Základy z hudební nauky v otázkách a odpovědích - Téma č. 12: Dějiny české hudby v kostce aneb Hlavní osobnosti a okamžiky dějin české hudby. 12.2: Rock (13. díl)
Pokračujme dnes v souhrnu těch nejsignálnějších desek českého rocku.
Podle východisek stanovených minule?
Ano. Jinak by to nešlo. Takže nám ještě zbývá uvést následující alba:
Ota Petřina - Super-robot. Autorské album jednoho z kdysi nejagilnějších kytaristů naší scény, který se nebál melodiky a patosu. Výsledkem byla kolekce skladeb, jako Já nejsem já, Tak zazpívej jí blues, generační Nebýt tebe či Super-robot.
M Efekt - Svět hledačů. Mistrovské artrockové dílo a bezkonkurenční Radim Hladík. Obě strany desky, kde jedna patří Hladíkovi a druhá Lešku Semelkovi, jsou vyrovnané a velmi silné. Příjemně působí i osobitá vsuvka Oldřicha Veselého Hledám své vlastní já. Zázrak jedné noci pak patří k nejlepším artrockovým kompozicím vůbec.
Framus 5 - Holubí Dante. Velmi zajímavé, expresivní období Michala Prokopa, kterým se vrací k rockovějšímu vyznění své tvorby. Vedle výrazné Noc je dlouhá skvěle zapůsobil medley zahraničních motivů ve Všichni, kteří hráli s námi.
Synkopy 61 - Sluneční hodiny. Vzletné kompozice ve službách melodiky aneb další nadčasové album českého art rocku, které si nezadalo s dílem Dialog s vesmírem od Progress 2. Zajímavý posun „českých uriášů“ od hardrockové tváře z období unikátních EP Xantipa a Formule 1. Klasikou je pak Černý racek.
Pražský výběr - Pražský výběr. Nářez, dokonale a zcela osobitě kombinující technickou virtuozitu jednotlivých členů souboru s kompaktností skladeb, to vše okořeněno aranžérskými a producentskými vychytávkami. Z hlediska Michala Pavlíčka je ještě výraznějším dílem dvojalbum Stromboli jeho stejnojmenné formace.
Kabát - Colorado. Těžko vybírat z produkce této platinové smrště, ale přínos teplické pětice, vedle ochoty k experimentu a nevyhýbání se rytmické výraznosti refrénu, spočíval zejména v silných a velmi lehce se vyjadřujících textech a v tom, že se nemusí vždy všechno odehrávat jen v matičce Praze.
Dnešním dílem celý tento poměrně dlouhý seriál končí. Chtěl bych všem čtenářům poděkovat za řadu příznivých ohlasů. A protože ty byly směřovány zejména k prvnímu bloku, věnovanému vlastní teorii, od příštího čísla zde naleznete nové téma, které se teorií bude sice zabývat, ale na zcela jiném základě. (vš)
Pozn.: Bez hostů, bez obsazení dalších těles
sestava kolem Oty Petřiny: Ota Petřiny (g, voc, fl, harm), Vladimír Padrůněk (bg, Anatoli Kohout (dr), Jan Neckář (key)
M. Efekt: Radim Hladík (g), Lešek Semelka (key, voc), Oldřich Veselý (key, voc), Vlado Čech (dr)
Framus 5: Michal Prokop (voc), Miki Bláha (bg), Ivan Trnka (key), výchozí složení z přelomu 70. a 80. let doplňovali Rudolf Chundela (g), Milan Vitoch (dr). Poté se sestava hodně měnila.
Synkopy 61: Oldřich Veselý (key, voc), Pavel Pokorný (key, vi, voc), Petr Směja (g), Emil Kopřiva (g, voc), Jiří Rybář (dr), Vratislav Lukáš (key, g, voc)
Pražský výběr: Michael Kocáb (key, voc), Michal Pavlíček (g, voc), Vilém Čok (bg, voc), Jiří Hrubeš (dr)
Kabát: Josef Vojtek (voc), Milan Špalek (bg), Tomáš Krulich (g), Ota Váňa, (g), Radek Hurčík (dr)
