Pokračujeme v naší spanilé jízdě: aranžér vysvětluje, jak nástroje vhodně kombinovat, a zvukař doplňuje, kterak je správně snímat i mixovat.
Cinkavé činely
Aranžér
Na jevištích se hlavně objevují dva druhy činelů: ride a crash. Ride jsou určeny k vyhrávání figur. Typická je například figura swingová, ale i v beatu či rocku našly činelové figury bohaté využití (obr. Činelové figury).
Ride nabízí dvě kategorie témbrů. Úder na tělo je tišší i jemnější (činel je v tomto místě tenčí a spíše zvonivě bzučí), kdežto úder na pupík je hlasitější a průraznější (činel je zde tlustší, vypouklý a pronikavě cinká).
Tip: Bubeníci dokážou údery na tělo a pupík střídat, pupíkem akcentovat vybrané noty (obr. Střídání těla a pupíku).
Crash rozezníme úderem přes okraj a vyvoláme tak šum, jenž zahltí většinu spektra. V silnější dynamice na sebe crashový zvuk velice agresivně upozorní. Existuje samozřejmě bohatá škál crash činelů - od malých průměrů po průměry větší, tedy činely širší (měří se v palcích).
Pravidlo: Crash činely s menším průměrem šumí výše a kratší dobu, činely s větším průměrem níže a po delší dobu. Podobně jako v případě šumových generátorů má růžový šum bohatší a silnější výškové spektrum a šum hnědý spektrum basové.
Zvukař
Při snímání záleží na rozestavění bicí soupravy a na hlasitosti, s jakou hraje bubeník na jednotlivé nástroje. Nejrozšířenějším je rozestavění páru mikrofonů s ledvinovou charakteristikou asi 30-60 cm nad činely téměř svisle dolů. Jeden dáváme nad levý a druhý nad pravý crash, co nejdále od sebe. K nim přidáváme kontaktní mikrofon asi 20-30 cm nad ride a další asi 10-20 cm nad hi-hat. Vzdálenost kontaktních mikrofonů volíme podle síly hry: je-li hlasitá, mikrofony umístíme dál než při hře slabší. Hraje-li bubeník ride dostatečně silně, není nutné tyto mikrofony použít.
Jinou možností jsou dva mikrofony umístěné zhruba nad hlavou bubeníka, oba v jednom místě, nasměrované šikmo dopředu směrem na činely. Do kříže v úhlu 90-120° - první na levý cash, druhý na pravý - a opět v kombinaci s kontaktními mikrofony nad ride a hi-hat. Eliminujeme tak problém s fází i odečítání některých kmitočtů. Ve srovnání s předchozím způsobem snímání však nesmí být hra na činely příliš slabá.
Tip: Jsou-li crash činely blízko u sebe, použijme pouze jeden mikrofon s kulovou charakteristikou umístěný asi 40-60 cm nad činely přesně doprostřed. Přidejme mikrofony pro ride (zde je nutný) i pro HH. Odpadá tak problém s fází i odečítáním některých kmitočtů (tzv. hřebenovým filtrem).
Je-li hra na činely nevyvážená, lze použít lehký kompresor, bude to ale na činelech znát. Z prostorových efektů zapínám hall jen tehdy, jsou-li ostatní bubny naefektované a činely se zdají příliš blízké (suché).
Ambientní bicí souprava
Aranžér
Ambientním zvukem rozumíme barvu, ve které je výrazně zastoupen dozvuk místnosti. Jako bychom poslouchali nástroj z několika metrů - například zprostředka sálu. V případě soupravy tak přestáváme rozeznávat jednotlivé části (MB, VB, HH, Č, TT) a vnímáme celek.
Dozvuk rozmaže ostré barvy (zvýší hladinu ruchů v užitečných signálech), avšak stmelí jednotlivé nástroje bicí soupravy do „stejnorodého zvukového pytle“. Záleží pak na bubeníkovi, který nástroj bude znít hlasitě a který slabě. Při ambientním snímání bicí soupravy nemůžeme totiž separátně zesilovat jednotlivé části.
Ambientní zvuk bicích není ničím neznámým. Známe jej z jazzu či dřevních časů beatové hudby, kdy nebylo ve studiích dostatek stop ani mikrofonů.
Tip1: Ambientní bicí budou znít jemněji a méně agresivně. Nebudou tolik vyčuhovat. Naopak jimi lehce prolezou ostřejší nástroje (zkreslené kytary, žestě) i nástroje středně syté (čisté kytary, neagresivní klávesové zvuky). Vytvoří však v pozadí širokou clonu - od basů po výšky (obr. Frekvenční pásma bicí soupravy).
Tip 2: Ambientním pojetím můžeme navíc asociovat různé retro styly.
Jak „ambientně“ snímat?
