Yves Fernandez - Bass profil

Basový zázrak z Londýna

U jedné z vycházejícíh hvězd anglické indie rockové scény Oh Wonder hraje na baskytaru dnešní protagonista basového profilu. Yves Fernandez si zahrál na koncertech a turné třeba s Jonem Lordem, ale i s Joshem Recordem, Rae Morris, Elizou Doolittle, Annou Phoebe a dalšími.

Působí v mnoha žánrově odlišných kapelách, jako jsou progressive folk metaloví Jurojin, funkoví Zealots nebo folková Anna Phoebe. S Yvesem jsme si povídali před koncertem Oh Wonder v pražském Roxy.

Jak jste se dostal k hudbě a k baskytaře?

Měl jsem to veliké štěstí, že pocházím z hudební rodiny. Oba rodiče poslouchali spoustu jazzu a klasických nahrávek Motown, takže jsem tomu byl vystaven odmalička. Miloval jsem Stevieho Wondera. A taky byla vždycky k dispozici kytara, klavír a další nástroje. I když možná právě proto, že to vždycky bylo někde kolem, začal jsem na něco hrát až asi ve čtrnácti letech. Dnes se to zdá docela pozdě, začínat na něco hrát v takovém věku, ale tehdy jsem poprvé začal hrát na kytaru.

Začal jsem poslouchat a hrát hodně blues, třeba Stevieho Raye Vaughana nebo popovějšího Johna Mayera. Nadchl jsem se pro kytaru a fakt jsem začal cvičit.

Díky tomu, z jakého prostředí pocházím, jsem se dostal i ke spoustě sborových skladeb a gospelů. Často jsem tak hrál v kostele. A také jsme velmi často postrádali basistu; buď jsme žádného neměli, nebo ten, kdo byl domluvený, tak nepřišel. Tak jsem se vlastně dostal k baskytaře: Potřebovali jsme někoho, kdo by během mše hrál na basu. Ta mě začala zajímat a začal jsem se do ní zamilovávat. Čím víc jsem na ni hrál a učil se na ni, tím jsem ji měl raději. A také mě inspirovaly všechny ty věci, které jsem poslouchal doma. Chtěl jsem se naučit písničky od Stevieho Wondera jako I Wish nebo Superstition. Pak mě chytil Michael Jackson a já se učil klasiky jako ABC, Be There, Blame It on the Boogie a další.

Měl jste nějakou středoškolskou kapelu?

Nevzpomínám si. Vlastně ani ne. Hodně jsem hrál na akustickou a elektrickou kytaru a baskytaru pro náš kostelní sbor i pro další sousední sbory.

A pak jsem se dostal na univerzitu, kde jsem paradoxně nestudoval hudbu, ale navštěvoval jsem večerní technické bakalářské kurzy. A v té době jsem si teprve uvědomil, že bych mohl dělat hudbu, že bych mohl hrát i rock, pop nebo jazz. V kapelách jsem tak začal hrát o něco později.

Měl jste nějakého učitele hudby?

Já vlastně studoval různé věci: informační technologie, obchod i umění. A pak jsem se dostal na kurzy, které se jmenovaly Access to Music. Tam jsem se dostal spíš náhodou. Před jednou učebnou stál učitel, který hrál na kytaru, a vedle něj stál volný nástroj. A já byl tak drzý, že jsem jej vzal do ruky a řekl učiteli, že si s ním zajamuji. Myslím, že jsem v té době hrál fakt strašně, ale on mě podpořil. Když jsme skončili, řekl mi, že mám pro hudbu cit a ať přijdu na tenhle kurz, že se něco o hudbě dozvím a potkám lidi z branže a zahraju si. A tím to pro mě začalo. Díky tomu učiteli jsem začal studovat hudbu a setkal se s mnohými muzikanty. A také jsem se dostal ke spoustě hudby. V té době jsem poslouchal jen jazz a to, co jsme hráli v kostele. Nevěděl jsem nic o popu, rock ‘n’ rollu, blues, nevěděl jsem nic o heavy metalu. Neznal jsem slavné hráče jako Jaca nebo Marcuse Millera. A najednou jsem se k tomuhle všemu dostal a začal jsem brát baskytaru mnohem profesionálněji.

