Oscilátor je v našich syntezátorech totéž, co třeba motor v našich autech; jde o modul, který obstarává tu nejzákladnější funkci v celém zvukotvorném aparátu nástroje - vyluzuje totiž zvuky.
Oscilátor kvalitu a charakter celého zvukového programu určuje zásadně - celý následný řetězec ostatních modulů už jen ze signálu oscilátoru původní informaci odebírá, maximálně ji nějakým víceméně jednoduchým způsobem doplňuje.
Počet oscilátorů v nástroji je jedním z parametrů, kterým výrobci nástroj prezentují, ovšem většinou pod označením polyfonie. Bohužel je to údaj značně zavádějící, protože počet oscilátorů nedává informaci o maximální možné polyfonii nástroje. Ve skutečnosti nástroj, který má k dispozici sto dvacet osm oscilátorů, přehrává stereofonní samply (což je dnes skoro standard), a má tak reálnou polyfonii takového zvukového programu "pouze" šedesát čtyři hlasů.
K tomuto tématu se dá říct, že u sample playback syntezátorů je zvukový program využívající jediného oscilátoru nuda.
Počet oscilátorů použitelných pro jeden zvukový program je u různých nástrojů různý, minimem jsou čtyři oscilátory, umí-li váš stroj stereo samply, pak samozřejmě osm. Zvuková jednotka používající jeden oscilátor (ať už mono nebo sterofonní) disponuje většinou celým následným modulačním aparátem. Takové jednotce se pak říká například element (u Yamahy), nebo tone (u Rolandu). Parametrický útvar, sdružující více elementů, se pak nazývá zvukový program.
Parametrizace oscilátoru
Sample a multisample
Jedním z nejdůležitějších parametrů oscilátoru u sample playeru je adresa samplu v paměti ROM nebo RAM, který bude oscilátor přehrávat. Oscilátoru je pak zpravidla úplně jedno, přehrává-li jednoduchý sample nebo multisample, multisample se totiž programují mimo zvukový program.
U většiny nástrojů pak můžeme ještě určit, jakým způsobem se má předepsaný sampl přehrávat - zda standardně od začátku do konce nebo pozpátku, zda a jak má oscilátor respektovat nastavené loop pointy (smyčky) u samplu.
Dalším klíčovým parametrem oscilátoru je vztah stisknuté klávesy ke generované výšce tónu. Tento vztah nemusí být jen statický, jako je například transpozice či rozladění (parametr shift, případně tune), ale i dynamický (parametr key tracking) - rozladění či transpozice může vzrůstat s každým dalším tónem.
Speciálním případem key trackingu je výšková transpozice samplu podle tabulky ladění, pomocí které můžeme donutit hrát náš nástroj například podle pytharogejského ladění namísto standardního temperovaného.
Extrémním nastavením vztahu nota/výška je nulová citlivost na výšku tónu, čímž docílíme potlačení transpozice některých nehudebních zvuků, jako je například zvuk kladívka mechaniky klavíru.
Zajímavým parametrem oscilátoru je zpoždění, které má uplynout mezi stiskem klávesy a startem oscilátoru (parametr se může jmenovat například note on delay).
Tipy a triky s oscilátorem
Nejdrastičtějších proměn zvuku docílíme experimentováním přímo u zdroje, tedy u způsobu, jakým se má předepsaný sampl přehrávat. Ze seriálu Ztraceni jistě znáte zvuk, který uvádí děj z minula. Ten si můžete zkusit naprogramovat obráceným přehráním samplu dlouze doznívajícího hlubšího perkusivního zvuku (nějaký hlubší buben).
Jednoduchý aditivní syntezátor si můžete vyzkoušet u zvukového programu s více oscilátory. Pohrajte si se statickou transpozicí jednotlivých oscilátorů o kvintu, oktávu atd. U varhanních zvuků je tento experiment velmi vděčný, koneckonců, opravdové varhany to dělají zrovna tak.
Když už si napíšete nějaký šikovný varhanní zvuk, pohrajte si ještě s parametrem note on delay. Varhaníci jsou zvyklí na jisté zpoždění, které uplyne mezi stisknutím klávesy a rozezněním píšťal.
Pocitu chvějivé vibrace tónu i bez LFO (Low Frequency Oscillator, nízkofrekvenční oscilátor) docílíte použitím statického rozladění jednoho z oscilátorů zvukového programu. Čím více oscilátory vůči sobě rozladíte, tím více se bude měnit i rychlost vibrace.
Rozladěný klavír nebo méně profesionální sbor napíšete nejjednodušeji tak, že použijete mírného dynamického rozladění oscilátorů. Pro tento účel je též vhodný parametr RND detune (Random Number Detuning), který způsobí náhodné rozlaďování oscilátorů. Ne všechny nástroje jej ale dávají k dispozici už v nabídce oscilátoru.
Naopak kovově tvrdého a velmi autentického harpsichordu docílíte použitím pythagorejského ladění, což sice znemožní harmonické modulace do větší vzdálenosti než čtyři křížky/béčka, ale za pokus to stojí.