Zvukař
K dosažení plnosti bicí sady se používá dvojice velkomembránových kondenzátorových mikrofonů umístěných x metrů před bicími; vzdálenost závisí na znělosti okolního prostředí a námi požadovaného „efektu“ ambience. (obr. Ambientní snímání)
Pozor: Při použití kontaktních mikrofonů spolu s ambienty se některá frekvenční pásma odečítají - VB, MB, TT mohou ztrácet tělo - plnost.
Ambienty se většinou neefektují. Někdy se k docílení mohutnosti zvuku (například bicí ve filmu Godzilla) používá kompresor. V jazzové a akustické hudbě je kladen větší důraz na ambientní mikrofony, v rockové a popové mixáži bývají zase více využívány mikrofony kontaktní. Ambientní bicí nejsou ostré a agresivně přítomné. Mnohem lépe se pojí s ostatními nástroji a dobře „pumpují“ pod celým mixem. Jednotlivé bicí nástroje se ve stereobázi zpravidla rozmísťují tak, jak by je slyšel posluchač stojící před nimi. Jen MB bývá výjimkou z pravidla a leží na prostředku báze. (obr. Rozmístění bicí soupravy ve stereu).
Perkuse
Aranžér
Perkusí existuje přehršle. Jejich využití závisí na žánru: méně jich najdeme v rocku, více už ve folkové hudbě a snad nejčetněji jich využívá hudba latinskoamerická. Dotvářejí a kolorují základní beat či rytmus. Jejich nespornou výhodou je bohatá barevnost. Projděme si jen ty nejužívanější.
Zvuk tamburíny se vyznačuje prvotním tupějším úderem (dlaně nebo paličky o skruž), po kterém následuje zachřestění dvojitých malých činelů.
Tip: Díky chřestění malých činelů vzniká jakási druhá fáze - natáhne průběh (znění) tónu tamburíny. Využijme toho tam, kde předpokládáme nepřesný nástup nástrojů. Štěrchnutí zesílené tamburíny rozsypané noty překryje a sjednotí. (obr. Tamburína sjednotí nepřesný nástup)
Kravský zvonec (cow bell) patří do kategorie kovových zvuků, částečně se blíží úderu na pupík činelu, obsahuje však dutou příměs, vzniklou rezonancí korpusu zvonce. Bývá velice často užíván k zvýraznění základního rytmu - tj. hraje rovné osminky či čtvrtky.
Na bonga i konga hrajeme dlaněmi a prsty. Podobně jako u nástrojů, u kterých se část lidského těla podílí na vybuzení tónu (rty u žesťů, prsty u strunných nástrojů), vzniká pestřejší škála barev, než dokáže vybudit pouhá palička. Například dlouhý hluboký zvuk konečky prstů do středu blány, krátký vysoký zvuk konečky prstů ke kraji blány, mlaskavý středně vysoký zvuk miskovitě stočenou dlaní do středu blány, ostrý zvuk prsty přes lub a blánu zároveň ad.
Bonga se vyznačují užším průměrem i kratším korpusem, a proto znějí výše s plošší rezonanční příměsí, konga naopak disponují průměrem širším a kónickými dlouhými rezonátory, generují tóny hlubší a sytěji zabarvené.
Jak perkuse snímat?
Zvukař
Ostré (tamburína, kravský zvonec...) natáčíme většinou jedním kondenzátorovým mikrofonem ze vzdálenosti 20-80cm.
Tip: Je-li barva příliš ostrá a agresivní, lze s úspěchem použít dynamické mikrofony.
Velice výrazně se prosazují, proto je jimi třeba šetřit jako šafránem. Ve stereobázi je umísťujeme mimo střed.
Tip: Je dobré, když se ostré perkuse vzájemně vyvažují s nástroji obdobného zvukového charakteru. Například cabasa vlevo, maracas vpravo. Tamburína mírně vlevo (proti HH).
Plné (bonga, djembe...) snímáme dvojicí kondenzátorových mikrofonů. Při mixu se mohou maskovat s MB, TT, basou... ve stereu je proto umísťujeme na opačnou stranu. Jejich bázi většinou zužujeme a případné maskující části frekvenčního spektra potlačujeme. Z efektů na ně nejčastěji aplikujeme ambience nebo hall tak, aby se usadily do mixu. Vděčný je i limitér.
Problém: Perkuse má silný a rušivý přechodový jev.
Řešení: Kompresor a krátký attack (0,1-5 ms).
Problém: Perkuse dlouho doznívá a maskuje...
Řešení: Kompresor, delší attack (50-150 ms) a větší kompresní poměr.
Problém: Perkuse je hlasitá (VU metr), ale přitom není slyšet (dřívka, block...).
Řešení: Limitér ořízne hlasitost začátečního přechodového jevu a nástroj lze zesílit.
aranžér: Ondřej Jirásek a zvukaři: Libor Mikoška (činely) a Roman Jež (ambientní bicí, perkuse)
