V rámci našeho seriálu otevíráme další profil. Už když jsme kdysi psali o Nightwish, uvědomili jsme si, že máme hodně velkou rezervu jak v současných kapelách se zpěvačkou za mikrofonem, tak i obecně v tomuto stylu, který zažívá, počínaje přelomem tisíciletí, výrazný nárůst zájmu. Což hodláme rozhodně napravit. A to nejen v tomto článku. Takže se máte tento rok v Letem kytarovým světem určitě na co těšit.
Pamatuji se, že když mne na základě určitých událostí naprosto pohltili Nightwish, rozhlédl jsem se po světě této vzletné, melodiky a romantických vizí nebojící se muziky šířeji. A to hodně dál, i za rámec svých oblíbenců v tomto stylu, Blackmore’s Night. Nejdříve jsem byl trochu zklamán, protože v řadě případů mne jako kytaristu některé projevy zvlášť neuchvátily - kytara se zde jako sólový nástroj nijak zvlášť neprojevovala. Mnohdy se vyloženě ztrácela pod klávesovými rejstříky. Ovšem poté jsem si uvědomil svou chybu a začal jsem vnímat tyto kapely z jiných hledisek (koneckonců, nemusíme se pohybovat pouze v tomto ranku, stačí si uvědomit některá období vývoje výrazných hardrockových či artrockových kapel). A tehdy mi z toho množství vyplynuli Within Temptation. Poslechl jsem si jejich příspěvky na řadě tematicky zaměřených kompilacích a tak jsem si opatřil jejich CD. Shodou okolností to bylo právě The Heart of Everything. A to mě dostalo.
Když jsem si pak opatřil celý jejich katalog, musel jsem si na některé vývojové stupně jejich výrazu trochu zvykat. Nešlo vždy o tuto polohu projevu. Ovšem tato kapela na sobě pracovala už od prvních vystoupení a to i zevnitř, z podstaty svých osobností. A to je hrozně znát, takže výsledek je zcela jednoznačný. WT, jak bývají svými fanoušky označováni, si tak vytvořili vlastní stylový obraz. Na jednu stranu je to perfektní z hlediska hudební identifikovatelnosti, zvláště, když stylové meze jsou dostatečně široké. Pokud nejsou, tak se kapela může ocitnout v bludném kruhu vlastního vykrádání se. Ovšem tohle “vétéčkám” aspoň prozatím nehrozí, zvláště, pokud autorský tandem Westerholt a Den Adel bude pořád stejně kreativní, jako dosud.
Jejich tvorba bývá nejčastěji řazena pod hlavičku symphonic metal či symphonic rock a gothic metal (zejména zezačátku). Ať už se na to díváme jakkoli, v každém případě jde o energickou muziku s charakteristickou podporou symfonických rejstříků, stylizací do pseudorenesančních námětů, ať už po stránce image či zařazením některých typických hudebních postupů, zřejmým patosem a výraznou melodikou, stavějící jednoznačně na ojedinělém projevu velmi charismatické zpěvačky Sharon den Adel: “Bereme svůj styl spíše jako symphonic rock. Neuvažujeme o sobě jako o gothic metalové kapele.”
Není tedy divu, že WT se za dobu své existence dočkali vedle stále většího ohlasu u fanoušků a stoupajícího prodeje alb i řady ocenění - po takových anketách, jako je třeba TMF Award Holland, Belgium, Edison, Conamus Export Award a další, můžeme z těch větších zmínit kupříkladu ocenění World Music Award za nejlépe prodávanou holandskou kapelu, v anketě 3FM Award první místo v kategorii Best Rock Artist, MTV Europe Music Awards ocenila kapelu jako Nejlepší holandský a belgický výkon a další. Za své hovoří jistě i přes třicet zlatých a platinových alb v různých zemích světa...
