Tak tahle Mišíkova dvojka je spolu s jeho jedničkou řazena mezi top 15 českých rockových desek. Vyhranost a interpretační vyzrálost kapely, souznění hudby a textu, logické, přímočaré (a naštěstí ne za každou cenu přeplácané „umělecké“) aranže a produkce, dokonce se podařil i zvuk (ve srovnání s většinou dobových rockových alb jednoznačně). Album nemá slabé místo, takže uvádět nejsilnější momenty alba je trochu zavádějící - přesto osobně mohu prohlásit, že Nejlepší ženská našich dnů, Ty II, Sochy, Variace na renesanční téma a Sladké je žít jsou skvosty.
Obal? Tak tohle je jednoznačně na jedničku s hvězdičkou. Bylo zde dosaženo úžasné shody mezi náladou obalu, dobovou charakteristikou umělce/skupiny a náladou muziky. Vskutku ukázková jednota formy a obsahu. Modrodžínově laděný obal, nostalgie (ale ne smutná) padajícího deště, ukrytý muzikant (člověk úplně cítí, jak ten chlad jde do tenisek), prostředí města (žádná hlučná moderna, je tam dlažba) - to všechno ladí s vynikající hudbou. Aneb vynikající dílo grafika Miroslava Jiránka.
I zadní strana obalu je naprosto skvělá - připínáčky „jen tak“ připíchnutý seznam skladeb a fotky členů kapely (s jakoby dodatečně sponkou připevněnou fotkou hosta Jana Koláře) plus všechny potřebné informace - nemá to prostě chybu.
Zajímavost/drb? Pominu všechny problémy s vydáváním a úpravou skladeb a jejich pořadím a zmíním dobový plakát kapely (pod Středočeským krajským kulturním střediskem) - ten totiž vycházel perfektně z obalu alba: prázdná místnost (pravděpodobně kdesi v romantiku vzbuzujícím podkroví), oknem prosvítající neón Etc... (vůkol je stmívání či hodně ranní svítání), na zemi futrál od kytary a na zdi připíchnuté fotografie členů kapely - to vše opět v džínově modré... Tleskám!
