To bylo tehdy kritiky... „Pravověrní“ folkaři, kterým se zvedá tlak už jen z toho, že vidí elektrickou kytaru, nenechali na tomto vynikajícím albovém počinu nit suchou. Což ovšem protagonistům desky vůbec nemuselo vadit, protože ohlasy od posluchačské obce byly famózní. Deska byla unikátní už nejen ze spojení dámy českého folk rocku a lídra Marsyas Zuzany Michnové a kytarového mága Michala Pavlíčka, ale i tím, že Pavlíček zde až na party bicích nástrojů (ty skvěle nahrál Klaudius Kryšpín) natočil všechny ostatní nástrojové party sám (za vydatného použití kytarového syntezátoru, což v tomto kontextu chápu na rozdíl od „taky-puristů“ jako velké plus). Pavlíček je také až na dvě skladby autorem veškeré hudby a jeho feeling je zde úžasný. Texty Michnové neztrácejí v tomto rockovém výrazivu nic ze své síly, naopak, v řadě případů dochází k úzkému souznění mezi textovou a hudební stránkou - mám zde na mysli zejména Rány, což je určitě jeden z vrcholů alba, úžasně evokující romanticko-noční atmosféru prostoru kolem nás, kam si každý může promítnout svoji představu. Totéž lze uvést u Už je pryč, nemluvě o nářezech typu Zapomenout, Chceš tisíc věcí a samozřejmě Obraz v písku.
Obal? Tak zde nejde moc mluvit o povedenosti. Nápad s plátnem napnutým na rámu, který je vidět při obrácení obalu na druhé straně, originální jistě je, ale ono nevýrazné, zašedivělé ztvárnění a prvoplánově přespříliš civilní fotografie na straně druhé se designovému týmu Karel Haloun, Jaroslav Prokop a Jiří Vlček zvlášť nevyvedlo. Otázkou ale zůstává kvalita tisku a také i čas, který měli tvůrci k dispozici...
Zajímavost/drb? Na albu to uvedené není, ale deska se začala natáčet ještě s bubeníkem Jiřím Hrubešem, ale ten během frekvencí emigroval (stačil natočit Chceš tisíc věcí a Obraz v písku).
