Top 10 artrockových desek Vítězslava Štefla - Rick Wakeman - JouRney to the centRe of the eaRth

Když roku 1974 klávesový mág Rick Wakeman odcházel od artrockového kolosu Yes - v podstatě zrovna v nejlepším (natočil s nimi kolekci alb od Fragile přes Close to the Edge po Tales from Topographic Oceans) -, hodně fanoušků bylo zvědavých, kam se vůbec vrtne, a zda se mu tento odchod vyplatí. A vyplatil. Již jako sólový umělec vytvořil spolu se svými třemi mellotrony, dvěma minimoogy, Hammondkami, klavírem, elektrickými piany Rhodes a RMI, clavinetem Hohner, se svou skupinou, anglickým komorním sborem a proslulým symfonickým tělesem London Symphony Orchestra úžasné dílo, postavené na tématu stejnojmenného románu Julese Verna. 3. května 1974 tedy u A & M vyšel live záznam druhého ze dvou koncertů v Royal Festival Hall a album se stalo Wakemanovým nejlepším dílem - v UK vylétlo na první pozici, v USA se usadilo na místě třetím, na obou stranách Atlantiku získalo zlato (i v Kanadě) a definovalo jeho tvorbu i pro další desetiletí.

Zajímavost?

Label A & M toto album nechtěl vůbec vydat, vzpíral se Wakemanovu úsilí dílo vytvořit a na celou realizaci mu dalo pouze 4000 liber (až americká část labelu se rozhodla desku realizovat). Wakeman si dokonce musel vzít hypotéku, aby všechno poplatil a nedostatek financí je také důvod, proč album vzniklo jako live nahrávka, což bylo pro něj levnější: „V den vystoupení jsem ale třeba dostal účet o nezaplacení donášky mléka do domu...“

A historická souvislost?

Ten měsíc Status Quo vydali svou sedmičku, Quo - již druhou zlatou desku, UFO poprvé pronikli (i když nic moc zatím) do Billboardu albem Phenomenon, Led Zeppelin spustili svůj vlastní label Swan Song Records, ten rok se rozpadli King Crimson a naopak se dohromady dali třeba Ramones...