Holandský příspěvek rockovému světu
Holandská scéna rozhodně není tak malá, jak by se dalo možná očekávat. Protože jsme už o některých zástupcích psali, dovolte mi můj oblíbený testík:
1. Jaká kapela vydala album Blue Breeze?
2. Ve které kapele hrál Jan Akkerman? Například na albu At the Rainbow?
3. Jak se jmenovala skupina, která vydala kdysi velký hit Mississippi?
4. K jaké kapele patřila zpěvačka Mariska Veres?
5. Jaká kapela se zpěvačkou Floor Jansen vydala album Remagine?
Když odpovíte správně na tři otázky, jste v pohodě. Když na čtyři, jste dobří. Když na všechny, tak... na všechny. Super.
Správné odpovědi: 1. Livin’n Blues, 2. Focus, 3. Pussycat, 4. Shocking Blue, 5. After Forever
Roku 1996 se dlouholetí partneři, kytarista Robert Westerholt a zpěvačka Sharon den Adel, rozhodli založit vlastní projekt. Stalo se tak bezprostředně po Westerholtově odchodu z předchozího působiště, kapely The Circle. Ta se poté přejmenovala na Voyage a na následném albu Embrace byla skladba, kde hostovala i den Adel. Spolu s Westerholtem přišel od Circle i baskytarista Jeroen van Veen a klávesista Martijn Westerholt, sestavu doplnili Michiel Papenhove (g) a Dennis Leeflang (dr). Nová kapela pod názvem Within Temptation zůstala po řadě nabídek od různých labelů (i ze zahraničí) v domácích vodách, podepsala smlouvu s holandským indie labelem DSFA Records a týden po podpisu se vydala do studia.
Enter
1997, DSFA Records
Obsazení: Sharon den Adel (voc), Robert Vesterholt (g, voc), Michiel Papenhove (g), Jeroen van Veen (bg), Richard Willemse + Ivar de Graaf (dr), Martijn Westerholt (key)
Debutové album, nahrané a včetně mixu zkompletované za necelé tři týdny (“... svoje party jsem natočila za den a půl,” prohlásila den Adel), se neslo v trochu jiném stylovém duchu než pozdější díla. V podstatě šlo o kompilaci demo nahrávek, vzniklých z předchozího období, které by od zavilých škatulkářů byly klasifikací nasměrovány spíše do oblasti gothic a doom. V každém případě zde ale byly již ty základní charakteristické rysy - probouzející se melodičnost ve zpěvové lince, orientace na skladbu, písničku jako takovou, únik do patosu, typická harmonizace ostinátního riffu a výrazná úloha kláves.
Zajímavý byl i přínos hostů z kapely Orphanage, zpěváka Georga Ooosthoeka (v Deep Within’), kytaristy Lexe Vogerlaara (Pearls of Light) a klávesisty Guuse Eikense.
Další pozoruhodností bylo to, že hned po vydání se kapela bez předchozí koncertní činnosti dostala hned na větší scény - například účast na festivalu Dynamo Open Air bylo jejím pátým vystoupením vůbec.
Deska se ujala dobře, celkem se po Evropě prodalo na sto tisíc kusů. Přesto Within Temptation nevešli ihned ve větší známost - debutové album vystoupalo na 32. pozici v holandském žebříčku až zpětně, po nadnárodním úspěchu singlu Ice Queen.
Skupina vydala i singl z alba, Restless (1997), a soustředila se na koncerty. A to do té míry, že na jednu stranu si svým živým vystupováním získávali stále širší okruh fanoušků a na festivalech se více objevovali na hlavních pódiích, ale trochu stranou zůstala jejich studiová aktivita.
The Dance
1998, DSFA Records
Aby dostáli závazkům labelu a hlavně svým fanouškům, vydali Within Temptation EP The Dance, které v kontextu jejich tvorby je spíše takovým předělem mezi debutem a následující deskou. Lze ji i chápat jako určitou rekapitulaci z hlediska předchozího stylového zaměření. Deska zúročuje feeling debutu, výrazná melancholie (The Dance), monumentálnost klávesových rejstříků (Another Day) a dramatičnost (The Other Half) podtrhuje soudobou tvář kapely. Na albu jsou i dva remixy, Restless a Candles & Pearls of Light: “... konečný mix nebyl zcela podle našich představ, ale takový byl požadavek producenta,” vzpomíná den Adel.
