Velikáni polského rocku - Letem kytarovým světem

Letem kytarovým světem ... č. 208

aneb

Polscy wielcy rocka (Velikáni polského rocku)

Protože jsem byl příjemně překvapen pozitivními reakcemi na můj článek Velikáni maďarského rocku, který v rámci tohoto seriálu vyšel v červencovém čísle Muzikusu, přiblížíme si dnes scénu na opačné straně našich hranic, totiž tu polskou.

Přiznám se, k polské rockové scéně jsem ve srovnání s Maďary neměl, aspoň zpočátku, tak široký a vstřícný vztah. Až po letech si člověk uvědomuje, jak byl často příliš jednostranný, s klapkami na očích - určitě mi tam trochu vadil ten jazyk, pro v té době teenagersky pomateného fanouška anglosaské scény byl příliš neanglický (čeština nevadila, té bylo rozumět). Navíc ty soubory, ke kterým jsem se mohl v sedmdesátých letech dostat, neměly tehdy mnou preferovaný přímočarý hardrockový nebo vzletně artrockový náboj, jako tomu bylo u Maďarů či u řady souborů u nás. Přesto si ale pamatuji, že mne hodně zaujali SBB, Czeslaw Niemen, Krzak a Tadeusz Nalepa. Až teprve poté jsem v průběhu času přišel na další jména a chtěl jsem se zpětně za své opomíjení této scény zastydět. Ale přiznejme si, kdo z nás v mladém, telecím věku šedesátých, sedmdesátých let minulého století vyhledával dychtivěji polský rock než třeba ten maďarský? Takže to pojďme napravit.

Ještě okamžik, abych předešel některým nedorozuměním: Stejně jako tomu bylo u Maďarů, chci uvést, že zde nemůžeme uvést všechna jména a jejich vývoj, takže se soustředíme na hlavní části historie polského rocku a na rozdíl od uvedeného článku nevypíchneme jednu kapelu, ale uvedeme jich více, ostatní pak v rámci miniprofilů za každé období.

Lata sześćdziesiąte (60. léta)

Léta šedesátá byla samozřejmě ve znamení sledování hudební revoluce ve Velké Británii a v USA. Výrazná jména se širším dopadem na další vývoj polské scény ale z tohoto hnutí nevyšla. Ovšem po nesmělých začátcích řady souborů vycházejících spíše z rock and rollu padesátých let byl prvním vážnějším průkopníkem rockové scény Tadeusz Nalepa, vynikající skladatel, osobitý zpěvák, kytarista, multiinstrumentalista (na hudební akademii v Rzeszów vystudoval housle, klarinet a kontrabas) a bluesman. V raných 60. letech působil se svou skupinou Blackout, s níž natočil šest singlů. Roku 1967 se skupina rozpadla, ale během roku Nalepa kolem sebe zformoval další sestavu, Breakout. Kapela se orientovala na blues rock a hard rock a už od začátku své existence patřila k nejvýznamnějším formacím polského rocku.

Nejdříve se opírá o převzaté skladby, ale poté zařazuje i své kompozice, nejvíce od Nalepy. Během existence, v podstatě až do roku 1981 vydá na deset úspěšných alb, vystupuje po celé východní Evropě, má koncerty i v Holandsku i ve Velké Británii. Po trochu psychedelických dobových počátcích, zobrazených na prvním albu Na drugim brzegu tęczy, které dnes nese označení „první rockové polské album“, se zaměření kapely začíná více blížit hard rocku typu Led Zeppelin. Po rozpadu roku 1981 se kapela opět schází o čtyři roky později, poté vystupuje pouze na příležitostných akcích.

V polovině osmdesátých let kolem sebe Nalepa zformoval kapelu After Blues. Vystupoval i se souborem Dzem.

Roku 2003 mu bylo uděleno polské státní vyznamenání za celoživotní přínos polské kultuře. 4. března 2007 pak Nalepa, tento otec polského blues, někdy přezdívaný i polský John Mayall, umírá.

Skaldowie

Původně sextet byl založen roku 1965 a velmi brzy si získal popularitu svou syntézou rocku, folklóru a klasiky. V první polovině sedmdesátých let se přiklání k symfonickému rocku a v jeho repertoáru jsou i některé předělávky klasických skladatelů (M. P. Mussorgskij, A. P. Borodin, G. Rossini, J. S. Bach). Ve druhé polovině sedmdesátých let kapela nezvládá probíhající hudební změny a po turné v USA roku 1981 se rozpadá. V dalších letech dochází k příležitostným reunionům.

