Jak je statisticky dokázáno, více než devadesát procent mužů napadne při přečtení tohoto nadpisu jenom to jediné. My se ale - jako muzikanti - nebudeme zabývat frivolními myšlenkami, nýbrž se soustředíme na otázku: Jak se vlastně při nahrávání ve studiu co nejvíce uvolnit? Bude to znít až příliš jednoduše, ale je to prosté - žádný mobil a žádný počítač.
Takže zaprvé - mobil. Uvědomte si jak probíhají zkoušky. Pamatujete vůbec, kdy že jste celé tři čtyři hodinky zkoušeli a nikomu nezazvonil mobil? Nebo nikdo nikam nevolal? Náš tip: Pokud máte dvě zkoušky v týdnu, zkuste si dohodnout, že jedna z nich bude pravidelně bez mobilů. Bez výjimek! Mašinky musí být nejen ztlumené, ale také mimo vaše ruce. Ideálně vypnuté, ležící někde vzadu za bubeníkem. Nejen že se budete všichni mnohem víc soustředit na muziku, ale stmelí se i kolektiv...
A za druhé - počítač. Víceméně každé studio má v režii monitor(y) s nějakými těmi Pro Tools nebo Cubase. Jakmile se sejdete ke kontrolnímu poslechu, míchačce apod., hrající muzika je dokonale animovaná všemi těmi barvičkami a vlnovkami. Ale náš pitomý mozek je okamžitě z větší části zahlcený animací a muziku vnímáme v mnohem menším rozsahu, než by si zasluhovala. Prý je tak v mozku nastavené, že obrazová informace má přednost před sluchovým vjemem. Přeloženo do češtiny, když je na co čumět, jsme najednou hluší jak polena. Náš tip: Při poslechu zkuste monitor zakrývat. Pokud to z nějakého důvodu nejde, prostě zavřete oči. Uvidíte, respektive uslyšíte, téměř hmatatelný rozdíl. Chce to samozřejmě vychytat, jak to nejlépe praktikovat, ale je neoddiskutovatelné, že až na to kápnete, vaše uši si pochutnají. Teď mě napadá, že až se vás hudební režisér bude ptát, proč pořád tak blbě hmouříte oči, můžete mu odpovědět replikou z Ruského týdne, že my češi máme takový zvyk, že když se nám něco líbí, zavíráme oči.
Oba dva tipy asi zní naprosto banálně. Ale vedou k jednomu - k úplnému kontaktu s vaší muzikou.
Jen si to zkuste představit, nahráváte desku a v celém studiu není jediný telefon. Několik dní, od rána do večera jen hudba. Žádné odbíhání „jen si zavolám“, žádné zvonění mobilů v nejméně vhodný okamžik. Minimální přikování očí k monitoru. Jen hudba a vaši spoluhráči... Dává to smysl, že jo?!
