Uvádění jazzových prvků do sólování pro rockové muzikanty 5 - Arpeggia (IV.)
Prozatím jsme si ze světa septakordů prošli harmonický materiál, který přestože může z počátku znít lehce nezvykle, neměl by na naše rockem a blues vychované uši působit příliš traumatizujícím dojmem. To už ovšem na první pohled/poslech nemusí platit o arpeggiu, které si projdeme dnes. Jedná se o rozklad akordu Xm7/b5, tedy akordu postaveného na sedmém stupni durové stupnice. Nejdůležitější zde pro nás bude nenechat se hned z počátku odradit názvem, který má v sobě pár „písmen a číslic“, a ani možná lehce nestabilním zvukem při prvním přehrání. S troškou trpělivosti nám mohou právě postupy postavené na tomto arpeggiu pomoci vyplnit prostor mezi typickým „inside“ hraním (tedy používáním tónů v rámci dané tóniny) a „outside“ zvukem (tedy kontrolovaným a cíleným hraním disonantních tónů a linek, například za účelem budování napětí). Přestože vyhráváním Xm7/b5 v příslušné tónině stále hrajeme „inside“, intervalová struktura tohoto akordu má za výsledek to, že výsledný zvuk tak nutně znít nemusí.
V tom zároveň tkví jeho velká přednost. Pokud chceme do našich sól přidat trošku dobrodružněji znějící harmonické postupy bez nějakých velkých výletů do míst, kde se lehce ztratíme, můžeme to tak učinit i za pomoci prostředků, které už známe. Všechny příklady, které si níže proberme, stále patří do námi známých stupnic.
V intervalové struktuře se, jak již název napovídá, liší m7/b5 od klasického m7 jen ve snížené kvintě. Tedy 1, b3, b5, b7, což nám v C dá tóny C, Eb, Gb, Bb. Vizualizovat si jej tedy můžeme takto:
V jednooktávové verzi:
A jak je už naším zvykem, zde i ve dvouoktávové:
Pokud máte tendence vyhledávat delší sweepované fráze, pouhým převrácením tohoto dvouoktávového postupu můžete dostat nádherně plynoucí arpeggio přes pět strun. Díky většímu množství slidů a hammeringu se bude snadněji propojovat a navazovat na další legatové postupy.
Šikovné rozmístění tónů tohoto arpeggia po hmatníku umožňuje tvorbu velkého množství cestiček tímto materiálem s možností využití v podstatě celé palety různých technik. Tady jsou jen další dva příklady kombinující sweep picking, legato, slidy a případně i hybrid picking. Zkuste si zaexperimentovat s různými přístupy k vyhrání těchto linek, ať si sami zjistíte, co vám tzv. „půjde pod prsty“ nejpřirozeněji.
Zřejmé v tuto chvíli bude určitě to, že se nejedná o zvukově úplně nejstabilnější materiál. Způsob použití tohoto rozkladu se tedy bude muset lišit od těch, které jsme probrali v minulých dílech.
Zatímco Xmaj7 nám naše hraní lehce „změkčil“ a „zjazzovatěl“, Xm7 mu dodal na stabilitě a dojmu sofistikovanost, Xm7/b5 bude mít spíše opačný - rušivý efekt. Ve funky nám přidá ty zvláštně znějící intervaly, které spolu se synkopovaným rytmem vyvedou posluchače z rovnováhy. V baladách a pomalejších skladbách dodá dojem ambivalence a neklidu, při vhodném použití může vybudovat napětí v rockovém sóle atd.
Užití akordu Xm7/b5 jako arpeggia je omezené jen vaší kreativitou. Zdaleka se nejedná o prvek typický jen pro jazz, s troškou citu dobře zapadne do jakéhokoliv kontextu, ať žánrového nebo harmonického.V příštím díle si ukážeme více příkladů praktického užití těchto rozkladů a jejich zapojení mezi rockové a bluesové licky, se kterými jsme obeznámeni o něco lépe.