Czerwone Gitary

Jedna z nejpopulárnějších sestav v Polsku, zejména ve druhé polovině šedesátých let. Repertoár reagoval na mersey sound, což skupině vyneslo pojmenování „polští Beatles.“ Prodeje prvních alb přesahují dvousettisícová čísla, kapela koncertuje po Evropě i v USA. Po rozpadu, zapříčiněném zejména sólovými ambicemi členů, se kapela dala opět dohromady v raných devadesátých letech a s přestávkami funguje dodnes.

Lata siedemdziesiąte (70. léta)

Politická situace v tomto desetiletí byla ve znamení „utahování šroubů“ a zastavení obrodných procesů, nastartovaných v předchozím desetiletí. Přesto ale vznikla řada velmi kvalitních souborů, jejichž tvorba dokázala prorazit i do zahraničí. Trochu se tedy zpronevěříme úvodnímu předsevzetí a pro tuto dekádu uvedeme hned dvě jména, která se stala pro mnohé československé fanoušky synonymem polské hudební scény.

Czeslaw Niemen, původem z Běloruska, je právem považován za největší osobnost polské hudby obecně, protože jeho žánrový rozsah tvorby byl velmi široký. V první polovině šedesátých let působil v seskupení Niebiesko-Czarni, poté kolem sebe vytvořil kapelu Akwarely, se kterou vytvořil tři alba, z nichž první je nazvané po skladbě, která se stala známým protestsongem tehdejšího období (Dziwny jest ten świat). Na konci šedesátých let se odklání od soulu a začíná se více orientovat na syntézu blues, rocku a jazzu. Mění i kapelu kolem sebe a s novou sestavou Enigmatic natáčí roku 1970 velmi ceněné album Niemen Enigmatic. V Polsku získala deska zlato (za sto šedesát tisíc prodaných kusů), do dnešní doby se ho po světě prodalo na pět miliónů. Další deska, Niemen, nazývaná podle obalu někdy i jako Red Album, byla více ovlivněna hard rockem (ta se mi tehdy dostala jako první z jeho tvorby do rukou). V dalším období se více věnuje progresivní části rockového spektra, některá alba přebírají evropské labely, pro nás je pak zajímavá deska Requiem dla Van Gogha, kterou natočil v USA spolu s Janem Hammerem. Úzce spolupracoval i se Skrzekovými SBB (Strange in This World, Ode to Venus). Nebojí se hodně experimentovat i s formou skladby, což dokazuje na deskách z druhé poloviny sedmdesátých let se svou další kapelou Aerolit, kdy míří do oblasti jazzrockové fúze. Prosazuje se i v oblasti filmové a divadelní hudby. Zemřel 17. ledna 2004, a pokud zavítáte do Kielců, tak tam v aleji celebrit můžete najít jeho bustu.

SBB

Špičková skupina, tvořená vynikajícími instrumentalisty, která měla velký vliv na vývoj domácí scény a jejíž jméno proniklo i do zahraničí. Kapela se tak stala vyjádřením polského rocku této dekády. Zkratka znamená Silesian Blues Band (poté se do názvu promítla i slova Szukaj, Burz, Buduj což může být třeba Search, Break up, Build) a skupina postavila svůj raný repertoár na bluesové hudbě. Tuto platformu opouštějí, a jak sílí vliv hlavního protagonisty souboru, skladatele a multiinstrumentalisty Józefa Skrzeka, SBB se posouvají k progresivnějším formám rocku, kdy jednotlivé nahrávky oscilují mezi art rockem, jazz rockem a avantgardou. Hned první album z roku 1974 jim získává velkou slávu a trio Skrzek, Apostolis Antymos (g) a Jerzy Piotrowski (dr) se stává ztělesněním progresivního rocku. Další desky mají také dobrý ohlas, skupina vyráží na turné po okolních státech, vystupuje i v tehdy Západním Německu, Dánsku i v USA. Skrzekovi je ale kapela malá a prosazuje se řadou svých vlastních sólových alb. Roku 1978, kdy i Supraphon vydal jejich album Wolanie o brzek szkla, se trio rozšiřuje na kvartet (přibyl kytarista Slawomir Piwowar). SBB ovšem míří díky Skrzekovým sólovým snahám k zániku, což se nakonec roku 1980 i děje. V dalších letech se dávají občas dohromady, koncertují dokonce v USA, ale šlo spíše o jednorázové akce. Delší reunion byl roku 2000.

