Tak, a je to zase jedna ze stupnic plagálních. Po předchozí hodně těžké řadě tónů tak máme dnes před sebou velmi příjemně znějící stupnici, která v rámci plagálních modů patří k těm hodně využívaným. Už zde nebudeme připomínat historii tohoto typu stupnic, jen uveďme, že vycházíme z dórského modu. Tedy z mollové řady stupnic. Je tedy zřejmé, že i tento sled tónů obsahuje onu charakteristickou zvětšenou sextu, která v tomto případě vzhledem k finále vytváří velkou sekundu (fchar1).
Pokud postupujeme z hlediska vlastní stavby stupnic, tak zde se nám překrývá původně vrchní část dórské stupnice (e-a1) s původně spodní částí této řady tónů (a-e).
Abychom se ale mohli lépe orientovat na hmatníku, není špatné si tento mód „usadit“ do našich známých sólových figur. A protože máme nastavena taková pravidla, že vše vysvětlujeme na řadách tónů od tónu a, jde nám pak v podstatě o čtvrtou sólovou figuru, samozřejmě se zvětšenou sextou. Opět ale připomínám, že při improvizaci musíme dbát na to, abychom téma ukončili na finále či aspoň na tónu z finály vycházejícím.
Pro ty, kteří rádi vyhledávají vzájemné vztahy mezi stupnicemi, pak mohu ještě uvést další fakt - pozor ale na jeho dosti zavádějící nasměrování. Pokud bychom totiž chtěli ještě lépe pochopit vztah mezi jednotlivými řadami tónů a jejich typy, tak si uvědomme, že tato stupnice může sloužit jako základní klasická aiolská stupnice, samozřejmě pro e moll (ano, kdybychom jako tóniku vzali tón e). Pak nám ještě lépe může vytanout vztah posunu obou částí stupnice (vztah kvarta - kvinta).
Z hlediska harmonie pak můžeme k akordu Ami přiřadit analogicky třeba D dur, G dur, e moll atd.
