1697... To není datum, to je počet mých článků, studií, příspěvků, monografií, sond, rozborů, hodnocení, historicko-hudebních prací, notových analýz... Přátelé, jak jste jistě zaznamenali, vydávání Muzikusu končí a toto prosincové číslo je poslední. Dovolte mi po všech těch letech nepřetržité a skvělé spolupráce osobní ohlédnutí. Nemohu jinak. A využiji k tomu právě prostor tohoto nejstaršího seriálu Muzikusu.
To číslo, které jsem uvedl na začátku dnešního posledního dílu, výmyslem opravdu není. A rozhodně to není všechno, protože s redakcí Muzikusu jsme zrealizovali dvě rozsáhlé encyklopedie a tři taktéž rozsáhlé učebnice... Nemluvě o dalších formách vzájemné činnosti - mám zde na mysli různé semináře a přednášky na hudebních veletrzích...
Muzikus - to je pro mne osobní, velice srdeční záležitost. Vždyť zde vzniklo médium, které se zabývalo muzikou (a to z pohledu muzikanta, nikoli tedy konzumenta, posluchače). Za mne šlo navíc o muziku rockovou (mimo jiné samozřejmě), a ještě k tomu člověk mohl proniknout hlouběji do hájemství kytary a všech okolností kolem tohoto fenoménu... Musím se tedy ohlédnout zpět a zkompletovat naši společnou cestu - už jen kvůli vám všem, kteří jste nás doprovázeli. Rozhodně tady ale nechci nějak smutnit. To si ta super léta nezaslouží.
První článek mi vyšel v dubnovém čísle roku 1992 a jeho obsahem byl Chuck Berry. Začal tím nejdelší seriál Muzikusu, Kytaroví velikáni. Přes 350 článků až po ten dnešní - a zahrnuli jsme obrovskou spoustu jmen všech možných stylů - od „otců zakladatelů“ à la Charlie Christian po nejsoučasnější střelce - vyjmenovávat je zde by bylo zcestné. Nedávno mi jeden student položil otázku, zda jsem psal o všech kytaristech, co jsem chtěl. Odpověděl jsem mu tak, že za prvé řešení dotazu tkví v názvech obou encyklopedií a za druhé - každý muzikant je neopakovatelná osobnost, takže se vyvíjí a překvapují jak staří bardi, tak i ti novější, a navíc stále přicházejí noví a noví...
Některé kytaristy jsem uvedl ve více dílech (Ritchie Blackmore, Gary Moore, Jeff Beck...), někdy jsem v jednom díle uvedl tzv. dvojprofily, takže ten seznam dle abecedy od A (Mick Abrahams) po Z (Frank Zappa) je vypovídající.
Další seriál, Letem kytarovým světem, druhý nejstarší v Muzikusu, startoval v lednu 1996. Článek tohoto závěrečného vydání má číslo 310 a jsem rád, že to vyšlo na přehled top labelů roku 1969, roku, kdy začala ta správná jízda....
Jak víte, v tomto seriálu jsme se věnovali opravdu všem možným širokým aspektům kytary a rockové hudby. Přes třicet procent zaměření to byly studie o historii rocku, stylech a žánrech a scénách, jejich vývoji, producentech, instrumentálkách, labelech, anketách, textech, fúzích, harmoniích, coverech, vztazích mezi art a nonart, testech, filozofii osobností a firem, image... Z hlediska četnosti jsme se pak ve zhruba dvaceti procentech věnovali profilům kapel a miniprofilům jejich kytarových protagonistů v historickém kontextu - a byly tam úžasné bonbónky (za všechny třeba Wishbone Ash, Grand Funk či Rainbow). Poté jsme hodně uváděli firmy, jejich vývoj, přístup a současnost produkce - zde jsme se soustředili jak na kytary, tak i na aparáty a efekty.
Neopomněli jsme se tak trochu i pobavit a celé téma odlehčit - zařadili jsme různé zajímavosti, od světa bottlenecků přes nejdražší kytary po zajímavosti kolem vzniku skladeb. Mimo jiné.
