Top 10 hardrockových desek Vítězslava Štefla - Synkopy 61 - Sluneční hodiny

Správný a celý název interpreta tohoto výrazného českého artrockového počinu je Synkopy & Oldřich Veselý. Tento klávesák a majitel anglosasky zabarveného hlasu se tehdy totiž vrátil z úspěšného angažmá u Modrého efektu (super alba Svitanie a Svět hledačů) a jeho jméno a vliv dostaly takový rozměr, že po svém příchodu v podstatě převzal otěže kapely a navedl ji do artrockových vod. U dlužno uznat, že velmi úspěšně. Jeho jistota dalšího směřování vývoje kapely ho přivedla i k tomu, že bez vědomí kapelníka přivedl do sestavy dalšího kytaristu, Emila Kopřivu, a rozjelo se tak kolečko rychlých personálních změn v kapele.

Je úžasné, jaký vývoj prodělala tato výrazná, nejstarší česká a dodnes aktivní rocková kapela od původního označení „moravští Beach Boys“. Leccos se ale dalo čekat, protože v polovině sedmdesátých let se jí stal vlastní styl, který jí zase vynesl označení „čeští Uriáši“ - EP desky jako Xantipa či Formule 1 hovoří jasně a předznamenaly cestu k tomuto LP.

Obal? Když pominu nekvalitní tisk přední strany obalu, a tím pádem vybledlost obrázku, tak nápad se zapadajícími (nebo vycházejícími?) kapesními hodinkami na obzoru nemá chybu. Koncepčně zcela ladí a autorovi Jaroslavu Staňkovi se záměr skloubit grafiku obalu s hudbou uvnitř vyloženě vydařil. Druhá strana příjemně překvapuje uvedenými texty (Pavel Vrba je zde neuvěřitelný) i kompletními informacemi o albu. Trochu diskutabilní může být pak pouze výsledné vyznění fotografie členů kapely s tak trochu až zombie atmosférou. Opět za to ale může nekvalitní tisk, protože vlastní koncepci i této strany obalu se nedá nic vytknout.

Zajímavost/drb? Petr Směja odešel z kapely po dokončení LP, kdy vedle přijetí Kopřivy byla oním hřebíčkem do rakve i skutečnost, že na nahrávce tohoto alba byly ve finálním mixu jeho party zcela smazány (jeho kytara zní pouze ve vyhrávkách v nosné skladbě Černý racek).