Top 10 artrockových desek Vítězslava Štefla - Jethro Tull - Thick as a Brick

Samozřejmě, těžiště tvorby a feelingu Iana Andersona a jeho Jethro Tull je obecně přiřazováno spíše do vod folk rocku. Ale tato kapela byla ve svém ojedinělém přístupu často i nadstylová. Vedle jejího hlavního proudu zaznamenáváme i artrockové období, kdy právě toto album z roku 1972, vydané u labelu Chrysalis, zastupuje onu progresivní, jak zněl dobový název této hudby, část tváře famózních Jethro Tull.

Po úžasném albu Aqualung zde Ian Anderson a spol. (Martin Barre - g, Jeffrey Hammond-Hammond - bg, Brriemore Barlow - dr a John Evan - key) vytvořil další zcela ojedinělé dílo, počínaje už jenom jeho konceptem a obalem. V samém počátku Anderson chtěl vytvořit echt konceptuální album (naštvalo ho, že předchozí deska, ač bez jednotící myšlenky, tuto nálepku získala), kdy tak trochu útočil na tehdejší módu artrockových děl typu Yes, King Crimson či trio Emerson, Lake & Palmer. Výsledkem je vysoce osobité dílo jedné epické kompozice, tvořené sledem na sebe navazujících skladeb a motivů, nepřesahující běžnou délku skladeb (cca vždy do pěti minut). Vedle klasické rockové instrumentace jsou zde zastoupeny i další nástroje, jako cembalo, xylofon, tympány, housle, violoncello, loutna, trumpeta, smyčcová sekce...

Zajímavost? Původní obal je rozložitelný i podélně do formátu klasických novin a obsahuje v podstatě střípky (a texty) z příběhu na desce. Jeho výroba byla časově náročnější než samotné natáčení alba. A mj. třeba Royal Philharmonic Orchestra tuto kompozici nastudoval a vydal (RPO Plays Prog Rock Classic), mezi svá nej alba ho řadí třeba Geddy Lee z Rush či Steve Harris z Iron Maiden.

A historická souvislost?

V tomto měsíci Deep Purple vydávají Machine Head s ikonickou Smoke in the Water, své debuty realizují Gary Glitter či Styx, glamoví Slade vydávají svou první live desku Alive! a Thin Lizzy se zatím marně snaží uspět svou dvojkou Shades of a Blue Orphanage.