Po exkurzi věnující se poetickým prostředkům textaře se vracíme opět k hudbě - zpívanému vícehlasu. Aranžér poradí, jak se sborem pracovat, zvukař nechá nahlédnout pod pokličku, které postupy se při nahrávání ověřily a které naopak ne.
Aranžér
Je faktem, že v moderní technické době lidé ztrácejí řadu dovedností, co tvořily běžnou výbavu generací předcházejících. Patřil mezi ně zpěv sólový, jakož i vícehlas. Dnes je snadnější nedřít se s nacvičováním a laděním sboru, ale sáhnout po samplech, které v pozadí harmonii funkčně vyplní instrumentálními či vokálními pad rejstříky. A některé styly tvrdší či technické vícehlas nepoužívají vůbec, prostě jej ignorují!
Poznámka: Secvičit harmonicky ladící vícehlas je náročné. Je třeba hlídat nejen intonaci, ale i jednotné frázování - nástupy, délky not i rovnoměrné dynamické obrysy zúčastněných hlasů. Proti tomu má hlas sólový značnější benevolenci jak v intonaci, tak rytmu.
Živé sbory v písničce ano či ne?
Ano, stojí to za to! Hlasy hudebníků z kapely vnesou do skladby prvek lidské komunity. Významově doplní sólový hlas, mohou s ním postupovat syrrytmicky (hybně, rytmicky totožně) a tak posílit sólovou melodii, nebo s ním naopak tvořit dialog: ať již s hlavním sdělením souhlasící nebo mu odporující.
Tip: V případě odporujícího dialogu vneseme do skladby větší napětí - tenzi.
Vícehlas jako značka kapely
Pěvecký sbor sedící charakteru skladby není lehký. Svou expresí by měl odpovídat náladě a sdělení. Na druhé straně se jedná o harmonii, od které očekáváme jasnost a čitelnost - sbor prostě musí ladit. Tak se při nácviku může stát, že vokální akordy budou rovňoučké, ladící, ale výrazově tvořící jen jakousi šedou hmotu v pozadí. Ta shodí vypětí písně o dvě patra dolů. Nebo vícehlas obsahuje energii a páru, ale neladí a tahá za uši až hanba! Co teď? Babo raď!
V tom spočívá hledačské umění i umění kompromisu. Je třeba vícehlas přizpůsobit, najít nejvhodnější míru. Na některých místech může sbor ladit, na jiných už méně, ale bude zato výrazově peprnější.
Tip 1: Obvykle si nejvíce všímáme „provařených“ harmonických funkcí - tóniky, subdominanty a dominanty, a to na stěžejních místech - počátcích, předělech, vrcholech a koncích melodické fráze. Zde se často pohybují na těžkých dobách či synkopických posunech. Na těchto pozicích by měly právě akordy ladit. Meziprostor lze úměrně využít pro výraz.
Tip 2: Rovné a bezpohlavnější hlasy budou zpívat ladící harmonii, s nimi paralelně jiný hlas mluvit expresi - šeptat, chraplat, vřískat atd. Hlukový expresívní vokál může ale zamazávat pasáže zpívané, proto je třeba hlasy rozprostřít ve stereu od sebe. Zahlcujeme tím však prostor a nezbude místo na některé nástroje.
Tip 3: Expresívní hlas či hlasy zpívají celou dobu, neutrální ladící harmonie zazní souběžně krátce jen na stěžejních místech.
Existovaly a existují samozřejmě soubory, pro které je denním chlebem přizpůsobit na placu vícehlas charakteru písně. Dokážou přirozeně a spojitě vybalancovat výraz a zároveň dostatečně ladí. Ze zahraničí jmenujme např. The Queen, z domova Nerez. V takovém případě vzniká díky jedinečným barvám hlasů, díky frázování a nezaměnitelné expresi osobitá značka skupiny. A posluchač potom takovou vokální lázeň vyhledává, sosá ji a lebedí si při ní.
Rozsahy, typy sborů
V případě rozsahů hlasů ve sboru si osvěžme znalosti nabyté z předchozích článků: u ženských hlasů se rozsah sopránu pohybuje přibližně v rozmezí c1-a2, mezzosopránu a-f2, altu g-e2, mužské hlasy bývají členěny rovněž do tří skupin: tenory s rozsahem c-a1, baryton G-f1 a bas cca E-e1 (viz Obr. 1: Rozsahy hlasů).
Ve sborové praxi existují sbory ženské, mužské, smíšené, např. i dětské. Pěvecké hlasy na základě jejich rozsahů mohou být členěny podle potřeby konkrétního tělesa ještě jemněji nebo naopak hruběji. Např. u mužského sboru systémem TTBB (tenor1, tenor2, bas1, bas2), u smíšeného sboru tradiční strukturou SATB (soprán, kontra/alt, tenor , bas).
Zapamatujme si: V případě zažitého členění SATB se ženské hlasy pohybují zhruba v ranku ode dna jednočárkované vrchní části tříčárkované oktávy, mužské hlasy disponují celkovým rozsahem od poloviny velké oktávy přes celou malou oktávu až do horní poloviny jednočárkované oktávy.
