Ahoj strejdo, mohl bys mi. Prosím. vysvětlit, k čemu jsou dobré hlazené struny na baskytaru? A jak se liší zvuk tenčích strun od silnějších a jestli je normální používat hrubé struny. Zajímají mě všechny hudební styly. Díky za informaci!
Zdraví Daniel
Milý Dane,
tvoje otázka bude zajímavá i pro kytaristy, jelikož na kytaře se rovněž používají hlazené, tzv. flatwound struny. A to hlavně v oblasti jazzu, kde se navíc jedná o standardně větší průměry (od 0.12 nahoru). Mám na mysli hlavně mainstream, na různé fusion experimenty si můžeš natáhnout struny, jaké chceš. Důvodem je nejen zvuk, kde ze zcela prostých fyzikálních důvodů platí rovnítko tenčí struna = tenčí tón (s větším obsahem harmonických), ale i reakce na dynamiku a sílu úhozu. U měkkých, tedy tenkých strun velké dynamiky prostě nejde dosáhnout. A to v případě klasických vzorů, kterými se řídí i mnoho současných jazzových kytaristů, vyznávajících konzervativní metody tvoření tónu (poslechni si třeba George Bensona, abych jmenoval někoho se zcela specifickým přístupem) znamená podstatný odklon od stylu. Jiný typ strun ti jednoduše otvírá dveře do dříve nepoznaných oblastí hudby a nese s sebou i novou inspiraci. Všechno záleží na vzájemném vztahu hráče a nástroje. Pokud si k baskytaře nebo kytaře vytvoříš osobní vztah, budeš se snažit využít naplno její možnosti. S hlazenými a silnými strunami se dostaneš na jinou úroveň myšlení a způsobu tvoření tónu, což tě posune v hudebním vývoji dál. Abychom byli konkrétní - poslechni si například, jaký zvuk má Sir Paul McCartney a na druhé straně třeba Mark King nebo Marcus Miller. V prvním případě se jedná o typický zvukový projev hlazených strun (nezapomínejme ovšem, že Paul je mistr tvoření tónu), ve druhém strun hrubých (roundwound). V souvislosti s všeobecnou mánií mezi sběrateli LP ti mohu doporučit poslech legendárního alba Kuře v hodinkách (samozřejmě na CD, nemusíš prodávat nástroj, abys ho sehnal v originální verzi). Vladimír Guma Kulhánek na něm předvádí, co lze dostat z hrubých basových strun Rotosound, hraje-li na ně výjimečný divočák. Jako hráč reggae si naopak vybereš hlazené struny, které jsou k prstové technice přátelštější. Pokud jde o tloušťku strun, záleží nejen na cíleném zvuku, ale hlavně na tvých fyzických dispozicích. Silnější hráč rozhodně zvolí tlusté dráty, naproti tomu citlivější basista najde štěstí v tenčích průměrech, umožňujících zpěvnější tón. Jsi-li stejně jako já kombinací obou (tedy romantik s pořádnou tlapou), zvolíš kompromis. Pro podrobné informace k tématu si vyhledej pěkný článek Petera Pavlíka Struny versus baskytara (Muzikus 2002/08).
Tvůj Yllas, mistr basů.