Budka Suflera

Nezničitelná rocková parta, existující od roku 1969. V repertoáru nejdříve převzaté věci od Led Zeppelin, Jimiho Hendrixe či Johna Mayalla, poté nárůst významu vlastních skladeb. Vynikající debut Cień wielkiej góry s emotivním nádechem tragédie polských horolezců v Himalájích. V počátcích spolupráce s Niemenem a větší orientace na progresivní rock, což jim přináší věhlas i koncerty v západní Evropě. V 80. letech se styl přesouvá spíše do AOR a k popu, vystupují i v klubech po Kanadě a USA. Dokáží přežít změny přelomu 80. a 90. let a ve druhé polovině let devadesátých zažívají úspěšný comeback.

Dzem

Bluerocková parta s prvky dalších stylů. Působí i jako doprovodné těleso pro řadu sólových umělců (včetně Erika Claptona během jeho koncertu v Gdyni roku 2008). Vyhledávána zejména pro koncerty, za celou dekádu jí vyšlo jen pár singlů. Z pozdějších z alb jsou nejsilnější desky Cegla a Absolutely Live.

Exodus

Polská špička symfonického rocku. Alba The Most Beatiful Day a Supernova zažívají velký úspěch. V 80. letech ale dochází k personálním změnám a následná alba nejsou přijata dobře už jenom díky změnám na hudební scéně. Kapela pak přestává existovat.

Kryzys

Jedni z prvních průkopníků polského punku. Po velkém hitu Telewizja se do zvuku dostávají i prvky ska a reggae a roku 1981 se soubor rozpadá. Na jeho zbytcích se tvoří další skupina, Brygada Kryzys, která trvá krátce. Jednotliví protagonisté se pak občasně scházejí k příležitostným koncertům. Od roku 2008 se dali opět dohromady a výsledkem bylo album Kryzys komunizmu.

Krzak

Bluesrocková skupina, která spolupracovala i s Niemenem (jako Aerolit). Více než nahrávky jsou ceněna její vystoupení. Za bicími je s nimi i Antymos z SBB. Po častých personálních zmatcích a po úmrtí jednoho z členů se kapela rozpadá. Od roku 2006 je sestava stálejší. Doporučuji album Blues Rock Band (1981).

Oddzial Zamkniety

Velcí nadšenci odkazu Rolling Stones. Vznik roku 1979, sporé nahrávky publikem hodně ceněny. Kapela trpí častými personálními změnami, nedokáže navázat na úspěch svého debutu a roku 1989 se rozpadá. Po reunionu se v polovině 90. let kapela přibližuje soundu a tvorbě Aerosmith. Kapela existuje dodnes a její koncerty jsou kultovní záležitostí.

Perfect

Původní název Perfect Super Show and Disco Band. Repertoár postavený na hard rocku, baladách a odkazu novovlnných Police. Debutová deska se stává nejprodávanějším albem roku 1982. O rok později se skupina rozpadá a poté se objevuje na krátkých koncertních setkáních či při jednorázových studiových počinech.

Lata osiemdziesiąte (80. léta)

V této dekádě nastává nejdřív výrazný boom kapel, kdy se prosazuje tzv. velká čtyřka, Perfect, Republica, Lady Pank a Maanam (osobně bych k nim přidal i T. Love a Kult). Ale ani ostatní kapely si nevedou špatně. Ovšem krize nastává na samém závěru osmdesátých let, kdy na jednu stranu získávají stále větší vliv nezávislé odbory (Solidarność) a země se připravuje na pád režimu a na straně druhé je rok 1987 i ve znamení utužování režimu. Což řada kapel řeší emigrací, rozpadem a pozastavení činnosti. Solidarita pak vyhrává volby a hudební scéna se otevírá západnímu světu. Což má pro mnohé domácí soubory z minulých období až zničující vliv...

Lady Pank

Jedna z nejpopulárnějších kapel Polska. Už debut je velmi úspěšný, ve druhé polovině 80. let se přiklánějí k AOR. Koncem dekády mají šňůru po USA, kde se i rozcházejí. Pod jiným jménem začínají opět působit a od roku 1994 jsou opět naplno na scéně. Kapela je velmi činná koncertně (ročně počty vystoupení přesahují číslo 250), pravidelně vydávaná alba včetně kompilací dělají z této kapely již klasickou záležitost.