Po tomto úvodním kolečku činnosti se kapela rozhoduje dát si na čas pauzu. Den Adel a Robert Westerholt dokončují svá vysokoškolská studia a skupina si zřizuje své vlastní studio. A jakmile ohlašují svůj návrat a začínají nahrávat další opus (demo snímky ve svém studiu a poté v Studio BS29 v Waalwijku), ověřují si, že zájem o ně skutečně neopadl - nabídky na vystoupení včetně účastí na festivalech nabírají na síle.
Mother Earth
2000, DSFA Records
Obsazení: Sharon den Adel, Robert Vesterholt, Michiel Papenhove (g), Jeroen van Veen, Ivar de Graaf (dr)
j. h. Guus Eikens (key), Arjen Lucassen (g, kytarové sólo v Dark Wings).
Právě toto album s již jiným stylovým zaměřením znamenalo pro Within Temptation onen očekávaný zlom. Ovšem nešlo to ze začátku tak rychle. Po návratu na pódia, kdy vystoupili na třech holandských festivalech (Waterpop, Bospop a Lowlands), vyšla deska, která zaznamenala nejdříve průměrný úspěch. Pilotní singl Our Farewell se nedostal ani do žebříčků. Razantní obrat ale nastal, když skupina vydala SP Ice Queen. Singl vyletěl v Holandsku hned na druhé místo, v Belgii atakoval první pozici a celé album se dalo opět do pohybu, který skončil na 3. místě v celonárodní anketě.
Po personálních změnách, kdy de Graafa nahradil na bubenické stoličce Stephen van Haestregt (jeden z techniků studia, kde desku natáčeli) a klávesistu Martijna Westerholta vystřídal kvůli mononukleóze Martijn Spierenburg, se Within Temptation doslova rozletěli do koncertních a festivalových arén. Hráli ve Francii, vydali se i do hlavního města Mexika. Skupina začala získávat i první ceny, po řadě dalších vystoupení došlo k novému vydání Mother Earth, tentokrát na labelu GUN Records, který měl distribuci již po většině evropských zemích. Už jenom díky tomuto počinu zaznamenali Within Temptation úspěch třeba v Německu, kde dosáhli na sedmé místo. Další vydané singly z alba, Mother Earth a Never-Ending Story, se dostaly v řadě zemí do Top 30. V oblasti Beneluxu se dobře ujala i převzatá věc od Kate Bush, Running up that Hill, která nakonec tvořila hlavní část dalšího EP u labelu GUN Records, Running up that Hill (2003). Vydání obsahovalo nejen CD s pěti věcmi, ale i DVD včetně některých raritních záznamů mimo pódia.
Skupina se stala headlinery holandských festivalů, vzniklé DVD z tohoto turné, Mother Earth Tour (2003), získalo prestižní cenu Edison Award.
Nakonec se desky Mother Earth prodalo jen v Evropě na 750 000 kusů. To hlavní ovšem mělo teprve přijít.
Silent Force
2004, GUN Records, Roadrunner Records
První z řady úspěšných desek, inspirované podle knihy z 19. století a charakterizující jejich symphonic rock, bylo nahráno s osmdesátičlenným symfonickým tělesem. Produkcí byl tentokrát pověřen Daniel Gibson. Album v Holandsku okamžitě vylétlo na samý vrchol, totéž se stalo ve Finsku (jak jinak) a Belgii, v Řecku bylo třetí, v Německu páté, ve Švédsku čtvrté, v Norsku osmé.. V řadě zemí tak získalo platinu, v žebříčcích se nejdéle udrželo, kde taky jinde, v Holandsku - album tam pobylo padesát šest týdnů. Tam také obdrželo diamantovou desku, což pro holandské poměry znamená, že se prodalo přes milión desek.
Pilotní singl Stand My Ground získal také všechna možná první místa a drahé kovy, stejně dobře si vedly i Memories a Angels.
Kapela se okamžitě vydala na úspěšné turné, posbírala řadu dalších ocenění (mj. obdrželi cenu za nejprodávanějšího holandského umělce), hrála na společných vystoupeních s Iron Maiden a Rammstein. Deska byla vydána postupně i v dalších zemích mimo evropský kontinent a Anglii, a to v Japonsku i Austrálii.
