Možná to bude znít příliš prostě, ale Tip pro dnešní den prostě takový je: Vypněte světla a hrajte na zkoušce potmě.
Při jakémkoliv naslouchání zvuků lehce zjistíme, že při zavřených očích vnímáme jinak. Lépe, ostřeji, s mnohem lepší lokalizací. To platí v létě, když se procházíme na louce za chalupou. V lese, když pátráme, odkud na nás žena-houbařka volá „tadýýý“. Doma u zapnuté věže při poslechu oblíbené kapely. Anebo právě ve zkušebně nebo ve studiu.
Když jsme to poprvé s kapelou zkusili, byl to úplně nový pocit. Člověk najednou vnímal muziku tak nějak celým tělem. Také jsme zjistili, že je třeba mít stále zapnutých pár bodovek či nějaké malé světlo, kvůli orientaci na hmatníku a v prostoru (přepínání zvuků, uchopení nápoje, odklepávání). Ale také jsme poznali, že atmosféra ve zkušebně se rázem stala intimnější. Což bylo skvělé na improvizace. Bylo lépe cítit vzájemné propojení muzikantů (pokud teda zrovna nemáte ponorku). Každý zahraný tón jsme slyšeli lépe (což nemusí být vždy prospěšné, zvlášť pro necvičícího muzikanta). Prostě jsme muziku vnímali lépe. Taková atmosféra navíc připomíná koncert, takže jsme pak občas ztlumovali osvětlení, pokud jsme projížděli nový set.
Hrát se ztlumenými světly není vhodné, pokud zkoušíte novou věc či obtížnější pasáž. V takových chvílích na sebe muzikanti potřebují vidět, často se zastavuje a šero je jen na obtíž. Naopak skvělé to je, pokud si chcete usadit známou skladbu, hledáte výraz sóla, improvizujete.
Taky se nám to osvědčilo, když jsme zkoušeli nového zpěváka. V šeru se člověk lépe uvolní a nově příchozí nemá takový stres. Snáze z něj dostanete to, co je potřeba. Stačí to vyzkoušet a pak se dohodnout, co lidem v kapele sedí nejvíc.
Jediný problém hraní potmě tak lze spatřovat ve zhoršené orientaci v prostoru. To když se některý člen kapely divoce rozvášní. Pohled na siluetu zpěváka beznadějně zamotaného v kabelech a nekontrolovatelně se kácejícího hlavou na železa od bicí soupravy stojí za to. Zvlášť když spolu máte nevyřízené účty.