Maanam

Velmi vlivná kapela se zpěvačkou Korou (Olga Jackowska) v čele. Původně akustická kapela, posléze elektrifikace. Hned první dvě alba, Maanam (1980), O! (1982) vynášejí kapelu do čela polské rockové scény. Kapela se občas zadrhne, ale s krátkými přestávkami trvá až do roku 2008. Stihne vystupovat i v USA. I když se její alba už tak neprosazují, kapele zůstala patina klasiky.

Republika

Kapela stylu New Wave s výrazným zvukem klavíru. Její první nahrávky sklízejí velký úspěch (Kombinat, Smierć w bikini). Debut také velmi úspěšný, ale kapela se roku 1983 rozpadá. Plně se obnovuje až roku 1990, ale větší úspěch se již nedostavuje.

Dezerter

Pravděpodobně nejvýznamnější punková skupina původního názvu SS-20. Dodnes velmi činná. Dokázala vytěžit ze svého úvodního hitu Spytaj Milicjanta svůj feeling, který rozvedla na dalších nahrávkách. I když desky nejdou nijak na dračku, kapela je velmi vyhledávanou koncertní atrakcí.

Lech Janerka - Klaus Mitffoch

Výrazná osobnost polského hudebního života. Svým debutem Klaus Mitffoch (jméno jeho skupiny) ohromil veřejnost a toto album je dodnes považováno za vůbec nejlepší v historii polského rocku. Ani Historia podwodna není špatným albem. Ke konci dekády působí v USA. Další alba s příklonem k jazz rocku jsou spíše zklamáním.

Kult

Jedna z nejpopulárnějších skupin, která má stále co říci už jenom svým širším stylovým záběrem. Původně punková orientace, ale v hudbě dle období převažuje celá řada dalších vlivů, ska, jazz, rock, reggae apod. Kapela je známa svým neustálým kritizováním zavedených hodnot.

Lombard

Nezničitelná poprocková formace, působící na scéně od roku 1981. Její výhodou je dobře rozložený poměr mezi koncerty, deskami a novými skladbami, založenými na prověřených hitech. Pro řadu fanoušků je to určitá jistota, status quo jejich přístupu. Už první album, śmierć diskotéce!, je nesmírně vyrovnané - kapela se k němu dostala až po dvouletém usilovném koncertování. Vrcholným počinem je pak LP Anatomia (1986).

T. Love

Úspěšná kapela, která funguje dodnes, a to velmi dobře. Její tři poslední desky jsou zlaté, výborně si vedou i její singly. Původně k punku orientovaná sestava si brzy do svého výrazu přidává další prvky, nejvíce rock and roll a’la Rolling Stones (začátek 90. let), glam rock (polovina 90. let) a posléze pop rock. Tyto stylové skoky jsou velmi dobře zvládnuty, kapela si zachovává svůj feeling a daří se jí stále oslovovat své i nové fanoušky.

TSA

Zkratka je vysvětlována více způsoby, ale v každém případě jde o klasickou hard ‘n’ heavy kapelu se stálou velkou základnou posluchačů. Její desky často obsazují přední místa v polských anketách. Roku 1992 se po turné po USA kapela rozpadá. Reunion roku 2001 je v dalších letech ve znamení úspěšné desky (Proceder) a dlouhých šňůr.

Turbo

Stálý a výrazný prvek na polské HM a hard ‘n’ heavy scéně. Navíc kapela dokáže rychle reagovat na měnící se styly a to tak, aniž by si znepřátelila své skalní fanoušky (koho mi tato definice obecně jenom z české scény nejvíc připomíná..?). Začínali jako hard rocková kapela a brzy se přiklánějí ke stylu à la Iron Maiden. Druhou polovinu dekády začínají zase jako thrashmetalová formace, album Last Warrior je ovlivněno Metallikou.

Voo Voo

Autorsky velmi plodná kapela, zařazující do svého repertoáru celou řadu mnohdy méně obvyklých výrazů. První čtyři alba si získávají nadšené fanoušky, počátkem 90. let se feeling blíží minimalizmu ve stylu Briana Ena. Skupina má pozici experimentátorů s velkým podílem improvizace, která se nebojí zařadit i prvky drum&bass, nu-jazzu apod.

