10. díl - Arpeggia VII.M
Minulý měsíc jsme si představili nový druh akordů a arpeggií, primárně postavených na intervalu kvarty. Jak jsme si ukázali, nejednalo se jen o prosté akordy sus nebo 11, ale o odlišný koncept, který po prohnání obyčejnou durovou stupnicí vyprodukoval třicet dva různých hmatů pouze v C dur. Nyní už bychom měli být plně schopni porozumět postupům a lickům, které si probereme níže.
První z dnešních příkladů vychází ze stupnice A mixolydické. Pokud ještě nutně nerozumíme modální teorii, jednoduše můžeme říct, že se jedná o A blues (přes akord A7).
Tento postup začneme hned třemi klesajícími rozklady kvartových akordů, začínajících na devátém, poté sedmém a nakonec pátém pražci na struně e. Tuto sérii arpegií následujeme klasickým bluesovým postupem, vyhrávajícím jak mollovou, tak durovou tercii, na který vzápětí navazujeme dalším kvartovým akordem - tentokrát vzestupným rozkladem začínajícím na pátém pražci na struně D. Celý postup opět zakončujeme bluesovým lickem.
Pokud se rozhodneme vyhrát tento postup agresivním alternate pickingem, jeho zvuk nás může nasměrovat směrem do country. Pokud se rozhodneme používat slidy, hybrid picking popřípadě legáta, dostaneme další kus materiálu pro funky/fusion hraní a s troškou toho správného přístupu i pro rock.
V tomto příkladu v Bb mixolydické (nebo prostě sóla přes Bb7) máme jen jeden rozklad kvartového akordu, a to hned na začátku druhé doby. Svojí zvukovou charakteristikou, lehkou krkolomností i použitými technikami tento postup lehce připomíná styl Joea Hendersona, což je určitě jeden z hráčů extrémně vhodný pro studium kombinace jazzových přístupů s rockovými a bluesovými licky.
Zde máme postup začínající záměrně velmi podobně jako náš druhý příklad. Tentokrát ovšem v Bb dórské (nebo jednoduše přes akord Bbm7). Kvartové akordy zde máme dva, použité na druhé a třetí době. Na době čtvrté najdeme rozklad akordu Dmaj7, což je superimpozice, kterou jsme si probrali v jednom z předchozích článků. Právě kombinováním více než jednoho konceptu dostaneme přirozeně sofistikovaný zvuk onoho jazzem načichlého hraní, po kterém pátráme.
Ukázka toho, že tyto kvartové akordy můžeme použít i v Hendrixovském stylu hry, využívajícím double stops ve stylu Little Wing, popřípadě v Lenny od SRV atd. Zde je používáme jako prostředek ke zvýšení napětí před zakončením na sladkém Eadd9 v první poloze využívající prázdné struny. Celý tento postup je, jak jistě poznáme, v E dur.
Zde máme první příklad, kdy tento kvartový materiál využíváme jako akordy, a ne arpeggia. V kombinaci s hraním oktáv (specificky slide z G na strunách h a D na tón A na druhé době a tón C na strunách e1 a g na začátku doby třetí) a za využití palcové techniky ve stylu Wese Montgomeryho z tohoto postupu dostaneme velmi najjazlý zvuk. Fragmenty tohoto postupu ovšem mohou být použity téměř v jakémkoliv žánru a samotná znalost tohoto způsobu hry je velmi důležitá. Navíc se jedná o ukázku vyhrání dórského modu kvartovými akordy (zde jsme v A dórské), což je velmi oblíbená technika jak pro doprovodnou, tak sólovou hru.
A zakončit dnešní článek můžeme na poněkud divočejším konceptu využívání těchto akordů. Původem jej můžeme najít v jazzu, konkrétně se jedná o koncept používaný například Walterem Bishopem, kdy každý tón který hrajeme je vzdálený o kvartu od tónu předcházejícího. Trik ovšem spočívá v tom, že zůstáváme jen v jedné oktávě. Samotný zvuk tohoto postupu ovšem zároveň připomíná v kontextu kvartových akordů v minulém článku. Jak si jistě všimnete, tento příklad tu máme zapsán dvěma způsoby - jednou v běžném 4/4 a jednou v 5/8. Tím si jen můžeme demonstrovat různé způsoby rytmického myšlení o tomto postupu. Takovýto fígl můžeme zapsat několika způsoby, které by se odvíjely od toho, jak nám hraje zbytek kapely.
