Asio nesouvisí jen s komunikací. Je to také druh sovy s krásnými dlouhými oušky a zamyšleným kukučem. Inu, sova asio otus....
Při práci se zvukovými kartami se kromě vzorkovací frekvence a bitové hloubky dříve či později setkáme ještě s jedním pojmem - latence (čekací doba, zpoždění). A s ním i na související pojem ASIO. Co s tím? Pro detailnější vysvětlení koukněte na některé články třeba Martina Jirsáka nebo na dříve vyšlé téma měsíce Digitalizace zvuku. Nyní nám stačí tato jednoduchá představa.
Zvuk je na své cestě převeden na nuly a jedničky (A/D převodník), je efektován či jinak zpracován v počítači, a konečně jde ven, kde je převeden z čísel na zvuk (D/A převodník) a poslán do zesilovače. Pomůžeme si představou, kdy jdeme do závodní jídelny, vezmeme si jídlo (A/D převodník), pak vystojíme frontu u pokladny a zaplatíme (zpracování v počítači) a nakonec vracíme špinavé nádobí na tácu (D/A převodník).
Latencí je zvané zpoždění, které zvuk nabere během absolvování této cesty. V praxi jde tedy třeba o případ, kdy brnknu strunu, zvuk jde do PC, tam je efektován prostřednictvím Amplitube a pak jde z PC do sluchátek. Než tohle celé zvládne, může dojít ke zpoždění řádově jednotky až desítky milisekund. Pokud hudebník slyší zvuk později než je zahrán, působí to samozřejmě velmi rušivě.
Převodníky ASIO urychlí zpracování zvuku v PC obejitím míst, kde dochází ke zpoždění. Nikde zbytečně nečeká, má přednost, je zpracován bezprostředně. V našem případě je to tedy jakási VIP karta pro strávníky v závodce. Pokud jdeme na dlabanec prostřednictvím ASIO, nečekáme u pokladny. Jdeme přímo volnou cestou, jsme VIP. A v tomto případě je tedy latence podstatně nižší než bez ASIO. Nicméně ASIO problémy s latencí neřeší, pouze je zmírňují.
Dobu latence zásadně ovlivní: (ne)využití ASIO ovladačů a vzorkovací frekvence. A konečně má na latenci vliv velikost bufferu. Předpokládejme tedy, že máme ASIO. Jak tedy na latenci?
Platí, že čím je vzorkovací frekvence vyšší, tím máme lepší zvuk. Ale tím je zase latence horší. Velikost latence je proto nutné nastavit s ohledem na cílové použití. Rozlišíme dva základní požadavky: Záznam zvuku a živé hraní.
Pro záznam zvuku v DAW potřebujeme co nejkvalitnější převod. Proto nastavíme vysoké hodnoty (88,2 nebo 96 kHz) a oželíme zpoždění na výstupu. Naopak pro využití virtuálních efektů (Amplitube, IK Rig, DSound Stomp) potřebujeme co nejmenší zpoždění. Proto s klidem nastavíme nižší vzorkovací frekvenci (22 kHz). Hodnotu pod 22 kHz už nelze doporučit.
Jako ozvěnu vnímáme latenci okolo 30-50 ms. Doporučená latence na využití virtuálních efektů je asi 6 ms pro kytaristu, kolem 9 ms pro basáka a pro DJ pouštějícího rytmy 9 ms. Vyplatí se proto nejprve experimentovat s nastavením karty, velikostí vzorkovací frekvence a velikostí bufferu. A teprve potom začít s muzikou!
Stránka s hodnotami latencí různých zvukových karet
