Téma aktuálního dílu Almary asi nikoho nepřekvapí originalitou, ale když jsem se probíral vzácně zachovalými výtisky časopisu Melodie z Yllasova archívu, napadlo mě připomenout čtenářům dobu, kdy Jiří Schelinger (6. 3. 1951 - 13. 4. 1981) prožíval vrchol svého hardrockového období. Rozhovor, napsaný dva a půl roku před zpěvákovou smrtí, obsahuje řadu nepříjemných otázek na tělo kapelníka Františka Ringo Čecha, který se o Schelingera staral „jako moudrá babička o svou Barunku“. Hlavním tématem článku bylo připravované nové album, které velký Ringo označil za „antifeministickou desku“.
Autorem rozhovoru s názvem Nám se líbí hrabě Dracula (Melodie číslo 11, ročník 1978, strana 325) byl Jaromír Tůma, můj pozdější šéfredaktor v době, kdy si již na nešťastnou Melodii brousila zuby investorská firma GoJa. Rozhodně ho nelze podezřívat z náklonnosti k „velkému géniovi“, jak Čecha titulovala dobová kritika, často nešetřící jedovatými formulacemi (částečně i proto, že Ringo se za génia sám prohlašoval), ani k dnes už všeobecně uznávané legendě, jakou se po své tragické smrti stal Jiří Schelinger. Naopak, Tůma coby znalec vokální problematiky v článku zmiňuje „mnohdy hrubé Schelingerovy pěvecké prohřešky, zejména proti správné intonaci a dikci“, ačkoliv na ně nechce malicherně poukazovat. Ovšem na druhou stranu se ptá, jestli tyto prohřešky nepramení z toho, že zpěvák se musí stylizovat, násilně drsnit svůj hlas. Tady je dobré zmínit atmosféru doby, kdy se Schelinger objevoval v televizi jako interpret popových písniček, ale někteří diváci jeho hlasu ani tak nemohli přijít na chuť. Dokládá to i videoklip k titulní písni z alba Nám se líbí, který můžete najít na YouTube. Režisér ho zkombinoval s anketou, v níž suverénně vítězí malá holčička, které se Schelinger líbí, jen když nezpívá, protože se ho bojí její pejsek.
Ale dejme raději slovo zpěvákovu impresáriovi. Na Tůmovu poznámku, že když Schelinger usedne k notovému papíru a začně komponovat, vyjde mu třeba pomalý slaďák pro duo Gott-Gerlová, odpovídá Ringo: „Ale to je přece slovanská vlastnost! To nám řekl Chris Norman ze skupiny Smokie: Nesnažte se odstraňovat slovanský kolorit! Je-li pro ně něco z naší hudby atraktivní, je to slovanská harmonizace, vedení melodie. Tím to v Londýně vyhráli Maďaři, Omega.“ To přece nejsou Slované! „Ale je to uherská muzika. I když si Omega myslela, že hraje jako Deep Purple.“
Album Nám se líbí bylo pro Tůmu, navyklého na svérázný humor a klaunské výstupy F. R. Čecha, velkým překvapením ve smyslu spojení směšného s vážným. Na závěr ale konstatuje, že život nejsou samé srandičky, tak jako omladina, holdující tvrdému rocku, není chórem apoštolů. Jsou prý místa, kde před Schelingerem zamykají bránu jako před Attilou.
„Na naše koncerty chodí učňovská mládež, a ta k problémům někdy nemá daleko.To neříkáme jako obvinění, naopak, my se za ni nestydíme, vždyť jsme z ní vyšli - já se učil v Kovoslužbě a Schelinger je instalatér. Problémy bereme jako nutné zlo. U svazáckých pořadatelů většinou nacházíme pochopení, ale jestliže je třeba vystoupení v divadle, kde je jeden večer opereta a druhý Schelinger, už je průšvih.“
Ringo jistě moc dobře věděl, co říká. Ostatně v těch těžkých dobách tvrdou muziku hájili i jiní, odvolávajíce se na proletářský původ hudebníků. Já, ačkoliv jsem nebyl příslušníkem učňovské mládeže, mohu jen dodat, že ani jeden koncert Jiřího Schelingera v době jeho největší slávy jsem bohužel neviděl. Nezbývá mi než věřit, že mohl být zážitkem na celý život, podobně jako nezapomenutelné vystoupení Blue Effectu pod upraveným názvem na konci roku 1977, které jsem viděl. Sebelepší studiové nahrávky tu atmosféru a energii prostě nedokázaly zachytit.
Jako dezert jsem z bohatých pokladů Yllasovy skříně vybral obal singlu, který by neměl chybět v žádné sbírce rockových vinylů. Když si tak vzpomínám na největší šok z objevení něčeho nového, byla to určitě Hendrixova nahrávka All Along The Watchtower. Coby dítě školou povinné jsem byl na návštěvě u spolužáka, jehož maminka nám z magnetofonu Tesla B4 pustila pásek s tímto kytaristou. Zbytek už je, jak praví otřepaná fráze, moje osobní a částečně veřejně známá, historie...
