Receptář bubenických nápadu...
Dnes se budeme zabývat procvičováním akcentů, jednou ze základních vyjadřovacích muzikantských technik. Všichni asi známe cvičení na akcenty, během kterého některé údery hrajeme potichu a některé nahlas. Dnes se na ně podíváme a řekneme si, jak z těchto cvičení dostat ještě víc.
Prvním problémem, který u cvičení akcentů často nastává, je, že při snaze do bubnu pořádně praštit ztrácíme schopnost být uvolnění. Úder nesmí být veden silou. Technik hry je více, ale na začátek je dobré využívat váhu své ruky. Pokud ji dostatečně zvedneme a uvolněně pustíme, bez námahy zahrajeme ránu jako z děla. Dave Elitch je ukázkovým příkladem za všechny, jak s Mars Volta, tak s Miley Cyrus.
Jakmile do bicích pohodlně a hlasitě bušíme, přichází na řadu neakcentované noty. Hrát potichu je často těžší, než hrát nahlas, a když akcenty začnou „houstnout“, hrozí, že nezůstaneme uvolnění. Proto si přidejme před cvičením s akcenty i po něm skupinu neakcentovaných not, kdy se můžeme zaměřit na svoje ruce a uvolnit je. Hráči na neakcentované, „potiché“ noty občas zapomínají, připadají jim jako omáčka okolo, přitom jsou velmi důležité. Právě jejich kvalita, přesná artikulace a vyrovnanost určuje, jak vyznějí naše akcenty. Obě skupiny not musí být od sebe jasně rozpoznatelné, všichni musejí slyšet, kde akcent je, a kde ne. Proto k cvičení patří velké přehánění dynamiky. Akcenty hrajte pořádně nahlas a zbytek naopak opravdu co nejvíce potichu - téměř vždy to jde ještě tišeji, no a nahlas to většinou stačí hned. :-) Často se ale může při cvičení stát, že nás v té záplavě not zradí sluch, proto přidáme další vjem a očima budeme bedlivě sledovat, jak vysoko paličku zvedáme. Na pořádný akcent může být dlaň až někde u ucha, na tichou notu nezvednu špičku paličky výš než tři centimetry nad blánu. Pro absolutní kontrolu je nejlepší se při cvičení natočit, uvidíme i uslyšíme, jestli jsou naše údery konzistentní a jestli jsme uvolnění.
Posledním dnešním krokem ke zlepšení hry akcentů je zvedání paliček a příprava na úder. Správné zvednutí paličky je naprostý základ každého akcentu. Jaký povedu úder, je dáno tím, jak se na něj připravím. Nešvar často spočívá v tom, že zvedáme paličku až na úplně poslední chvíli. Kvůli tomu nám kolísá rytmus, nedostaneme se do tempa apod. Hráči se na poslední notě před akcentem zastaví těsně nad blanou a ruku na akcent zvedají, až když k němu má dojít. Z devadesáti devíti procent se ale mohou na akcentovaný úder pohodlně připravit mnohem dříve. Na začátek, pro lepší pochopení, zkusme hrát akcentové cvičení jen jednou rukou a sledujme, co ruka udělá po posledním úderu před akcentem. Často nic! Jen čeká, i když má dostatek času se zvednout a připravit se. Zkusme se tedy od poslední noty před akcentem „odrazit“, rychle ruku zvednout, a tak ji dostat do pozice, ze které budeme hrát akcent. Zkoušejte to i v pomalých tempech. Jakmile si na to zvyknete, budete překvapeni, kolik má vaše ruka času, aby se dostala kamkoli po soupravě. Díky správnému zvedání paliček se naše hra zrychlí a zpřesní.
Uvolněné ruce a hodně zábavy při hraní vám přejí Matouš a Tonda.
