Omezení při cvičení
V minulém díle jsem psal o některých zlozvycích při cvičení, resp. o některých radách, jak co nejefektivněji cvičit.
Řeč byla hlavně o rytmu a o použití metronomu. Dnes téma cvičení ještě trochu doplním.
Jedním ze zlozvyků je snaha zahrát hned všechno najednou a ve výsledné podobě. Nejlepší je začít vše cvičit pomalu a postupně zvyšovat jak technické nároky, tak nároky na hudební myšlení. V následující kapitolce si ukážeme, proč je podle Petra Maláska dobré dávat si při cvičení sám sobě omezení, a řekneme si, jak je využívat.
Rozhodně se nejedná o něco takového, jako že byste si dali omezení, že budete každý den cvičit maximálně pět minut nebo že budete cvičit jen jednou za 14 dní. Jedná se o to, abyste si v rámci cvičení jedné věci určili nějaké krajní limity, které nepřekročíte. V podstatě jde spíš o cvičení hudebního myšlení než o vycvičení techniky. Můžete si například říct, že budete hrát doprovod k nějaké písni a v rámci něho se budete na klaviatuře pohybovat třeba jen v jedné oktávě. Takový doprovod samozřejmě ve finále na pódiu nepoužijete, ale donutí vás to přemýšlet také nad jinými řešeními, než která běžně používáte, a budete se tím učit různé obraty akordů a jak je do té jedné polohy vtěsnat. Další možností je třeba to, že si vezmete pouze nějaký krátký model, který neustále dokola opakujete a procházíte přitom různými tóninami nebo harmonií. Takhle prý cvičí například Brad Mehldau. Může se jednat o frázi jak v pravé, tak v levé ruce. Petr Malásek ještě doplňuje ke cvičení doprovodů: "V doprovodech je také dobré dávat si omezení. Například se rozhodnu, že budu v levé ruce pracovat jenom se třemi hlasy. Tím se učím, aby hlava ovládala prsty. Musím to ovšem striktně dodržovat a nikdy nesmím použít víc jak tři hlasy, tedy třeba bas a další dva nahoře. Stejným způsobem můžu hrát čtyřhlas a tak dále. Je dobré začít od úplně pomalého tempa." A k tomu dodává, bohužel, ještě jednu nepříliš povzbudivou větu: "Když tohle člověk dělá třeba 20 let, tak pak už se to naučí tak, že si vytvoří naprostou nezávislost svých technických možností na tom, co chce zahrát." Tak co říkáte, neměli byste s tím už pomalu začít? Na CD příloze najdete videoukázky, na kterých nejlépe názorně uvidíte, jak Petr Malásek jednotlivá omezení využívá. Podívejte se na ně a sami si pak vyzkoušejte některé z výše popsaných způsobů, nebo si vymyslete jakékoli jiné, každý nápad se počítá a na každém nápadu hudebně vyrostete. "Těch způsobů je hrozně moc a je to nekonečný příběh. Ve chvíli, kdy já takhle začnu hrát, je na čem pracovat několik lidských životů."
Pro cvičení existuje samozřejmě mnoho způsobů a je mnoho cest, jak dojít k cíli. A každý si musí najít tu svou, která mu vyhovuje. V tomto článku je v podstatě jen náznak možností, které je možné si vyzkoušet. Ale důležité je skutečně ty možnosti zkoušet a přemýšlet o tom, co hrajete a proč. Bezduché přehrávání nebo cvičení, do kterého není zapojená hlava, považuji za velký zlozvyk. Na závěr ještě jeden poměrně jednoduchý příklad, jak lze taky dosáhnout úspěchu. "Dobrý model je taky hrát nějakou dobu jen jednu písničku, jen jeden standard. A tím, že si ho člověk hraje, ať už sám nebo třeba za pomoci různých nahraných doprovodů, jako je například Aebersold, přichází pořád na nějaké nové věci v té harmonii, která v tom standardu je a harmonie se tím vtlouká do cítění. V tom jednom standardu jsou postupy, které jsou v dalších 100 písních, ale pro člověka už pak nejsou problémem, protože je už má osvojené."
