Další díl Almary jsem se rozhodl poněkud netradičně zaplnit obrázky z Yllasova oblíbeného katalogu firmy Whaley, Royce & Co., Limited. Jsou z oddílu s názvem Educational Instruments a v dnešní digitální době na vás dýchnou závanem starých časů, kdy ještě metronom nevypadal jako plastové kapesní pípátko s blikajícími diodami.
Kdo z hudebníků by měl rád metronom? Já určitě ne, proto ho nikdy nepoužívám. Prostě mě to nebaví. A myslím, že na světě rozhodně nejsem sám. Jen si to představte, na zkouškách a na koncertech musíte poslouchat kapelníka nebo dirigenta a doma zase nějakou mašinku. Občas mě napadá, že hudba by neměla být něco jako galeje, spíš naopak. Třeba jako procházka rozkvetlou loukou nebo sadem voňavých růží. Prostě něco, co vám dává energii a ne pocit, že to nenávidíte. Asi proto jsem se celý život nijak nehrnul do hudebních škol. Dvoustránka z kanadského katalogu nevtíravě nabízí potenciálním zákazníkům, chtivým nebo nuceným zlepšit svoje rytmické cítění, metronomy jak mechanické, tak elektrické. No řekněte, není to krása? Nemáte stejně jako já z obrázků pocit, že takové přístroje budí větší respekt, než moderní výdobytky elektronického průmyslu Made in China? Možná by se člověk překonal a přes veškerou nechuť poslouchat klapání a cvakání začal na nástroj i cvičit. A to je pro tentokrát všechno, omlouvám se, že ani veselou historku z natáčení jsem nepřinesl. Mám totiž v době uzávěrky našeho časopisu kulaté narozeniny! Na shledanou u dalšího dílu Yllasovy almary se těší autor.
