V minulém dílu jsem v rámci popisu aplikace hracích pomůcek hovořila o základní kategorizaci hracích pomůcek na ty, kterými jsou vybaveny všechny MIDI keyboardy, a na ty, které naopak na většině MIDI keyboardů nenajdeme. V dnešním díle budu dále hovořit o standardních „hýbátkách“, které patrně všichni dobře znáte.
Modulation wheel
Kolečko, umístěné většinou nalevo od klávesnice, tvoří už od dob MiniMoogu onen podstatný znak, rozlišující syntezátor od klavíru. Mechanicky se u modulation wheel v jeho ryzí podobě jedná o kolečko bez fixace polohy, se dvěma krajními zarážkami. Softwarová implementace je jednoduchá: každý pohyb tímto kolečkem vyvolá vyslání MIDI kontroléru (standardně č. 1: modulation). Hodnota kontroléru se pohybuje v poloze mezi krajními zarážkami 0 a 127.
Klasické použití modulace je pro řízení vibráta, tedy řízení souboru citlivostních parametrů na LFO. U mnoha zvukových programů však vibráto nemá smysl, příklad je například simulace klavíru. U takových programů se modulation wheel přiřazují funkce, jako je například ovládání cutoff frekvence filtru, a tím tedy i světlosti zvuku, řízení layer funkce, kdy se zvukový program skládá ze dvou zvukově nezávislých elementů a je třeba nabídnout hráči jejich plynulé míchání, a podobné funkce, které mají být hráči snáze přístupné. Zkuste třeba svěřit modulačnímu kolečku hlasitost (standardně řízený kontrolérem č. 7) nebo polohy ve stereo panoramatu (standardně č. 10). Zní to jednoduše, a taky to jednoduché je, ale poskytuje to zajímavé výsledky.
Pitch bend
Je druhé kolečko, které najdeme standardně na každém syntezátoru. Nalézá se většinou vlevo od modulation wheel. Od něj se liší především tím, že má fixovanou středovou polohu, do které se samočinně vrací. Jeho funkcí je ovládání výšky tónu. Autoři MIDI specifikace byli k pitch bendu štědří: vybavili jej dvěma datovými bajty pro vyšší rozlišení zprostředkované hodnoty, vycházejíce z toho, že právě jemné změny výšky jsou v horních polohách velmi dobře slyšet.
Teprve nástroje s volnou přiřazovací matricí modulátoru a modulačních cílů nabízí sound designerovi použít tuto typickou hrací pomůcku také pro něco jiného, než je výškové vychylování.
V příštím díle vzpomenu možnost kontroly zvuku „dotlakem“ na klávesnici a některé alternativní kontroléry.
U novějších nástrojů firmy Roland nenajdeme modulační kolečko v jeho ryzí podobě, z mně nepochopitelných důvodů je mechanicky spojeno s pitch-wheel do mírně zakrnělého joysticku, jehož vertikální pohyb vysílá právě modulaci. Doufám, že tyhle inovace jsou spíše specifikem značky než trendem. Některé nástroje firmy Korg zase slučují modulační kolečko do tzv. vector sticku s pitchbendem, rozdíl vůči Rolandu je v tom, že pohyb v ose Y směrem dolů a směrem nahoru mohou generovat různé kontroléry.
Musíme tedy u modulačního kolečka bohužel počítat s tím, že uživatel nebude mít k dispozici kolečko bez fixace polohy, ale páčku, která se vždy vrátí zpět a vyšle hodnotu modulace 0, to může změnit přístup k věci.
