V minulém díle jsme si představili dvě nové stupnice, a to harmonickou moll a melodickou moll. V následujících příkladech si načrtneme příklady jejich užití jak v jejich základních tvarech, tak v jejich modálních podobách. Díky tomu si budeme moct předvést šíři aplikace těchto stupnic přes větší množství druhů akordů a harmonických postupů.
V tomto prvním postupu hratelném přes Am7 používáme velkou septimu typickou pro obě probírané stupnice jako průchozí tón (poslední triola v druhém taktu nebo šestý pražec na struně D). Zbytek tohoto licku pracuje s poměrně běžným harmonickým materiálem v A. Důležitým aspektem zde je ovšem rytmus. Kýženého efektu docílíme tím, že všechny osminy zaswingujeme a dáme si pozor na přesně vyhranou triolu v druhém taktu.
Druhý příklad už je specificky zasazen do harmonické a moll. To proto, že přímo vyhráváme malou sextu (druhá osmina ve čtvrtém taktu nebo šestý pražec na struně H). Velkou septimu už zde nepoužíváme jen jako průchozí tón, ale klademe na ni větší důraz. Zbytek tónového materiálu už zde pochází jen z rozkladu kvintakordů A moll a F moll.
Zde máme opět něco ze světa gypsy jazzu. Kombinujeme zde rozklad kvnitakordu A moll s přidanou velkou sekundou (nebo velkou nónou) s rozkladem zmenšeného kvintakordu G#dim. Oba tyto akordy jsou obsaženy v harmonické a moll. Pokud chceme znít autenticky, můžeme zde zapojit i techniku rest-strokes (YouTube a Google na toto téma může pomoci najít spoustu informací). Jenom stručně můžeme tuto techniku popsat jako „opření“ trsátka o sousedící strunu při každém úderu dolů. Tato technika spojená opět s používáním úderu trsátkem směrem dolů při každém přechodu na novou strunu nám zvlášť na akustické kytaře umožní hrát velmi nahlas a perkusivně. Přesně tak, jak pro tento styl hudby potřebujeme.
Opět se vracíme do první polohy, tentokrát k postupu v čistě melodické moll s jedním chromatickým fórem. Jako u předchozích příkladů bude nejdůležitější soustředit se na swingující osminy.
První příklad používající melodické moll jako modu. Tentokrát se jedná o čtvrtý mod a melodické moll. Dmixolydická #4 je použitelná, jak její jméno už napovídá přes dominantní septakordy. Jejím použitím získáme alteraci #11 (jelikož 4+7=11). Rozdíl mezi užíváním typické bluesové stupnice a tohoto alterovaného modu je převážně v důrazu, jaký klademe na určité tóny, a to převážně na onu #4 či b5. Už po jednom přehrání toho postupu by nám mělo být jasné, že se jedná a poněkud odlišný přístup k podobnému tónovému materiálu. Pokud chceme posílit outside efekt při hraní této stupnice, můžeme ji zkusit spojit s celotónovou stupnicí (k té se dostaneme v příštím článku), a nebo se můžeme pokusit lydickou #4 napojit na tradiční bluesové licky a tak docílit zvuku lehce alterovaného blues ve stylu Scotta Hendersona a podobných hráčů.
Dnešní seanci zakončíme velmi prostým postupem v melodické a moll. Opět se soustředíme na rytmus, dobrý feel a čistou techniku. V tomto článku jsme se soustředili konkrétně na jazzovější podoby a použití těchto stupnic. Konkrétně u harmonické moll a převážně u jejího pátého modu bychom mohli strávit mnoho času nad metalovými a rockovými postupy. Těm se snad budeme věnovat v jedné z budoucích sérií.
Pokud chcete ve studiu této stupnice a její aplikace ve tvrdší hudbě pokračovat, doporučuji cokoliv od Yngwie J. Malmsteena - lepší učebnici na toto téma nenajdete.
V příštím článku se posuneme k umělým stupnicím a zajímavým zvukům celotónové stupnice a jejích příbuzných.