Nahrávat společně nebo každý zvlášť?
Zvukař
Oba dva způsoby natáčení vokálů mají svá specifika, nezaměnitelnou barvu, své výhody a nevýhody. Rozhodující je představa, jak mají vokály znít a jak mají být použity ve výsledném mixu. Někdy je bohužel rozhodující neschopnost zpěváků zpívat současně.
Sborové vokály
Natáčejí se na dvojici mikrofonů, kolem nichž stojí zpěváci v půlkruhu. Sborové vokály znějí kompaktněji a jakoby dále od posluchače (tvoří tzv. druhý plán). Tento způsob je vhodný, pokud chceme zvukově oddělit sólový zpěv od sborů. Stmelí vokál vedený v širší harmonii (viz Obr. 2: Natáčení sborových vokálů).
Výhody - kompaktnost, kulatost, snadnější zvukové zpracování při mixu, dobře se pojí se sólovým zpěvem,
nevýhody - nutnost secvičení (frázování, dynamika, ladění), při chybě jednoho musejí opravovat všichni, nutností je přirozeně znějící nahrávací místnost.
Pozor! Podle síly a barvy hlasu je nutné rozestavit jednotlivé zpěváky tak, aby byl vokál hlasitostně a barevně vyrovnaný. Později už poměry jednotlivých hlasů nelze vyvážit.
Tip: S úspěchem lze natočit vokály několikrát do různých stop a tím docílit dojmu většího a mohutnějšího sborového tělesa.
Každý zvlášť
Jednotlivé hlasy se natáčejí postupně (na jeden mikrofon). Vokály vyrovnáváme až při mixu. Znějí více vypreparovaně a jednotlivé hlasy jsou slyšet konkrétněji. Tento způsob je vhodný, chceme-li docílit rovnocenných hlasů, které znějí blíže posluchači. V užší harmonii jsou jednotlivé hlasy lépe čitelné.
Výhody - lepší čitelnost hlasů, větší možnosti při dalším zpracování (doladění, změna frázování, dynamiky), jeden zpěvák může nazpívat celé vokály,
nevýhody - určitá vypreparovanost, vyšší pracnost při mixu, hůře se oddělují od sólového zpěvu.
Pozor! Nehřešte na doladění a posouvání. Pokud není záměrem „vyrobit“ umělý strojový zpěv, snažte se tyto procesy používat jen výjimečně.
Tip 1: I tady je možno množit/dvojit jednotlivé party pro dosažení plnějšího vyznění.
Tip 2: Pokud musíte natáčet vokály touto metodou, ale chcete docílit sborového vyznění, můžete použít dvojici mikrofonů jako při sborových vokálech a zpěváka od nich postavit dále.
Poznámka: Je vhodné natáčet jednotlivé party po hlasech - začít prvním hlasem, pak přitočit druhý hlas, pak třetí a tak dále. Jiné pořadí se většinou nevyplácí.
Exemplárním příkladem dokonalé kombinace obou metod je skupina The Queen. V některých skladbách zaslechneme kompaktní vokály natočené všemi členy kapely (Bohemian Rhapsody), v jiných nás zase oslní mnoho Freddyů dokonale ladících a frázujících (Radio Ga Ga).
Trojhlas a čtyřhlas se liší
Aranžér
Sbormistr, jehož těleso se pohybuje v tradiční terciové harmonii (kvintakordy, občas nějaký septakord), by měl potvrdit, že existuje značný barevný rozdíl mezi fakturou trojhlasou a čtyřhlasou. Trojhlas obsahuje trojici samostatných, nedublujících se, neuzavřených hlasů. Zní poměrně „nahatě“, a proto v nich jdou lehčeji rozpoznat intonační výkyvy.
V tradičním čtyřhlase (SATB) dva hlasy obvykle s oktávovým rozestupem dublují stejný akordový stupeň, nejčastěji pak první (prima a oktáva vykazují „na první poslech“ rozdíly v ladění nejzřetelněji). Dublováním hlasy akord uzavírají a dokážou jak ve fundamentech tónů, tak i střetem jejich alikvotů rozmazat případné výškové/intonační rozdíly. Sbor působí hutněji a pro ucho harmonicky soudržněji.
Poznámka: Na druhé straně dublování částečně zastírá čitelnost hlasů zdvojených i těch samostatných, zamazává např. kolísající tercii či paralelní kvintové postupy. A právě taková místa tvoří velice leckdy důležitý stylový prvek.
Široká harmonie pro čitelnost, úzká pro barvu
Pro vokální harmonii platí stejná pravidla, která jsme probírali např. u sazby klavírní. V široké harmonii budou čitelnější jednotlivé hlasy a zabrán poměrně široký prostor. V případě úzké harmonie budou hlasy navíc vycházející z omezeného stereo prostoru čitelné již méně, zato budou tvořit pestřejší mixturové témbry.
