Základní scénář by vypadal asi takto: Klávesák: dvě klaviatury, jeden zvukový modul, volume pedál, dvě komba. Basák: dva nástroje čtyřka a pětka, podlahová ladička, flanger, zesilovač. Kytarista: kombo, pár podlahových krabiček, některé zapojené mezi kytaru a aparát, zbylé do efektové smyčky. Co mají všichni společného? Všichni mají celkem klasické zapojení, žádné extravagance. A taky pro ně platí, že než začnou hrát, trvá nějakou chvíli, než se to všechno zapojí. Pokud se hraje v klubu, často nezbývá než zvládnout vše zapojit v hlubokém pološeru, kde stěží rozeznáte kamarády od místních opilců. A když je vše zapojeno a ono to nehraje, pak teprve začíná ta pravá legrace. Najít problém je v tu chvíli infarktová záležitost.
Dnešní problém je tedy jasný, hudební přátelé. Jak to udělat, abychom se z toho neustálého zapojování nezbláznili. Je třeba vše co nejvíce zjednodušit.
Základem všeho je označení kabelů plus srozumitelné označení vstupů a výstupů. Jednou z variant jsou klasické bílé štítky a ty popsat. Nejsou vhodné dlouhé výrazy jako „kytara do zesilovače“, ale jednoduché symboly kombinované s písmeny, třeba K IN (kytara in) nebo písmeno K a šipka. Nevýhodou bývá špatná mechanická odolnost takového značení, a taky se rychle umažou. Pomůže přelepení průhlednou páskou. Spíše ale doporučuji použít vícebarevné pásky. V OBI se prodává balíček šesti barev za dvě stovky. Polepte všechny konce kabelů a totožnou barvou odpovídající vstupy-výstupy. Pokud máte málo barev, dejte dva či více různobarevných proužků k sobě a je vystaráno. To platí pro všechny kabely, jak audio tak MIDI.
Pokud propojujete krabičky, zabudujte si je napevno. Ideální je pedalboard anebo připevnění aspoň na kousek desky. Využívejte barevné propojovací kablíky.
Po hraní kabely vždy smotejte a ihned svažte. Bezva jsou suché zipy. Snadno kupíte i plastové pásky („provázky“) na spojování kabelů. Bývají červené a na těle mají kuličky, aby bylo možné nastavit vhodný průměr. Nebo na konec kabelu přivažte provázek a nechte volně plandající konce, kterými jej po smotání svážete. A konečně, na kabely si opatřete kufřík. Buď podnikatelský nebo ten s Ferdou Mravencem z hračkárny. Nevozte je volně ložené na podlaze auta nebo v kopáku. To je nejjistější cesta, jak něco ztratit.
Vím, že to všechno zní triviálně, ale věřím, že je vás dost, co víte, o čem mluvím... Zkrátka ať punker nebo jazzman, hlavní je všechno si zjednodušit. Fantazii se meze nekladou.
PS: Pro inspiraci fotka, jak si značí kabely Michal Pavlíček.
