Uvádění jazzových prvků do sólování pro rockové muzikanty 2 - Arpeggia I.
Vítejte v druhém díle našeho průletu jazzovými koncepty, vhodnými pro ozvláštňování rockové sólové hry. V předchozím článku jsme si prošli techniku obehrávání cílových tónů vhodnou pro vytváření tenze a zahušťování harmonického materiálu. Dnes se podíváme na způsob hry, jehož zvládnutí může zpočátku působit lehce zastrašujícím dojmem, ale už i po chvíli cvičení může přinést jak nové melodické nápady, tak dojem větší sofistikovanosti do našich sól.Jedná se o používání arpeggií (tedy rozložených akordů). V rockovém a zvlášť metalovém světě je toto slovo často spojováno s určitou technikou hry (sweep pickingem) a její aplikací ve velmi rychlých frázích. My se pokusíme představit si více způsobů, kterými se dají rozložené akordy vyhrát, a zároveň se pobavit o harmonických možnostech, jež se nám se zvládnutím jejich aplikace otevřou.
Je samozřejmostí, že v sóle můžeme vyhrávat všechny tóny akordu právě znějícího v doprovodu. Přes akord C dur nám tedy budou krásně sedět tóny c, e, g, přes akord d moll - d, f, a atd. Toto určitě není ničím překvapivá informace. O něco zajímavější arpeggia začnou být ve chvíli, kdy při hře začneme rozkládat jiné akordy než ty právě hrané v doprovodných nástrojích a tím měnit celkovou náladu výsledného zvuku. Tedy například rozložený akord Cmaj7 nám přes doprovod v Am7 bude znít velmi libozvučně, akord F#m7/b5 přes tentýž doprovod vytvoří více napětí atd. Tento proces se nazývá superimpozice a my se v tomto článku budeme věnovat převážně superimpozici septakordů.
Prozatím se zaměříme na rozkládání akordů maj7. Jejich intervalová struktura je 1,3,5,7, což by v C byly tóny C, E ,G, H. V jedné oktávě dostaneme něco, co by mohlo vypadat třeba takto:
nebo
Jedná se o ty samé tóny c, e, g, h, dvě verze tu máme jen proto, že se obě nabízí jiným technikám.
První ze způsobů vizualizace tohoto arpeggia je podstatně vhodnější k alternate pickingu a druhý ke sweep pickingu.
Jedná se ovšem o docela malé buňky, ze kterých se delší linky dají udělat jen spojováním s dalším materiálem (další arpeggia, stupnicové běhy atd.). Pokud bychom chtěli vystavět delší vyhrávky čistě z tohoto tónového materiálu, pomoci nám může připojení tónu c o oktávu výše a následný sjezd po arpeggiu zpět
nebo zopakování původních čtyř tónů o oktávu výše, což je vhodnější převážně pro druhý z příkladů, a použití sweep pickingu.
Další z velmi často používaných míst na hmatníku pro rozkládání Cmaj7 najdeme v těchto dvou příkladech:
Ovšem nejlepším způsobem, jak najít svoje vlastní cesty rozkladem tohoto akordu po celé délce krku, je si na prázdný hmatníkový diagram (alespoň patnáct pražců dlouhý) vyznačit tóny c, e, g, h ve všech polohách a na všech strunách. Poté už můžeme jednoduše pouhou vizualizací najít postupy, které budou sedět našemu stylu hraní. Pokud tedy máme tendence používat více tapping, budeme se uchylovat k jiným kombinacím než kytarista upřednostňující hybrid picking a naopak.
Další často opomíjenou ideou je zpřeházení pořadí tónů, ve kterém arpeggia vyhrajeme. Místo běžného lineárního sweepu můžeme například hrát takto:
Teď, když už víme, jak tato arpeggia hrát a kde je najít, se můžeme posunout k tomu, které z nich vlastně můžeme použít v jakých situacích, a k jejich spojování s rockovými licky.
Přes doprovod založený na septakordu m7 nebo riff odpovídající této tonalitě (Jimy Hendrix - Foxy Lady, ZZ Top - Tush a další) můžeme použít například tyto rozklady a licky.
(Všechny příklady jsou zapsány v A. Neustále se nám budou objevovat rozklady akordů Cmaj7 a Gmaj7, které perfektně fungují právě v této tónině. Pokud budete hrát přes doprovody v jiných tóninách, je potřeba je transponovat - přes Gm7 to budou Bbmaj7 a Fmaj7, přes Em7 to budou Gmaj7 a Dmaj7 atd.)
Tento postup v A kombinuje arpeggio Cmaj7 z druhého příkladu s klasickým bluesovým zakončením. Hodně pozornosti bude potřeba věnovat vytaženému tónu na sedmém pražci. Po tak rychlém nájezdu může být problém najít dobrou polohu ruky pro pohodlné vytahování.
Opět v A, tentokrát kombinace arpeggia Gmaj7 s typickým bluesovým začátkem (lick Alberta Kinga) a pentatonickým zakončením.
Tato poněkud delší fráze v A začíná lehce zpřeházeným arpeggiem Cmaj7, následně přejde do Gmaj7 a ke konci zabrouzdá do vod country ovlivněným blues. Takovéto postupy téměř vybízí k použití hybrid pickingu.
Další had v A, v tomto případě velmi vhodný na alternate picking. Jedná se o rozklad Gmaj7 a Cmaj7 spojený s bluesovou stupnicí.Nejpodstatnější u tohoto přístupu ke hraní je uvědomit si rozmanitost technik, se kterou můžeme tento tónový materiál zpracovat. Arpeggia nemusí znamenat nutně jen rychlé sweepy skrz kvintakordy. Pokud chceme, aby obohatila naši hru nejen jako cirkusový kousek, ale jako prvek umožňující další rozvoj našeho hudebního projevu, musíme se k nim uchylovat s kreativitou - experimentovat, zkoušet a cvičit.
Zpočátku bude nejlepší vybrat si jen jeden nebo dva způsoby, kterým jednotlivá arpeggia vyhrát, a až později se posunout k dalším. Velmi snadno se totiž může stát, že se naučíme velké množství nových postupů, tvarů a technik a naše vizuální, motorická ani sluchová paměť nemá šanci všechny tyto informace vstřebat a my při hraní začneme tápat.