Jak dlouho již hrajete s Oh Wonder a jak jste se k nim dostal?

Je to docela jednoduché. Hrával jsem s Josie ještě předtím, než založila Oh Wonder. Hrál jsem na jejích albech a doprovázel ji na koncertech. A bavila nás vzájemná spolupráce. Takže ve chvíli, kdy se dali Oh Wonder dohromady, bylo docela přirozené, že mě poprosila, zda bych k nim nešel hrát na basu. Teď s nimi hraji už dva roky a asi odvádím dobrou práci. (smích) Je to skvělá spolupráce. Vážím si toho, jak tvrdě pracují a jak se chtějí zlepšovat.

Na prvním albu jste nehrál, ale na druhém, Ultralife, už ano. Máte možnost nějak ovlivnit skladby nebo basové linky?

I v tomhle směru si nemám nač stěžovat, protože jsou velmi otevření dalším nápadům. Umožňují mi sebevyjádření a mohu přicházet s vlastními linkami. Samozřejmě, že si k tomu řeknou svoje, když se jim něco nelíbí. Ale mám velké štěstí, že s nimi mohu pracovat a že pro ně mohu aranžovat basové party, za kterými si zároveň stojím.

Jsou nějaké rozdíly mezi studiovými a koncertními verzemi?

Určitě, snad to dnes večer uslyšíte. (smích) Máme trochu jiné aranže, používáme trochu jiné zvuky. Především písničky z prvního alba jsou jiné, protože máme živé bicí, máme basu, je tam daleko víc kytary. Doufáme, že jsme ty skladby jiným provedením oživili, ale stále jsou velmi jedinečné.

Je tohle vaše první velká kapela, nebo jste už s někým hrál v minulosti?

Asi s nikým tak velkým jsem ještě nehrál, ale už jsem pár kapelami prošel a hrál s několika popovými umělci, ale hrál jsem i s metalovou kapelou Jurojin. Tím jsem se dostal ke spoustě progresivního rocku a také k houslistce Anně Phoebe, která je nyní i mojí kamarádkou.

Hrál jsem ve spoustě projektů, ale nikdy v něčem takhle velkém. Nikdy jsem nebyl na takovém turné. Je to super příležitost, hrát pro Oh Wonder.

Máte čas na nějaké vlastní projekty nebo na něco jiného?

Poslední dva roky jsem neměl čas na něco jiného. Samozřejmě jsem stále nahrával pro jiné umělce a dělal klasickou studiovou práci. Ale co se týče vlastního projektu, neměl jsem na nic čas. Doufám, že po Novém roce budu mít příležitost zase něco dělat s Jurojin, s Annou Phoebe nebo s funky kapelou Zealots.

Na stránkách yell.com jsem našel učitele baskytary stejného jména, který žije v Londýně. To jste vy?

To jsem já, ani jsem nevěděl, že jsem tam uvedený. (smích) Jednu dobu jsem učil hodně. Nejdříve jsem dával soukromé lekce, ale pak jsem začal učit i na několika školách. Učil jsem hru na nástroje, ale také jsem učil třeba práci v kapele, přednášel jsem o hudebním byznysu, a jaké to v něm je. Učil jsem i kompozici na jednom kurzu podobném tomu, kde jsem studoval já. Učení mě bavilo a rád bych se tomu v budoucnu zase věnoval.

Pojďme se podívat na vaše vybavení. Na jaké nástroje hrajete?

Posledních pár let hraji především na Fender Jazz, kterých mám několik. Nejvíc hraju na Fender Jazz Elite, tenhle nástroj se jim opravdu povedl. Mám rád ten pre-amp, který v tom použili. Je na osmnáct voltů, takže mám daleko více rezervy.

Ale mám rád i Precision a chtěl bych si příští rok nějaký pořídit a začít ho používat.

A používám čtyřstrunné nástroje. Byl jsem známý tím, že jsem hrál na pětistrunné, ale zjistil jsem, že to nepotřebuji.

Jaký používáte aparát?

Poslední dobou hraji na Aguilar a jsem nadšený. Hrál jsem na spoustu aparátů, začal jsem na Eden, pak jsem hrál třeba na Markbass, pár let jsem hrál i na Gallien Krueger. Ale nikdy jsem nebyl úplně spokojený se zvukem.

