Uvádění jazzových prvků do sólování pro rockové muzikanty 9 - kvartové akordy
Kvartové akordy pro nás možná budou novým materiálem z pohledu aplikované a praktické sólové rockové hry. Pokud ovšem posloucháte progresivní rockové kapely jako King Crimson, Dream Theater, funkové interprety jako Stevieho Wondera, Red Hot Chili Peppers nebo jazzové kytaristy jako Johna Scofielda, jejich zvuk pro vás nebude ničím novým. Přestože z počátku mohou působit trošku zvláštním dojmem, jakmile je uchopíme jako koncept, jejich identifikace v hudbě výše zmíněných interpretů a naše vlastní aplikace a kreativní užití už nebude problém. Kvartové akordy a jejich rozklady budou svojí „modernější“ zvukovou charakteristikou skvělou alternativou k arpeggiím septakordů, se kterými jsme strávili posledních několik měsíců. U kvartových akordů nebudeme dodržovat terciový systém, kterého jsme se drželi v minulých článcích při sestavování souzvuků jako maj7 - 1, 3 ,5 ,7/dom7 - 1, 3, 5, m.7/min7 - 1, m. 3, 5, m. 7 atd.
Zároveň se dnes ovšem nebudeme zabývat akordy obsahujícími kvartu jako sus4 popřípadě jedenáctkovými akordy, ale zaměříme se přímo na velmi jazzově znějící třítónové souzvuku s tóny od sebe vzdálené vždy o čistou nebo zvětšonou kvartu.Zde nám opět hrozí zahlcení matoucími pojmy, a proto se hned vrhneme na nákresy a praktické užití tohoto materiálu.
Dnes budeme pracovat se třemi souzvuky s intervalovou strukturou:- 1, 4, 7- 1, 4, m. 7- 1, zv. 4, 7
Pokud si je zasadíme do kontextu durové stupnice v C, budou vypadat takto:
1, 4, 7 začínající na tónu c ve stupnici C dur
1, 4, m. 7 začínající na tónu d ve stupnici C dur
1, zv. 4, 7 začínající na tónu f ve stupnici C dur
Důležitým pozitivem těchto akordů je právě jejich použitelnost, která pramení z toho, že na každém tónu durové stupnice můžeme postavit jeden z těchto trojzvuků. Můžeme jimi tedy pokrýt celý hmatník a navíc nám budou znít dobře jak jako arpeggia u sólové hry, tak jako akordy vhodné pro rytmické hraní (zvlášť ve funky, progresivním rocku, ...). Zároveň nám vlastně stačí jen se je naučit vidět v naší standardní sedmitónové stupnici jako „buňky“ použitelné jako akordy a arpeggia, a teorii nebo intervalové struktuře nemusíme vlastně věnovat pozornost.
Zde je máme rozepsané v C durové stupnici na čtyřech trojicích strun jako akordy i rozklady
e, h, g
h, g, D
g, D, A
D, A, E
V tomto případě určitě doporučuji vizualizovat si tyto hmaty a rozklady v rámci stupnice C dur například z tohoto diagramu
V příštím díle už skočíme přímo na praktické příklady užití tohoto materiálu a ukážeme si šíři možností představením těchto postupů v rockové sólové hře.
