmě řada užitečných fíglů: Například ostrost a hlasitost pozounů zjemníme tzv. velvetováním (pozn. druh dusítka), lesní rohy můžeme posílit, hrají-li např. dvě horny melodii unisono. A záleží i na výškové vzdálenosti od pozounů - lesní rohy by měly být položeny dostatečně nahoře.
4. Jako režisér snímáte lesní rohy pouze odrazem, nebo i jinak?
Dá se i kontaktně. Samozřejmě pro symfonický zvuk se běžně staví dva do sterea rozložené mikrofony snímající horny z dálky odrazem a zpravidla i jeden kontaktní mikrofon jako pojistka pro ostřejší barvu. V big bandu však snímáme kontaktně.
5. Předepisujete žesťařům dusítka, anebo to necháváte na nich?
Jednoznačně předepisuji. No to by v tom byl jinak pěkný bordel! Např. podobně jako u kytary musím mít jasno, kdy chci booster a kdy kytaru akustickou.
6. Máte svá oblíbená dusítka?
Žádná více či méně oblíbená. Vybírám si podle situace a účelu. Co s čím kdy potřebuji zkombinovat.
Děkuji za rozhovor.
S Pánem Bohem.