V rámci seriálu jsme také hodně zabrousili do teorie a praxe kytaristů, kde jsme uvedli řadu studií a poznatků. Zase namátkou - věnovali jsme se například jak možnostem tvorby tónu, tak i stylům hry, jak pódiu, tak i studiu, jak managementu, tak i zkušebnám, dopravě, smlouvám..., prostě zkušenosti a zase zkušenosti, žádná pustá teorie.
Roku 2000 nastoupil další seriál, a to Galerie těch NEJ. Nejdříve přišly kytary, pak navázaly krabičky (2004) a pak to jelo až do roku 2017 vlastně nepřetržitě - pokračovali jsme multiefekty, předzesilovači, syntezátory, přídavnými zařízeními, modelery, aparáty, ovládacími prvky aparátů, ovládacími prvky efektů, snímači, reproduktory, typy částí kytar a super customy. Fakt jízda...
Velmi kompaktním se stal další notně vyhledávaný seriál - Pódiové sestavy slavných kytaristů. Tam jsme udělali 187 dílů, navíc jsme ho rozšířili i o české osobnosti, čehož si velice vážím. Seriál jel od roku 2001 do roku 2017 a jsem mj. rád, že jsem stihl uvést Radima Hladíka (víme všichni proč).
V roce 2004 jsme najeli i na Teorii, kdy jsme si ve 136 dílech rozebrali techniky hry, akordy, stupnice a další prvky teorie hudební praxe. Zrealizovali jsme i pár příjemných odboček - zamysleli jsme se nad padesátkou alb, které by měl vlastnit každý kytarista, nad padesátkou riffů, které by si měl zahrát každý kytarista, zabředli jsme do notace, předvedli jsme si nejběžnější otvíráky a „zavíráky“ blues...
No a pak zde byly další seriálky. V rámci Doplňků a Včera a dnes jsme aktualizovali dva hlavní seriály, nevyhnuli jsme se bulváru (MuziBulvárRock), krásným ženám (Krása ke kráse), milníkům v poslechu (Osudové album), názorům (Co říkají hvězdy), patří sem i řada Legendární, která zahrnula studia, festivaly a i setkání, sessiony. Bylo mi i ctí uvést svá nejoblíbenější alba, a to hned ve třech pokračováních...
Tento seznam v každém čísle bych doplnil pak i dalšími články, které se naskytly mimo uvedené seriály. Celkem jich bylo 44 a patřily sem zejména testy (nejvíce Electro-Harmonix), pak i několik Yllasů, recenze...
Jak už jsem uvedl, vydavatelství Muzikus realizovalo také mé publikace. Roku 1994 vyšla učebnice Rocková kytara, která pro opravdu velký zájem doznala už na šest vždy aktualizovaných vydání (poslední je elektronické). Mám tak obrovskou radost, že se dostala mj. i do základních uměleckých škol a dalších institucí, kde se vyučuje kytara.
Ohlas na tuto publikaci zapříčinil, že roku 2003 vyšel obsáhlý druhý díl, Rocková kytara II, který nejen doplňoval první díl, ale přinesl i další výrazná rozšíření. I tento díl se dočkal dalších dotisků. Nakonec, roku 2006 vyšel i třetí, závěrečný díl této trilogie, Rocková kytara III, který se unikátně věnoval zejména doprovodu. Všechny tři učebnice byly koncipovány tak, aby nešlo jen o suché „notové školy“, ale aby se uživatel mohl i pobavit čtením, názory, přehledy, tématy apod. I tento aspekt přispěl k tomu, že tyto učebnice jsou už dávno vyprodány v celých svých nákladech. Navíc zde byl výrazně akcentován prvek praxe, prvek zkušenosti jak pedagogické, tak i muzikantské kompletně.
S Muzikusem jsem uskutečnil i dvě encyklopedie. Roku 1997 vyšlo 33 + 333 světových kytaristů (mělo to 336 stran) a jsem velmi rád, že došlo i na další vydání (a to hodně rozšířené, protože se rozrostlo aktualizacemi a úpravami na 497 stran). Byla to pro mne radost vytvářet tyto texty a noty - vždyť se jednalo o mé oblíbence a vzory...
V roce 2002 vznikl i druhý díl, 15 + 3 světových kytaristů a kytaristek, který byl doplněním dílu prvního.
Opět s velkou pokorou děkuji za zájem, protože veškerý náklad je vyprodaný...
