Postavení ruky a stupnice
V minulých dílech jsme se zabývali technickými problémy, nezmínili jsme ale ještě jednu věc, která je důležitá pro správnou techniku, a tou je postavení a pohyb loktu. Jde hlavně o pohyb loktu při podkládání. Petr Malásek k tomu říká: "To je hrozně častý zlozvyk. Hráči často zbytečně vytáčí loket, to je nepřirozený pohyb a jako takový zpomaluje hru. Loktem by se v podstatě nemělo vůbec hýbat." Jak by to mělo ve skutečnosti správně vypadat, můžete vidět na videu na CD. Při hraní na klávesy je vůbec důležité nedělat zbytečné pohyby. Je potřeba hrát úsporně a neustále myslet na volnost ruky a na to, aby se ruka chovala přirozeně. Samozřejmě k určitým pohybům musí docházet, nelze mít ruku úplně ztuhlou a bez pohybu, ale veškeré pohyby, které ruka dělá, by měly být nějakým způsobem opodstatněné a smysluplné. Ať už jde o pohyb, který ruku přiblíží černým klávesám, či o pohyb uvolňovací, který je neméně důležitý (při delším hraní je nutností ruce uvolňovat, aby nedošlo k jejich ztuhnutí), nebo o jakýkoli jiný funkční pohyb. Proto se vždy při hraní snažte uvědomit si, co a proč děláte. "Tohle jsou ty nejelementárnější věci, kterými by se mělo začít při učení na klavír už u malých dětí, aby se jim nezkazila ruka."
Stupnice (proč a jak je cvičit)
Přejděme teď k možná poměrně nepopulární kapitole, jakou je hraní stupnic. Řada z vás má možná z hudebních škol zafixovanou představu cvičení stupnic jako neustálý a zbytečný dril. Říkáte si, k čemu vám je cvičit stupnice, když je pak nikdy nepoužijete, a podobně. Není to ale tak úplně pravda. Co si o stupnicích myslí Petr Malásek? "Stupnice patří ke klasickému školení. Mám takovou teorii, že pokud mám klasické školení na ten který nástroj, potom můžu hrát jakoukoli hudbu a budu v ní mít co nejméně překážek. Potřebuji, abych nástroj ovládal bez jakýchkoli handicapů. Například když hraji jazz, potřebuji, abych to, co se mi urodí v hlavě, uměl snadno zahrát, a ne abych s tím technickým provedením měl problémy. K tomu je ta technika důležitá. A stupnice je ten nejzákladnější postup, kdy mám vedle sebe klávesy, které jednu po druhé mačkám; a musím je mačkat přibližně ve stejné síle, ve stejném rytmu a tempu. A tyhle věci je potřeba vycvičit. Na to existuje tisíc způsobů, jak se to dá dělat."
A které to jsou? "Velmi dobrá věc je akcentovat. Buď po čtyřech, nebo po třech. Stupnici tím vlastně rozděluji do větších celků a na tom akcentu by se mi měly ruce sejít. Akcenty vlastně rozbijí tu řadu osmi tónů a nutí prsty, aby byly nezávislé na frázi." Na to, jak cvičit stupnice s akcenty, se můžete podívat na krátkých videích na CD. Další možností, jak cvičit stupnice, je rytmicky je obměňovat, a to opět třeba po čtyřech nebo po sedmi. Tzn. vždy na první notě ze skupinky se zastavit a další zahrát v rychlém sledu. "To je dobré k tomu, že na té dlouhé době se ruka uvolní a pak se naučí zahrát skupinku not rychle."
A které stupnice vlastně cvičit? Každý dobrý hráč by měl znát kromě všech durových a mollových stupnic také základní církevní stupnice. Ale není zásadně nutné všechny tyto stupnice technicky procvičovat. "Stupnice by se měly cvičit kvůli technice prstů - a je v podstatě jedno, jestli cvičím diatonické stupnice nebo církevní nebo bluesové. Ta technika je tatáž a může se vycvičit čímkoliv. Například bluesovou stupnici nepotřebuji cvičit, potřebuji znát, co je tam za tóny, a umět je použít."
A na závěr dnešního dílu si ještě přečtěte, co říká Petr Malásek o tom, jak sám cvičí.
"Když se rozhodnu cvičit a je na to čas, začnu stupnicemi. Ne proto, že bych chtěl umět hrát stupnice, ale proto, že ruka si zvykne na pohyb po piánu a tělo se nějakým způsobem nažhaví. Je to jako když jdu do posilovny a začnu tím, že se rozběhám na pásu."
Příště mj. o tom, jak se spřátelit s metronomem.
