Drahý strýčku Yllasi, jseš jedinej, kdo v mým okolí rozumí hudebním nástrojům, tak mi prosím poraď. Ted studuju komba na elektrické kytary a pořád se nemůžu dopracovat k odpovědi na otázku: Co je to reverb a jak pracuje? Moc tomu zatím nerozumím, tak mi prosím dej velice odbornou odpověď...
Drahý synovče, rád bych tě oslovil jménem, ale nepodepsal ses, což je škoda, protože jsi položil hezkou otázku. Zde je moje velice odborná odpověď: Reverb (nebo reverberation) je anglické slovo, které znamená dozvuk, tedy efekt doznívání zvuku v prostoru. V místnosti s hladkými stěnami vzniká velký počet odrazů, které víceméně plynule doznívají, až se jejich úroveň zmenší natolik, že je neslyšíme. Odrazy jsou postupně absorbovány vzduchem a stěnami, takže každá místnost nebo uzavřený prostor má svoji dobu dozvuku. Teorie říká, že doba dozvuku se měří do okamžiku, kdy jeho úroveň poklesne na - 60 dB. Vyjadřuje ji tzv. Sabinův vztah (jeho autorem není Karel Sabina, ale W. C. Sabine z Harvardské univerzity), který je jednou z nejdůležitějších rovnic v akustice.
Reverb je jako zvukový efekt nepostradatelný. Správná volba dozvuku totiž umožňuje dokonalé vyznění muziky, ať už kytarového sóla, zpěvu nebo zvuku celé kapely. Některou hudbu v prostoru s krátkým dozvukem prakticky nelze provozovat a naopak, existují hudební žánry nebo skupiny nástrojů, kterým svědčí konkrétní a čitelný zvukový obraz bez doznívání. To už jsme v oblasti studiové produkce, kde se pro vytváření dozvuku využívají různé metody, od tradičních dozvukových komor (echo chamber) a kovových desek (plate reverb) přes různé pružiny (spring reverb) až po digitální reverberátory.
Pozor, nezaměňuj reverb a echo, i když se v praxi oba výrazy občas pletou. Echo je ozvěna nebo série ozvěn, tedy od sebe rozeznatelných odrazů, kdežto reverb má charakter plynulého doznívání. Jednotlivé odrazy u reverbu splývají a nelze je od sebe rozlišit. Efekt echa se nejčastěji vytvářel na principu magnetického záznamu, později analogovými nebo digitálními zpožďovacími linkami (delay line). Přirozeně znějící dozvuk není snadné napodobit. Ve hře je daleko víc faktorů, od prvotních odrazů (early reflections) až po pre-delay, tedy zpoždění, s jakým prostor zareaguje na vybuzení impulsem. Důležitá je i kmitočtová závislost doby dozvuku a nelinearita doznívání.
Nejjednodušším způsobem, jak vytvořit dozvukový efekt pro elektrické hudební nástroje, je zmíněný pružinový dozvuk, známý z kytarových komb nebo varhan Hammond. Jeho kovové zabarvení je spíš výhodou a dodává tónu elektrofonických nástrojů nejen prostor, ale i energii. Spring reverb se prostě stal už dávno stylotvorným prvkem. Jak by asi zněla surfová hudba 60. let bez krásného zvuku vybuzených pružin? Pružiny navíc umožňují efekt „nakopnutí komba“. Ačkoli tento výraz považuji jinak za hloupost, tady se mi zdá na místě - stačí vytočit regulátor reverbu na maximum a v dramaticky napjaté chvíli zabořit špičku rockerovy boty do aparátu. Strašlivý rachot, připomínající kredenc, padající po schodech z třináctého patra, zaručeně vzbudí i ty nejospalejší návštěvníky koncertu. Tento efekt dokážou vyluzovat i kolegové varhaníci, a to extatickým cloumáním celým nástrojem. Krabička Danelectro Spring King má pro takové nakopnutí pružin zvláštní Kick pad. Kytarová komba sice prošla módní vlnou digitálních efektů, ale rozumný muzikant ví, že klasický elektromechanický dozvuk nic nepřekoná.
Šťastné harašení s pružinami přeje Yllas!
