Již třetí díl o méně běžných, ale o to zajímavějších stupnicích nám dnes zastupuje mollová melodická frygicko-dórská tónová řada. Při rozboru této řady tónů je ovšem nutné postupovat krok za krokem. Klasická melodická mollová stupnice počítá při vzestupném běhu s velkou sextou a velkou septimou, při sestupu se tyto dva intervaly vrací na své místo jako v běžné aiolské stupnici. To je jedna z výchozích pozic, od které můžeme následný frygicko-dórský mód vystavět. A nebo, což je vzhledem ke stavbě stupnic přesnější (i když v rámci orientace na hmatníku při opírání se o zaběhlé rámce sólových figur ne tak zcela jednoznačné), můžeme vycházet z výchozí mollové melodické tónové řady, probíhající oběma směry stejně.
Takže pokud vezmeme základní aiolskou stupnici (i vzhledem k sólové figuře č. 1), tak při zachování všech hraničních tónů zde dojde k posunu dvou dalších tónů, dotvářejících základní tónovou řadu - tón h se sníží o půl tónu (na b#), tón f se naopak zvýší o půl tónu (na fb).
A jak jsme již uvedli, vzhledem k mollové melodické řadě zde dojde také k posunu dvou tónů. U tónu h jde o stejný posun jako u stupnice aiolské, tón gb, ve výchozí melodické mollové stupnici rušící jeden z hraničních tónů, se snížením o půl stupně vrací na základní pozici a tím i blíže k tónu fb, uplatněném již dle zvyklostí melodické stupnice.
Uvedené změny vnášejí do mollového charakteru skladby jak durový prvek (zde tón f1b) z dórského módu, tak i napětí harmonických postupů (malá sekunda, neboli vzdálenost tónů a, b# - z běžných tónových řad to nacházíme pouze u lokrického modu). V první části se k tóninovému akordu Ami hodí například akord D (tón fb), druhá část může dobře zaznít při akordu B# (tón b#).
