110 versus 230 V aneb „Emerykn voltydž“
Občas můžeme narazit na inzeráty (komba, zesilovače, efekty), které obsahují tajemnou větu „... je to americká verze, pracuje na 110V...“. Máme se čeho bát?
V Evropě máme standardně v zásuvkách (inžinýři by řekli „v rozvodné síti“) střídavé napětí 230 V s kmitočtem 50 Hz. Ale v některých zemích jsou standardem jiné hodnoty. Například Japonsko má 100 V, a to navíc s různými kmitočty: 60 Hz v západní části země (Ósaka, Kjóto) a 50 Hz na východě (Tokio). V USA či v Kanadě mají 110 V, resprktive 120 V s kmitočtem 60 Hz. Pokud tedy máme dovezený např. zesilovač ze Států, musíme počítat s tím, že pracuje na 110 V a nelze jej přímo připojit do naší zásuvky! Pokud bychom to udělali, zesilovač by okamžitě shořel. Je to stejné, jako kdybychom na skleněný stolek s nosností 50 kg posadili metrákového kamaráda. Tolik špatné zprávy.
A teď ty dobré. Jsou tři možnosti, jak lze takový přístroj využívat i u nás. První variantou je, že mašince je jedno, na jaké napětí je připojena, a automaticky se přizpůsobí. Takové „šikuly“ umí třeba TC Electronic, např. G-Major nebo G-Force.
Druhou variantou je, že na zádi přístroje leží mechanický volič napětí, většinou s polohami 110 V/220 V. Ten nastavíme na požadovanou hodnotu, a je vyhráno.
Konečně třetí variantou je, že nemáme žádnou z předchozích možností, a tedy zařízení skutečně potřebuje 110 V. I v takovém případě je pomoc snadná. Jmenuje se „měnič napětí“ (konvertor) z 230 na 110 V. Je to krabička, kterou připojíme do naší zásuvky a na jejímž těle je umístěna zásuvka amerického typu. Do ní přístroj zapojíme a je po problému. Na našem trhu najdeme několik měničů s výkony 30 W (cca 190 Kč) až 5 kW (cca 5500 Kč). Ten správný vybereme podle příkonu spotřebiče, anglicky „power requirement“. Pozor hovoříme o příkonu nikoliv výkonu! Měnič musí vždy dávat stejný či, lépe, větší výkon. Pokud mám tedy kombíčko s příkonem kolem 60 W (to bude lampáč s výkonem cca 15 W), bude mi stačit 70W měnič za bratru tři stovky.
A teď pár tipů. Rozdíly mezi frekvencemi sítí (50 Hz Evropa, 60 Hz USA) nemusíme vůbec řešit. Určitá omezení se mohou týkat špičkových profesionálních studií či fyzikálních laboratorních přístrojů. Hodně kapel ze Států si vozí své „americké“ aparáty, které jedou na 110 V. Řeší to tak, že mají k dispozici „obrovský měnič“, který připojí do naší sítě a z něj napájí všechna svá zařízení (mixpult, zesilovače, aparáty...). Pokud máte známého elektrokutila, nebojte se mu ukázat váš přístroj „US verze“. Může se stát, že vám jej za levný peníz předělá na 230 V. U mnoha mašinek jde totiž pouze o změnu propojení svorek na napájecím transformátoru. Osobně s tím mám velmi dobrou zkušenost, kdy mi elektrogénius Aleš Michalec takto předělal můj oblíbený předzesilovač Fryette/VHT GP3. Nad druhou stranu u komba Junior Pro, které mám taktéž ze Států, by změna vyžadovala jiné napájecí trafo, a to už by se mi nevyplatilo (cca tři až čtyři tisíce Kč), takže u něj využívám měnič.
Co říci závěrem? Osobně jsem využíval nebo využívám už mnoho let pár mašinek, které potřebují baštit 110 V (kombo, multiefekt, syntezátor), a to kvůli ceně, která byla nižší než u „evropských verzí“. Kromě nutnosti tahání měniče jsem se nesetkal s ničím, co by mi nějak zásadně vadilo. Běžný měnič má velikost poloviční cihly, takže to není nic omezujícího. Jediné, co považuji za určitou nevýhodu, je strach, abych náhodou omylem nepřipojil „stodesetivoltový přístroj“ natvrdo do naší sítě. Vyřešil jsem to tak, že jsem si na zadní stranu mašinky udělal výstražné polepky. A mám po starostech.
Stránky, kde lze měniče zakoupit:
www.ges.cz, www.menice-transformatory-110v.cz
Stránky uvádějící napětí rozvodných sítí celého světa:
