Bateriový rozhlasový přijímač T 58, nalezený v Yllasově krabici od máslových sušenek Club, je další ukázkou úspěchů našeho poválečného elektronického průmyslu. Byl vyroben v Tesle Přelouč, tedy v továrně, která existovala už téměř čtyřicet let, ale v rámci znárodnění dostala jiný název.
Přenosná rádia však nebyla ničím novým ani pod značkou Tesla. Bateriové napájení měly už typy Minor I a Minor II, předchůdci modelu Tesla 2800 B, jak znělo firemní označení T 58. Byly osazené miniaturními heptalovými elektronkami, hojně využívanými ve vojenské radiotechnice. Na Yllasův oblíbený Minor ještě v dalších dílech Almary dojde, a s ním i na následovníka trůnu, tranzistorák Mír ze začátku 60. let. Teď bych rád citoval z úvodu článku o T 58, který jsem našel na str. 97 časopisu Amatérské radio č. 4, ročník 1959. Zaujal mě svým slovníkem, nikoli nepodobným dnešnímu jazyku našich obchodníků s hudebními nástroji (s tím rozdílem, že tupé překlady z angličtiny mají s češtinou pramálo společného). "Nový přijímač je ve středu pozornosti všech vedoucích složek, počínaje mistrem dílny a konče ředitelem podniku. Jakost a přesnost práce, to především vyžadují jak poprvé použité tranzistory, tak technika tištěných spojů. Snahou všech zaměstnanců je nejen přesně plnit úkoly ve výrobě tohoto typu přijímače, ale hledat i další cesty k zajištění všestranné jakosti a k dalšímu zmenšování rozměrů a váhy. Pro zkoušení a měření výrobků byla vyvinuta nová zařízení, která plně nahrazují dosavadní již zastaralé výrobní metody." Přílohou článku byla malá fotoreportáž z přeloučské Tesly na třetí straně obálky. Autor si v úvodu také libuje, že zavedením výroby "celotranzistorovaného" přijímače se náš elektronický průmysl dostal do popředí výroby "lidovědemokratických" států, neboť jsme byli v tomto oboru první. Zajímavé srovnání technického pokroku na západ od našich hranic pak nabízí strana 101 stejného čísla Amatérského radia. Dočteme se tam, že anglické firmy Vidor a Mullard vyvinuly čistě bateriové televizory, samozřejmě s tranzistory a obrazovkami až 17". Rádio T 58 se však opravdu povedlo. Mohu potvrdit, že hraje dobře i po bezmála padesáti letech. Reklama s logem národního podniku Tesla je o mnoho let starší - našel jsem ji v prosincovém čísle časopisu Radioamatér z roku 1947. Při skenování vázaných předloh jsem musel použít závaží, původně zakoupené pro zcela jiný účel. Ani tříkilogramová činka nakonec nestačila, proto jsem se rozhodl časopisy zachovat ve zdraví a z přílohy k článku vybrat jen pár ukázek. A to by bylo k T 58 zatím všechno. Více se o něm dozvíte v jednom z připravovaných historických testů. Bylo mi totiž líto, že se první československé tranzistorové rádio nedostalo do prvního dílu knihy Elektrofony, a tak jsem ho adoptoval jako zástupce nové kategorie hudebních nástrojů. Určitě si to zaslouží, už pro spoustu legrace, která se s ním dá na pódiu užít - dokud je ještě na středních vlnách co chytat.
