Už od nepaměti toužíme předávat své myšlenky a nápady jiným. Abychom toho ale byli schopni, musíme se umět domluvit společným jazykem. Jinak to ani nejde, a když se podíváte se na libovolný obor lidské činnosti, často zjistíte, že u jeho zrodu je právě nějaký ten společný jazyk. Architekti si vymysleli své výkresy a normy, matematici vzorečky, fyzici poučky. A časem také hudebníci onu potřebu mít vlastní jazyk pocítili. Chtěli mít něco, čím by srozumitelně řekli druhým, "...?zahraj to takhle, tak je to dobře". Nebudu se zde ale nořit do hlubin hudební historie, to ostatně ani není účelem tohoto článku. Ono jen když uvážíte, že první zmínka o hudební notaci pochází již z období dva a půl tisíce let před Kristem, tak jistě uznáte, že by to bylo na hodně dlouhé povídání. Laskavý čtenář tedy jistě promine, když přeskočíme pár staletí a podíváme se na svět, ve kterém hrála prim notová osnova.
Opravdu sjednocujícím článkem hudebníků se tedy staly noty. S nimi a notovou osnovou si hudebníci vystačili po dlouhé roky, ba i staletí. Nikdo s nimi neměl vážnější problémy a nikdo v zásadě ani nic proti nim. Ovšem s rozšiřujícím se spektrem hudebních nástrojů a rostoucí vrtošivostí muzikantů, začaly být některým noty málo. Říkali, že jsou zbytečně složité na učení, příliš obecné a pramálo názorné. Začaly tak vznikat rozmanité notační formy pro prakticky libovolný nástroj, na který byste si v dané době vzpomněli. Čas je však nemilosrdný a mnohé z nich byly smeteny ze stolu dějin dříve, než se stačily po světě vůbec rozkoukat. Byly však i takové, které přežily. A jednou z nich je i tabulatura, o které bychom si měli něco říct.
Tabulatura rodu ženského
Jak už jsem v úvodu naznačil, tabulatura je tedy jedním z druhů hudební notace. Umožňuje vám plně se oprostit od pěti linek notové osnovy a popsat hudbu docela jiným způsobem, než jak jste byli doposud zvyklí. K vytvoření a práci s tabulaturou dokonce ani žádné noty znát nepotřebujete. Nejprve si ale dovolím takové malé etymologické okénko, protože z vlastní praxe mohu říct, že v psaní slova tabulatura dochází k chybám až příliš často, takže bych jim tímto velice rád do budoucna předešel. Tabulatura je slovo latinského původu a je to i v češtině jeho jediný správný plný tvar. Často se můžete setkat i se zkrácenou formou tab (používáno i jako základ slovesa pro činnost tabování, tedy vyrábění tabulatur), která sice češtinářsky správně není, ale zažila se. Co však už rozhodně dobře není, jsou různé české zkomoleniny jako tablatura, tabelatura nebo velice populární tabulátor, těch se, prosím, vyvarujte. Pro zmatení jen dodám, že v angličtině se naopak uchytil právě tvar tablature místo tabulature, který se logický nabízí. Je to zvláštní, ale je to tak.
I když vznik samotné tabulatury dnes už asi datovat nedokážeme, tak z kusých historických údajů víme, že první zkazky o ní pocházejí již z dob dávné Asie, z per tehdejších hudebníků, odkud pomalu napříč staletími a kontinenty pronikala do světa. Její vzestup však přišel až v období evropské renesance a baroka, spolu s mohutným rozmachem pražcových nástrojů v čele s loutnou a jí podobnými nástroji. V té době se kolem každého královského dvora točil nespočet potulných zpěváků, bardů a jiných umělců ověšených loutnami či mandolínami, kteří se chtěli podělit o to, co hrají a tabulatura si tak postupem času vydobyla své místo na slunci. Vryla se do hudebního podvědomí jako regulérní notační forma a hojně se používala po dlouhé roky všude, kde se jen rozkmitala nějaká ta struna. To však ještě nikdo netušil, co mělo přijít.
Po několika stoletích totiž přišel internet a s ním i druhý velký boom tabulatur. Internet je médium komunitní a pro výměnu a sdílení tabulatur je takříkajíc předurčen. Tvořiví nadšenci zprvu zakládali malé zájmové skupinky pro výměnu tabulatur, které časem přerostly až v dnešní obří servery s databázemi tisíců i desetitisíců tabulatur snad všech hudebních žánrů.
Dnes už tak není problém najít tabulaturu, popřípadě akordy, na prakticky jakoukoli známější píseň. Samozřejmě, že taková tabulatura nemusí být přesným opisem originální písně, ale často se mu svou přesností blíží.