Podobný ohlas mělo i DVD The Silence Force Tour (2005). Samotného alba se nakonec prodalo na 3 900 000 kusů.
Tomu, že si Within Temptation velmi dobře uvědomili správnost svého směřování, napovídal i feeling dalšího singlu, What Have You Done z února 2007 s hostujícím Keithem Caputem z Life of Agony, který se stal předzvěstí následného opusu magnum.
The Heart of Everything
2007, GUN Records, Roadrunner Records
A bylo to tady! Na tomto albu kapela jednoznačně potvrdila své devízy, uvedené mnou již v úvodu. První, velmi nosná skladba The Howling byla nahrána k promotion materiálu k televizní hře The Chronicles of Spellborn. Album suverénně obsadilo první pozice, vedle Holandska to byla Belgie a již typicky Finsko, na třetím místě skončilo ve Švédsku a Švýcarsku, čtvrtou pozici získalo v Německu a Norsku, páté bylo v Portugalsku atd. Mimochodem, v Česku obsadilo dvanáctou pozici.
Ze záplavy nejrůznějších ocenění můžeme uvést třeba diamantovou desku v Holandsku, v řadě evropských států šlo o platinu, v nadnárodní anketě Europe Album Charts se CD The Heart of Everything udrželo šedesát týdnů, v Holandsku to bylo dokonce 100 týdnů, což je přes dva roky.
Během jednoho týdne se ho prodalo přes 150 000 kusů, celkový prodej po celém světě (v USA vyšel pod labelem Roadrunner Records) dosáhl na 5 400 000 desek.
Vydané singly Frozen, The Howling, All I Need a Forgiven se nesly v duchu úspěchu alba. Nebylo divu. Celá deska okamžitě zaujme energií, patetickou zpěvností a velmi vemlouvavým zpěvem krásné den Adel. Nemluvě o mohutné orchestraci, otevřené, přehledné harmonii a romanticko-melancholických vizích, to vše prezentované již v ustálené image a dobře zaznamenaném feelingu.
Skupina se vydala na velké severoamerické turné spolu s Lacuna Coil. Turné bylo podpořeno vydáním EP The Howling (2007, Roadrunner), které vyšlo nejprve v USA. Nakonec, po vydání alba i v USA, Within Temptation vyrazili na turné již sami. Šňůra obsahovala třináct vystoupení a byla úspěšná.
V listopadu 2007 pak kapela uvedla, že hodlá natočit záznam z koncertu a vydat ho na DVD. A to se nakonec povedlo.
Black Symphony,
2008, live, GUN Records, Roadrunner, Sony BMG
Within Temptation vystoupili v hale Ahoy v Rotterdamu s Metropolitním holandským orchestrem a předvedli desetitisícovému publiku strhující vystoupení. Skupina si přivedla i hosty, Anneke van Giersbergen od Agua de Annique, Keitha Caputa z Life of Agony a samozřejmě Georgeho Oosthoeka. Celý komplet vyšel i na DVD, což byl původní záměr. V řadě zemí se prodávalo CD i DVD dohromady v jednom boxu.
Je samozřejmé, že DVD Black Symphony získalo první místa v Holandsku a Finsku, vedlo si dobře i v dalších evropských zemích, v Česku obsadilo 27. příčku.
Skupina ovšem neusnula na vavřínech a pod dojmem těchto úspěchů vydala další singly, Forgiven (2008) a Utopia (2009), kde zpívá i Chris Jones. Byla to předzvěst dalšího albového počinu. Within Temptation si totiž uvědomili, že při tomto velkém zápřahu by měli využít své síly i jinak a ukázat publiku další tvář, akustickou. Zvláště, když se realizace dalšího plánovaného alba odsunula (i z osobních důvodů den Adel a Westerholta).
An Acoustic Night at the Theatre,
2009, live, GUN Records, Roadrunner, Sony BMG
Obsazení: Sharon den Adel, Robert Vesterholt, Michiel Papenhove, Ruud Jolie (g), Jeroen van Veen, Stephen van Haestregt (dr), Martijn Spierenburg (key).
Kapela se zde předvádí ve velmi zajímavé pozici. Písně více odhalují svou křehkost, skupina ještě více podtrhuje své instrumentální zaměření a způsob prezentace. V Holandsku album získalo čtvrtou pozici, v osmi dalších zemích se dostalo do Top 100.
Skupina je tak ocitla na určitém předělu. Rozvíjet svůj dosažený odkaz dalšími live či unplugged alby by bylo spíše destruktivní. Within Temptation si toho jsou velmi dobře vědomi a začali intenzivně, i přes další radostnou událost u den Adel a ztrátu dlouholetého bubeníka pracovat na následném albu. Že se bude jednat o důležitou desku v jejich kariéře, je nabíledni. Něco už předesílá videoklip Where Is the Edge, zveřejněný 13. prosince 2010 z nového připravovaného alba The Unforgiving, točeného již s novým bubeníkem. Uvidíme. Rozhodně se na CD těším. Pokud mohu soudit z mého hlediska, kapela má dvě základní možnosti. Buď nějakým hodně výrazným nápadem dál rozvinout svůj skladatelský a stylový potenciál, nebo se zkusit posunout někam dál. A to jak z hlediska stylu, tak i vzhledem k instrumentaci. Nejlepší bude, když se necháme překvapit.
Mimochodem, víte, že v hudebním doprovodu k TV seriálu Tudorovci najdeme i WT se skladbou The Truth Beneath the Rose. A nebo, že den Adel můžeme slyšet kupříkladu v proslulé Avantasia (Metalová opera)? Nebo u nahrávek v projektu Ayreonči Our Farewell? To jen tak na okraj...
Miniprofil: Robert Westerholt
Zakladatel kapely Within Temptation se narodil 2. ledna 1975 ve Waddinxveenu. Je dvorním skladatelem této formace, manžel den Adel, zpěvačky Within Temptation. Roku 1992 založil s Martijnem Spierenburgem kapelu The Circle. První demo kapely, Symphony No. 1, bylo dokončeno v prosinci 1992. Kapela měla tehdy obsazení Westerholt, Speirenburg, Jeroen van Veen (bg), Arjan Groenedijk a Ernst Van Der Loo. Roku 1995 na kompilačním výběru uvedla kapela dvě skladby, Broken Silence a Frozen. Poté co Westerholt odešel do Within Temptation, kapela pokračovala krátce pod názvem Voyage dál.
Vedle WT spolupracoval na některých den Adelyných projektech, hostoval v rockové opeře Into the Electric Castle projektu Ayreon.
Miniprofil: Ruud Adrianus Jolie
Současný kytarista Within Temptation, do kterých nastoupil roku 2001, se narodil 19. dubna 1976 v Tillburgu. Jako dítě se začal učit na piano, ale přešel ke kytaře, poté co na videu zhlédl koncert Iron Maiden. Začal studovat na konzervatoři, kde v oboru jazzová kytara graduoval roku 1999.
Ještě před angažmá u WT začal hrát s místními kapelami. Byli to mj. také i nu-metaloví Brotherhood Foundation, kteří hráli na festivalu Dynamo Open Air. Právě na tom, kde hráli i Within Temptation.
Poté vstoupil k alternativním Vals Licht, kteří realizovali několik singlů. Ovšem měsíc po nástupu k této kapele měl telefonát od Within Temptation s nabídkou na místo kytaristy po Papenhoveovi. Jolie nejdříve nechtěl, jak říkal, skákat hned z větve na větev, ale nakonec, po zdravotních komplikacích jejich bubeníka, souhlasil.
Roku 2007 začal realizovat svůj projekt For All We Know. Zároveň rád hostuje na nahrávkách ostatních kapel a umělců, jako kupříkladu The Outsidaz, Lieke, Rosemary’ Sons, Vals Licht, Yellow Pearl a dalších.