Dziewięćdziesiątych i nadal (90. léta a dodnes)

V letech 1992-1995 se polská scéna oklepala z nástupu kapel západní provenience a nastává druhý boom vzniku rockových kapel, kdy začíná převládat trend mít za mikrofonem zpěvačku. Ve druhé polovině dekády se také opět rozjely kapely a osobnosti předchozích období, takže nová jména se spíše začala hlásit k undergroundu a oddálila se od hlavního rockového proudu. Projevil se zde onen kulturní šok, který nastal při nástupu reálného kapitalismu. Předchozí interpreti dokázali lépe reagovat se svým určitým zázemím na tyto změny, ovšem ani oni neuměli tak podchytit domácí obecenstvo, jako se tomu stalo třeba v Maďarsku. Situace v Polsku se tak více podobala poměrům u nás v raných devadesátých letech. I když v současnosti je polská scéna hodně bohatá, výrazný nadnárodní element, podobný z minulých dekád, zde najdeme nepoměrně v menší míře. Došlo tak k výraznému rozmělnění scény na jedné straně a unifikaci produkce na straně druhé, často řízené diktátem trhu. Uvidíme tedy, zda i v této době vyvstanou nově taková jména, aby se dostala na pozice velkých jmen sedmdesátých a raných osmdesátých let.

Fast Eddie Clarke

Muzikus 6/2000 - Letem kytarovým světem - Motörhead (miniprofil, str. 31)

Muzikus 10/2005 - Kytaroví velikáni (str. 48, noty, diskografie)

Představitel klasické éry hřmotných Motörhead ve svém tempu nijak zvlášť nepolevil. Soustředil se na různá hostování a na obnovenou činnost svých hardrockových Fastway. Za mikrofon se postavil Toby Jepson (z Little Angels), sestavu doplnil bubeník Steve Strange a baskytarista John McManus (od legendárních Mama’s Boys). Skupina se dobře zavedla na řadě prestižních festivalů a po menší šňůře začala psát nový materiál. A ten se opravdu povedl. Po desce Steal the Show, záznamech koncertních vystoupení, vyšlo po drahných letech klasické studiové album Eat Dog Eat, pořádná hardrocková deska. Fanouška klasiky to chytne hned od první skladby. Žel, na albu se nenašla ani jedna hitovka (myšleno v tom dobrém slova smyslu), takže o něm ví zase jen ta samá skupinka fanoušků (i když ne zrovna malá), která se točí kolem klasického období Motörhead.

Clarke si také s chutí zahrál s nestárnoucími (sic!) Girlschool, kdy si zahostoval na jejich albu Legacy (2008, Wacken Records) a zahrál si v Metropolis, jejich předělávce klasiky Motörhead. Mimochodem, na toto albu si děvčata (říkejme jim pořád tak) pozvala další celou řadu velikánů a legend. Zahostovali jim tam kupříkladu Neil Murray (baskytarista, např. od Whitesnake), Phil Campbell (současný a už dlouholetý souputník Lemmyho), sám Lemmy, Eddie Ojeda (z Twisted Sister), ještě Ronnie James Dio a dokonce i Tony Iommi (v I Spy).

Diskografie

1. Eddie Clarke - sólová tvorba

Anthology (2007, zahrnuje období s Motörhead, Fastway i sólovou tvorbu, Castle Music).

2. Eddie Clarke + Fastway

Steal the Show (2010, 4CD, live),

Eat Dog Eat (2011, SPV).

Billie Joe Armstrong

Hvězda světoznámých Green Day, uznávaných a stále pořád zběsile jedoucích představitelů současného punk rocku, či chcete-li pop punku, je nejen kytaristou, skladatelem a zpěvákem, ale také i hercem a ve výčtu jeho aktivit by neměly chybět ani jeho spolupráce se soubory Pinhead Gunpower, Network či Foxboro Hot Tubs. Stranou nesmí zůstat ani ta skutečnost, že je spoluzakladatelem labelu Adeline Records.

„Když jsem byl tak v sedmé třídě, tak jedna holka ze školy mi nosila nějaké punkové desky. Jako fajn, měla třeba takové kapely jako TSOL z L. A. a tak, takže super. Slyšel jsem od ní fakt ledacos, ale pochopit punk jako takovej, to přišlo až s deskou Turn It Around (1987, Maximumrockandroll), deskou, kterou tehdejší punkrockový fanzin Maximumrockandroll na svých stránkách úplně odrovnal. Byla to vlastně kompilace řady kapel, takže tam byly skladby třeba od Sewer Trout, Isocracy, Operation Ivy a tak. A právě tohle na mě zapůsobilo opravdu silně. Tohle byl punk!