Tip 1: V případě sboru vyskytujícím se v typické rockové sestavě (bicí, baskytara, kytara, klávesy) bude funkčnější vokální harmonie úzká, a to ještě v poloze, kde výškově nekoliduje s nástroji i lead vokálem. Bude prostě tvořit samostatný barevný blok.
Tip 2: Jestliže půjde o smíšený sbor a cappella (bez instrumentálního doprovodu) či sbor nacházející se ve velmi řídkém instrumentálním prostředí, použijme sazbu širokou, asociující čtyři samostatné hlasy. Posílíme tak mimo jiné i čitelnost slova.
Přes sluchátka nebo hlasitý poslech?
Zvukař
V drtivé většině zpěváci používají každý svá sluchátka, v nichž jsou podklady. Takto je zabezpečeno, že mikrofon snímá pouze zpěvy. Při velkém počtu sborových zpěváků se někdy musí použít tzv. hlasitého poslechu; podklady se pouštějí do reprobeden. Ty se ale nahrají současně se zpěvy (mikrofony „slyší“ jak zpěváky, tak reprobedny s podklady).
Pozor! Do hlasitého poslechu se nesmí pouštět nic, co ve výsledném mixu nemá být (metronom, pomocné nástroje, informace a pokyny).
Tip: Chcete-li snížit hlasitost podkladů v natočených sborech, natočte do další stopy jen hlasitý poslech s otočenou fází. Podklady se tak do značné míry vyruší (odečtou) a ve výsledku zůstanou jen vokály.
Postprodukční úpravy
Se sborovými vokály nejde prakticky dělat nic; na rozdíl od jednotlivých hlasů postupně natáčených vokálů, kde lze dolaďovat intonační nepřesnosti, posouvat fráze/slabiky a měnit hlasitost podle dynamiky ostatních hlasů. Přesto ale tyto berličky používejme jen tehdy, není-li zbytí, abychom nedocílili sterilních strojových vokálů bez duše.
Mixujeme
Sborové vokály se při mixu samy chovají jako druhý plán a „nelezou sólovému zpěvu do zelí“. Může se na ně přidat hall, někdy je vhodné je komprimovat nebo přidat lehce chorus. Pokud by sólové party byly příliš maskovány, je možno použít na sbory kompresor v tzv. sidechain módu - sólovým zpěvem komprimujeme sbory; když zpívá sólista, sbory se zeslabí.
Postupně natáčené vokály se vzájemně více maskují se sólovým zpěvem. Proto je vyvážení celkového souzvuku pracnější. Každý hlas se většinou komprimuje samostatně a pak je umístěn do příslušného místa stereobáze. Na celek se opět může použít hall nebo (lehce) nějaké modulační efekty.
Fakt... dost... hustý!
Aranžér
Řada nejrůznějších stylů - jazz, folk i další - využívá mnohem pestřejších harmonií. Zahušťují pomocí stupňů 2, 4, 6, 9, 11, 13, ale nebojí se ani alterací či dokonce klastrů. Při takovém komponování je třeba respektovat základní zlaté pravidlo: Pokud to jde, i do sebedisonantnějšího akordu by měly jednotlivé hlasy vstoupit zpěvným postupem. Ideálně sekundovými nebo terciovými kroky založenými na principu citlivého tónu a jeho rozvedení.
Velice tak usnadníte zpěvákům práci.
Poznámka: Mají-li takové šťavnaté akordy vokálně vyznít, je třeba jim ustoupit a nepřestřít je dalšími rozjívenými harmonickými šťabajznami (např. v klávesách či kytaře).
Jaké zkušenosti mají muzikanti - AG Flek
O zlínské folkové kapele se můžeme dočíst, že jejich „zpěv je propracovaný, nádherně znělý ve sborech a působivě barevný jako krajina za babího léta...“ Ptali jsme se upovídaného :-) Ivo Viktorina.
Jak vícehlas v kapele vymýšlíte? Někdo jej vypíše, nebo každý na placu přidá svůj hlas a
zkoušíte, kdy celek zní nejlépe?
B je správně.
Používáte jen čistější harmonii (kvintakordy, 7), anebo ji občas i zahustíte?
Opět za B.
Jak nahráváte sbory ve studiu, dohromady nebo postupně? Proč?
Oba dva způsoby. Někdy je lepší společně, pokud je sbor nazkoušený, má-li mít výraznou dynamiku atd. Pokud je to jen otázka barvy a někdo tam ještě má problém s intonací, pak postupně.
Na kterých místech písničky vícehlas nejčastěji stavíte? Z jakých důvodů?
To je věc autora a jeho představy o písni.
Trénujete v kapele vícehlas pohromadě? Na co se nejvíce zaměřujete?
Pokud se alespoň dvakrát do roka sejdeme, dá se říct, že trénujeme i některé vokály, o kterých víme, že to drhne. Teď už se soustřeďujeme pouze na sklerózu a hluchotu.
Máte zkušenosti i s pasážemi a cappella (bez doprovodu)?
Ano máme.