Víte, někteří muzikanti najdou svůj zvuk okamžitě, a někteří potřebují vyzkoušet pár věcí, než najdou to pravé. Pro mě to skončilo Aguilarem. Ve chvíli, kdy jsem se dostal k jejich aparátům a zahrál si na ně, zamiloval jsem se do nich. Miluju jejich zvuk. Miluju, jak mohu měnit svůj zvuk do jednotlivých písniček.

Na tomhle turné mám zesilovač ToneHammer 500 a kabinet DB212 a fakt si užívám ten zvuk, vřelost a sílu. Líbí se mi, jak jednoduše mohu všechno nastavit. Když něčím otočím, tak to fakt slyším.

Myslím, že odvedli skvělou práci, a také se s nimi dobře spolupracuje. Myslím, že věří v kvalitu a tvrdě pracují na tom, aby měli basisti dobrý zvuk.

Máte nějaké oblíbené nastavení na zesilovači?

Určitě, ale to se liší písničku od písničky. Na tomhle turné máme in-eary, takže se zvuk moc nemění a to, co potřebuji, tak mohu měnit díky svým efektům, které mám v pedalboardu.

Rozhodně pracuji s potenciometrem Drive, který nastavuji na polovinu a někdy i více. Totéž se středními frekvencemi. Mám rád ten zvuk a čitelnost. Taky různě nastavuji hlasitost horny v kabinetu.

Jaké používáte efekty? Na tuhle muziku asi máte zajímavý pedalboard.

Začal jsem s malým pedalboardem, který mi nabobtnal, ale v poslední době jsem ho zase trochu zeštíhlil. A hodně používám na synth zvuk svůj Moog Little Phatty.

Jinak používám oktáver Boss OC-2, pak používám overdrive, fuzz Malekko Diabolik, mám fakt rád jejich efekty. Pak používám SansAmp, který má tři programovatelné zvuky. A také má DI výstup. Tenhle efekt pro mě hodně změnil. A první efekt v mém řetězci je kompresor.

S efekty je to nikdy nekončící hledání a učení se. Nedávno jsem si koupil kompresor Cali 76, se kterým se budu seznamovat po skončení turné.

Také jsem si nedávno zahrál na Noble DI pre-amp a asi si ho koupím, i když je hodně drahý. Problém s luxusními výrobky je ten, že když si na ně zahraješ, jsou tak dobré, že je musíš mít. (smích)

Jaké struny preferujete a jak často je měníte?

Jsem fanouškem D’Addaria. Naprosto běžné poniklované struny s průměry .045 až .105. Ale dlouho jsem hledal struny, které by mi vyhovovaly. Myslím, že tyhle mají pěkný zvuk a dobře se mi na ně hraje.

Měl bych je asi měnit častěji, protože je měním jen jednou za měsíc. Ale já zase nemám moc rád úplně nové struny. Jsem raději, když se trochu vyhrají.

Jaký je rozdíl mezi vaším vybavením na koncertech a ve studiu?

Obrovský, protože to je úplně jiný styl práce. Ve studiu se řeší produkce a zvuk úplně jinak. Používáme hodně plug-inů, vyzkoušíme spousty efektů, aparátů, přinesu si více nástrojů a zkoušíme, který se hodí nejlépe.

Ve studiu je ta práce také přísnější. Na koncertech máte více volnosti, někde můžete i improvizovat a zkoušet různé věci. Ve studiu pracujete na konkrétní věci a snažíte se, aby byla co nejlepší, aby basa seděla co nejlépe ve výsledném mixu.

Je těžké rozhodnout, který nástroj nebo který efekt použít? Nebo zda použít baskytaru nebo Moog?

Obecně to pro mě nepředstavuje větší problém. Snažím se, aby to, co hraji, bylo co nejblíže desce. Ale když pracujete s někým, jako jsou Oh Wonder, máte možnost věci měnit, protože jsou otevření novým nápadům. V zásadě musíte poslouchat písničku a snažit se najít to, co v ní funguje nejlépe.

Občas měním nástroj během turné. Že si u nějaké písničky myslím, že by lépe zněla na baskytaru místo na Moog. Vyzkouším si to během zvukovky a podle toho se rozhodnu, jestli změním nástroj nebo ne.