Nyní na samý závěr bych chtěl udělat tohle: Po 29 let a 7 měsíců jsem psal o kytarových velikánech, o jejich pocitech, vybavení a tak. Nebojte, nechci ten systém narcisisticky koncipovat na sebe. Ale přesto mi dovolte, abych se vám na závěr představil už jen z hlediska toho, co tvořilo základ mých prací. Přes 37 let vystupuji s kapelou Stará škola (opravdu nepřetržitě, podařilo se nám spolu s bráchou Liborem (bg, voc) i různými termíny vojenské základní služby a obsazení překlenout i tato období), vydali jsme 10 alb (první, ještě na vinylu, nám vydal Petr Janda) a vedle našeho autorského programu, který pracovně nazýváme Classic (působíme jako trio), jsme rozjeli i další dva programy pro potěchu duše, jak se říká. Prvním je program Stará škola JINAK, kdy již v kvartetu a se zpěvákem hrajeme covery - zhusta jsou to doslova vymazlené věci, vždyť mezi repertoárem jsou The Who, Modrý efekt, Led Zeppelin, King Crimson, Jethro Tull... Baví nás to. Poté jsme rozjeli i další program, Stará škola Unplugged, kdy naše autorské věci ještě s dalším kytaristou pojímáme akusticky, komorně.
Rád hraji i s dalšími seskupeními, na koncerty s sebou tahám až pět kytar (dle programu), jsem zastánce krabiček a pedalboardů, hlavním aparátem je mi vždy stack Marshall, některé programy realizuji i na comba Marshall či Fender, základními nástroji jsou mi mj. Gibson Les Paul Standard, Fender Stratocaster, Fender Telecaster a ’70 Ibanez SG a preferuji kabely...
Podařilo se mi dostat rockovou hudbu i na akademickou půdu, kdy jsem nejen získal akreditace od MŠMT na řadu svých přednášek a projektů, ale na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem přednáším už řadu let historii nonartificiální hudby, kde jsem se zaměřil obecně na rock. Lapidárně řečeno - posluchači v posledním ročníku dělají zkoušky a zápočty z Bedřicha Smetany, u mne dělají zkoušky a zápočty z art rocku 70. let (třeba...). Rozsahem a zaměřením se jedná o ojedinělý počin českého vysokého hudebního školství. Vyšlo mi i několik prací v certifikovaných vědeckých sbornících, realizuji celostátní průzkumy.
Založil jsem roku 1992 První českou rockovou kytarovou školu (v Ústí nad Labem), kam mi dojížděli žáci třeba až z jihu Moravy či ze Slovenska. Prošlo mi rukama tedy několik tisíc studentů, pokud vím, tak všichni do toho řežou hlava nehlava, z některých se stali také pedagogové kytary, nejdál (myslím geograficky, ha, ha) se dostal student, který v USA působil dva roky ve studiu baskytaristy Stanleyho Clarka...
Zabývám se i klasickou hudbou, velmi dlouho jsem působil i jako učitel na LŠU (dnes se říká ZUŠ) na klasickou kytaru. Vyšla mi i beletrie, vyšly mi i notové sešity, v současné době publikuji na notových serverech.
Jsem autorem i zpěvohry (nesnáším slovo muzikál), jejichž úseky někdy používám na některých VIP multimediálních akcích.
A v civilu? Jsem šťastně ženatý (to je základ), mám dceru a dvě vnoučata (a dva pejsky), jsem ředitelem jedné z největších středních škol v Ústeckém kraji, působím v dlouhé řadě institucí, výborů, rad apod. včetně celostátní Stálé konference ředitelů, vše zaměřené na oblast školství, jsem i zastupitelem naší obce a organizuji čím dál proslulejší celoletní festival Tivolí hudební léto.
Ha, ha, co bych tak ještě... pocházím z jižních Čech, jsem křesťan, uznávám jen dvě pohlaví a celý život se řídím heslem - nečinnost znamená slabost...
Ještě jednou všem děkuji za přízeň, děkuji redakci Muzikusu, děkuji všem těm, co nás věrně provázeli po celá ta léta a - VŠECHNO DOBRÉ!
Váš hudební fanatik
Vítězslav Štefl
