Minule jsme si něco řekli o historii a teď si povíme o ukulele v populární hudbě. Původně bylo ukulele používáno v havajských souborech, hrajících lidovou hudbu. Tyto soubory, nebo také orchestry, se skládaly z havajské kytary, šestistrunné kytary a jednoho či dvou ukulele. Hlavní melodický nástroj byla havajská kytara. Šestistrunná kytara plnila funkci doprovodnou a funkce ukulele byla doprovodná, ale také melodická. Většinou se vybrnkávala jednohlasá melodie. Tyto orchestry hrávaly instrumentální hudbu, ale ve velké většině doprovázely zpěv. Buď nějakého sólového zpěváka nebo některý z hráčů byl sám zpěvák. V této době se začali osamostatňovat zpěváci doprovázející se na ukulele. Naštěstí ukulele nezůstalo jen lidovým nástrojem, ale postupně se dostalo do Ameriky a následně do Evropy, kde se nejvíc zabydlelo v Anglii. Při své pouti si ho všimli hlavně konferenciéři, komici a zpěváci z kabaretu a začali ukulele používat ve svých vystoupeních. Přijít k mikrofonu, zabrnkat nějakou písničku na ukulele a uvést další číslo jim přišlo mnohem snazší, než se tam táhnout s kytarou, což byla jedna cesta k popularizaci ukulele. Druhá cesta byla také zajímavá. V Americe ukulele popularizovalo tehdy nedávno vzniklé skautské hnutí. Na různé výlety do přírody se jím lépe nosilo ukulele než kytara. Tyto dvě cesty nakonec dopomohly k tomu, že se o dvacátých až čtyřicátých letech 19. století mluví jako o zlatém období ukulele. Jako důkaz se stačí podívat do amerických nebo anglických not tehdejší doby. V současné době nikoho nepřekvapí, že nad notami najde hmaty na kytaru, avšak dříve tam byly hmaty akordů pro ukulele.
Nakonec upozorním na významnější hráče, ať můžete po archivech a na internetu hledat inspiraci pro vlastní hraní.
Cliff Edwards, používal přezdívku Ukulele Ike, doprovázel se na ukulele v písničkách Ja-Da, Singin’in the Rain, Lady Be Good.
Roy Smeck, multiinstrumentalista ovládající kytaru, havajskou kytaru, bendžo, ale specializoval se na hru na ukulele. Používal přezdívku „Wizard of the Strings”, a když najdete na internetu nějakou nahrávku, tak poznáte, že po právu. Například ve skladbách 12th Street Rag, Five Foot Two, Tiger Rag ukazuje, že ukulele je sólový nástroj.
Arthur Godfrey, konferenciér a zpěvák. I když jeho hra není tak virtuózní jako u předchozího hráče, má zásluhu na zpopularizování barytonového ukulele.
George Formby, komik, herec a zpěvák doprovázející se na ukelelové bendžo. Známé jsou jeho písně Leaning on a Lamp Post a With My Little Ukulele in My Hand. Pomohl zpopularizovat ukulele a hodně následujících hráčů se k němu hlásí, například George Harrison nebo Jiří Suchý.
A na závěr zmíním novou generaci hráčů na ukulele. Jednak jsou to dva vynikající sólisté Jake Shimabukuro a James Hill. A pak také dva orchestry. Jednak jsou to dva ukulelové soubory The Ukulele Orchestra of Great Britain a také studentský orchestr The Langley Ukulele Ensemble.
Dnes už se začneme věnovat sólové hře na ukulele. A začneme na jednoduchých rockových riffech.
První riff bude z písně Day Tripper od Beatles.
Druhý riff bude z písně Smoke On the Water od Deep Purple.
Poslední riff je z písně Mr. Tambourine Man, jak ji hrála skupina The Byrds.