Doplňky 85: Frank Gambale
Muzikus 6/2003 - Kytaroví velikáni (str.48, noty, diskografie)
Další, již deváté studiové album, Raison d’être, natočil Gambale s legendárním bubeníkem Billym Cobhamem. Na tomto albu, které získalo ve světě jazz/fusion music hezkou řádku hvězdiček, se podílel i Ric Fierabracci, basista od Chicka Corey. Milovníky jeho rychlých jízd po hmatníku potěšilo i další album, Natural High, které se mně osobně líbí více než předcházející opus. Gambale ho natočil s fenomenálním venezuelským pianistou Otmarem Ruízem, který proslul svou spoluprací s Jonem Andersonem či Johnem McLaughlinem. Dueto perfektně doplnili Alain Caron, kanadský baskytarista, který natáčel i s Leni Stern, a perkusionista Mike Shapiro. Zajímavým shrnutím této spolupráce se ukázala následná deska, Natural Selection, kde Gambalea, Ruíze a Carona doplnil bubeník Joel Taylor (ten spolupracoval kupříkladu s Al DiMeolou).
Samozřejmě že při této činnosti Gambale nezapomněl ani na řadu hostování. Ve srovnání s devadesátými léty se sice nejedná o tak velký počet, ale některé společné práce, jako například s Vital Information či s Chickem Coreou, stojí za to. Nemluvě o jeho účasti na různých tematicky zaměřených albových projektech. Mezi nejvýznamnější určitě patří třeba This Is Fusion, na jehož realizaci se podíleli mj. Larry Coryel, Scott Henderson, Eric Johnson, Steve Morse a řada dalších celebrit.
Diskografie
1. Frank Gambale sólově
1.1 Základní, profilová alba
Raison d’être (2004, Wombat)
Natural High (2006, Wombat)
Natural Selection (2010, Wombat)
1.2 Koncertní, live desky
Made in Australia (2007, s Virgilem Donatim a Ricem Fierabraccim)
1.3 Kompilace
Pozn.: Pouze výběr
Best of Jazz & Rock Fusion (2006)
Best of the Smooth Jazz Side (2006)
Best of the Acoustic Side (2006)
2. Hostování, účasti, spolupráce na projektech:
Patří sem kupříkladu: Maurizio Colonna, Chick Corea’s Electric Band, Vital Information, Steve Weingart, Steve Vai, Billy Cobham, Anthony Jackson a další.
Osudové album 2: John Sykes
Dnes si zavzpomíná jeden z nejpodceňovanějších kytaristů rockové historie, spojovací článek skupin Tygers of Pan Tang, Thin Lizzy, Whitesnake, Blue Murder a dalších sestav včetně současného reunionu Thin Lizzy. Už jen to, že se dokázal neztratit vedle takových výrazných individualit, jakými v Thin Lizzy Phil Lynott či u Whitesnake David Coverdale a Cozy Powell rozhodně byli, je co říct.
“Když mi bylo třináct let, tak jsme se přestěhovali do Španělska. Otčím tam byl majitelem několika klubů a nočních barů. Chodil jsem do nich poslouchat tamní kapely. Ovšem jednou jsem se tam vypravil jen tak, ještě s jedním kámošem, a najednou jsem uslyšel něco neuvěřitelnýho. Z repráků tam duněla deska Made in Japan od Deep Purple. Úplně mě to dostalo. Vzpomínám si, že první dojem na mě udělaly dvě věci: Gillanův zpěv a Blackmoreova kytara. A vůbec, už jenom ten zvuk kapely...
Tohle album mě prakticky dostalo ke kytaře. V té době jsem se sice tak trochu ochomýtal kolem kytary, ale tohle mě úplně uzemnilo. Hned jsem zkoušel napodobovat všechny ty riffy a figury, prostě cokoli, co se dalo odposlechnout.
Na albu vlastně není moc skladeb, jen sedm, ale Deep Purple z toho udělali nadčasovou kolekci. Zamiloval jsem se do jejich feelingu, do formy jejich skladeb, do přístupu k hudební myšlence. Blackmoreův silný, tlustý tón se pro mne stal základním vzorem a jeho práce s pákou také, to slavně řehtání. Stavba jeho sól, to je další kapitola, a hodně osobitá. Do té doby jsem se domníval, že všechna sóla musí být postavena na bluesových standardech. Nemusí.
Prostě, kdo neslyšel tohle album, nezná hodně podstatnou část rockové klasiky. Každý zde najde inspiraci, kytarista, zpěvák, baskytarista, klávesák i bubeník. Každý.”
